Immitis Vitae

5. kapitola

Než jsme se nadály, tak začaly přijíždět děti. Amy - táborová chůva, osoba, která se stará o děti, když se nejezdí - děti ubytovávala v budově s pokoji. V létě spí v chatičkách, ale teď je ještě zima a proto pro tento turnus mohlo přijet maximálně 30 dětí, protože do pokojů se vejde jen 30. 

"Páni. Už je tady 15 dětí," přišla Amy do hlavní budovy celá zadýchaná. Všechny tři jsme se zasmály.

"Počkej na léto. Už víc jak polovina turnusů je obsazená a první týden je plný počet dětí," zasmála se Bethy.

"No to je super. Ještě že já se starám jen o děti," zašklebila se Amy. Narážela tím na to, že čím víc dětí, tím víc koní musí pracovat a čím víc koní, tím větší práce pro nás. 

"No jo. Jenže pro nás to znamená dvakrát denně, zatímco pro tebe celodenně," zasmála jsem se a holky vyprskly smíchy.

"Veronie, já tě uškrtím!" smála se Amy.

"Nechtěla by sis někdy vyjet, Amy? Ježiš promiň, ono to teď vlastně nejde," dělala si srandu Bethy.

"Hahaha. Ale, když už o tom mluvíš, ráda bych si někdy vyjela. No nic, musím jít, mějte se a uvidíme se večer na krmení," zamávala nám Amy a zmizela.

"V kolik půjdeme pro koně?" zeptala se Adél.

"Nevím. Asi v šest, aby na sedmou byli připraveni," řekla Bethy. Adél přikývla. Oknem jsme sledovaly, jak Amy přivítává děti. Ti, kteří přijeli jako první se loučili a za chvíli děti chodily po areálu a pár z nich zavítalo i do hlavní budovy, kde jsme byly my. Nejdříve se zarazily, ale pak si sedly a něco si šeptaly. Ne o nás, spíš se styděly a bavily se o táboře. Byly to takové dvě malé cácorky. Tipuji je na skupinu 1.

Po chvíli přišly další dvě. Ty už byly starší a vypadaly více sebevědoměji. Vím, že cizí rozhovory se poslouchat nemaj, ale hold se bavily moc nahlas.

"Pokud bude trojka, tak určitě budu v ní. Vždyť už u nás závodím, tak to je jasné," říkala ta menší bruneta, které mohlo být nanejvýš čtrnáct.

"To se máš. Já budu ráda za dvojku, ale myslím si, že budu v jedničce, protože nejezdím, tak často."

"No nevím, uvidíš. Ale já určitě trojka. Doufám, že bude, chci skákat. Už jsem tu byla minulé jarňáky a těším se až zase budu tryskat s Fatymou. To bylo skvělý! Normálně jsem byla v jedničce, protože jsem tu byla poprvé, a na vyjížďce jsme tryskali ..." mluvila a mluvila dál. Jo děvče, tak letos si na Fatymce rozhodně nezajezdíš a už vůbec nezatryskáš. Jednak je Fatyma březí a jednak nechápu, co to je za lži, že v jedničce tryskala. Taková kravina. Marta by nikdy netryskala. Cval možná, ale trysk je hloupost. Ach, jak já takovéhle děcka nesnáším, šlo mi hlavou.

"To jsou kecy," prskla Bethy. Otočila jsem se na ní nechápavě.

"No to, že v jedničce tryskala. Nesmysl. Tuhle holku už teď nemám ráda," usmála se Bethy a já s Adél  taky.

Po chvíli se začaly dvnitř hrnout děti a sedaly si ke stolům. Převážně tam byly holčičky mezi 9 - 16 lety odhadem, ale mezi nimi byli i dva kluci. Jeden cca 11 let a druhý 15/16. Samozřejmě nagelovaný machýrek. Aspoň na první pohled, tak vypadal.

"Takže ahoj. Já jsem Amy a budu tu s vámi celý týden. Říkejte mi normálně Amy a cokoliv budete potřebovat, nebo kdyby bylo někomu špatně, něco se stalo, tak okamžitě přijďte za mnou..." mluvila Amy na nové táboristy.

"Ty kráso jdeme. Zapomněli jsme na čas," vyděsila jsem se, když jsem se koukla na svůj iPhone, který jsem  ihned zastrčila do černých rajtek a společně s holkama jsme se vydaly do stáje, kde jsme vzaly vodítka a ohlávky pro určité koně a šly jsme. 

"Můžu teda vzít Franie a Grácku?"

"Jasně. Ronnie, vzala by si prosím Harveje a Korču? Nemám na toho zákeřnýho poníka náladu dneska," poprosila mě Bethy a já byla ráda. Chtěla jsem vzít ty dva, ale bála jsem se, že je bude chtít vzít Bethy.

"Jasně, moc ráda," usmála jsem se. 

"To né. Jsou až na druhé straně skoro!" zazoufala Adél. Já i Bethy jsme zoufaly stejně.

"Zpátky na nich jedem a nezájem!" dupla si Bethy a pak se rozesmála: "Ronnie, ty se moc nesměj. Ty nás vyhodíš a vyskočíš na Harveje!" smála se. Mě to nevadí. Dokonce mám poníky ráda, i když Juráška víc. Je milejší, než mrzutej, línej Harvey. Když jsme přišly ke stádu, tak si každý začal hledat koně. Bethy to měla nejlehčí. Dianna je celá černá s lysinou a bílýma nohama. Lehké ji najít. Já s Adél už jsme to měli těžší. Adél hledala dvě ryzky a já hnědého poníka a hnědou kobylu s hvězdou a korunkou na přední noze. Harveje jsem našla hned, ale chytit ho je nadlidský úkol. Díky bohu, že mám v kapse pamlsek, který byl původně pro Storma. Tomu už Harvey neodolá a je polapen (:D). Jakmile ho připnu, tak hledám kobylu, ale marně. 

"Ronnie, támhle je Korča!" houkla  na mě Bethy, která už seděla na Dianně. Nejspíš ji vyhodila Adél. Podívala jsem se směrem, kterým ukazovala Bethy a byla tam. Pásla se vedle Ashley, což je její máma. Cestou k ní jsem vyhodila Adél na Francis - její oblíbenou kobylu. Nasadila jsem Korče ohlávku s vodítkem a pak jsem sama vyskočila na Harveje. Harvey je poník Hucula a měří maximálně 140 v kohoutku, takže prcek. Pobídla jsem ho do kroku a za sebou jsem vedla Korču. Ashley za námi smutně koukala. Bylo mi jí líto, ale ví, že se jí dcera vrátí, nebo spíš, že se uvidí, ale až další den, protože po ježdění půjdou už do boxu a pak se zažene i zbytek stáda.¨

"Hele, kdy maj vůbec Fatyma a Rami termín? Už jsou krásně kulaté," zeptala se Adél. 

"Heleť to nevím, jen vím to, že Ramona by snad měla rodit dřív," usmála se Bethy. U výpustě jsme všechny sesedly, ač jsme nemusely, protože nám otevřela Amy.

"Já to viděla, děvčátka moje. A bez helmy," kroutila hlavou, ale smála se. Poděkovaly jsme, že nám otevřela a vedly jsme koně přes dvůr ke stáji, kde jsme je uvázaly. Samozřejmě pár dětí na nás koukalo a s jiskřičkama v očích koukaly na koně.