Immitis Vitae

23. kapitola

Ahojky :) Po dlouhé době další díl :) Doufám, že se bude líbit. Upřímně, mně samotné se nelíbí, jak ten "vztah" s Lukem byl krátký a hned se stalo tohle, je to takové nereálné, i když v dnenší době .. :D Každopádně Luka už se chci zbavit a na řadu přijde někdo jinej :) 

A taky si každý povinně přečtěte nový příběh od Sinrix --> Per aspera ad astra (odkaz v komentářích). Je to příběh o holce z bohaté rodiny, která miluje koně. Se Sinrix se znám osobně a pomáhá mi vymýšlet detaily do příběhu a společně nás napadlo, že by mohla psát o něčem a že by se pak naše příběhy spojily ... Takže její postava časem přijde do mého příběhu, tudíž její postava Jennifer přijde do stáje jako nová členka, ale to až časem a možná to bude až v druhé "knize", to ještě musíme dovymyslet :D Ale určitě si to přečtěte, píše božsky! :3 :) Pěkné čtení obou příběhů :) 

Dneska je čtvrtek. Už jen zítra a je víkend - konečně. Dneska mám první hodinu kroužku. Ještě ani pořádně nevím, co budeme dělat. Lindy mi už předevčírem poslala e-mail s informacemi. Ty dvě cácorky si poníky připraví samy a pak se sejdeme na jízdárně. Mám zkontrolovat postroj, oni nasednou a začne se. Už umí cválat, ale asi začneme od základu. 

Ráno ve škole jsem se u skříněk potkala s Mikem i s Lukem. Mike se pořád choval divně. Nevím, co mu je, jestli mu vadí, že se bavím s Lukem nebo co. Mrzí mě to. Mike mám pořád hodně ráda, ale ... Asi chápete, ne? Každopádně po škole jdu na chvíli s Lukem ven, protože dnešní odpolední vyučování nám odpadlo, a pak pojedu do stáje, kde budu mít první hodinu jako trenér, jsem zvědavá, jak to dopadne.

***

"Ahoj, Luku," pozdravila sem Luka, když sem přišla na domluvené místo, přesněji k zastávce u vlaku.

"Ahoj, zlato," otočil se a usmál se na mě. 

"Tak, co máš dneska v plánu?"

"Říkala si, že máš času dost, že? Je tu pěkná cesta podél řeky, tak tam?"

"Ok a domů musím jet nejdéle ve čtyři," odpověděla jsem s úsměvem a společně jsme se rozešli k řece, která teče kousek pod kolejema. Podél vede krásná lesní cesta, kdy z jedné strany je řeka a z druhé strany jsou stromy. Je tam ticho a klid. 

Šli jsme ruku v ruce podél řeky a povídali si. Asi si umíte představit, jak to probíhalo. Takové to sladké procházení, držení za ručičky a líbání. Jenže najednou, když jsme se líbali začal být Luke dotěrný. Odstrčila sem jeho ruku, ale on toho nenechal.

"Co děláš?" odstrčila sem ho, když mi rukou zajel pod triko.

"Nic," odpověděl úplně klidně a rozešel se ke mně. Jeho klid byl až moc děsivý. Jakoby to byl úplně někdo jiný. Takového jsem ho ještě nikdy neviděla.

"Hele, možná bych už měla jít," řekla jsem a chtěla jsem se rozejít, ale on mě chytil za předloktí a otočil si mě k sobě. 

"Říkala si až ve čtyři, ne? Nejsou ještě ani tři. No, tak. Odvaž se trošku," mrknul na mě a zase to zkusil. ¨

"Nech mě," řekla jsem, ale nic, tak jsem zvýšila hlas: "Pust mě!" vysmekla jsem se mu.

"Jseš normální? Víš co? Radši už fakt půjdu, měj se," řekla jsem a vydala jsem se na vlak.

"Fajn, tak si běž!" zařval za mnou, ale to už sem pádila na vlak. 

***

Do stáje jsem přijela už ve čtyři a měla jsem tím pádem ještě dvě hodiny čas. Rozhodla jsem se, že se mrknu na Layala a možná se pojedu se Stormem projet, uvidím, jak to budu stíhat.