Immitis Vitae

4. kapitola 1/2

Po hodinové vyjížďce, se Stormem a Bethy na Mandym, jsme koně odstrojily před stájí a odvedly je do ohrady. Okamžitě se vyváleli, protože byli zpocení a pak běželi za stádem. Vyjížďka byla skvělá. S Bethy jsme si pokecaly a probraly ty "holčičí" věci jako témata o klucích, škole a lidí ze školy, však to znáte. Klusaly jsme i cválaly a bylo to super. Takové oddechové po té škole. Ještě, že tento týden se jde jen tři dny do školy, protože pak jsou Velikonoční prázdniny. 

"Co teď? Už půjdeš domů nebo?" podívala se na mě Bethy zrovna, když jsem pokládala Stormovo sedlo na věšák.

"Asi jo. Zítra sice nic nepíšeme - kupodivu, ale ve středu píšeme z matiky a ze Zsv (základy společenských věd), takže se už budu učit dnes," zašklebila jsem se na Bethy. Vůbec se mi učit nechce, ale opravdu musím. Není toho moc a celkem to umím, ale učitelka vždy tu otázku položí tak, že ač odpověď víte, tak nic nenapíšete, protože otázku jste absolutně nepochopili.

"Ok. Takže se uvidíme ve Středu? A platí to spaní z pátka na sobotu?"

"Jasně, že platí. Jo, ve Středu mám trénink a pak přijedou ty děcka."

"Fajne. Tak zatím, jdu za mamkou a pozítří ti budu při testech držet palce!" usmála se Bethy, zamávala a zmizela. Já se rychle převlékla a mazala jsem domů. 

***

Další den jsem mazala opět do školy. Dneska mám odpoledku, ale zítra jen 5 hodin a pak prázdniny. Konečně!

V půlce cesty opět přistoupila Mayce a společně jsme pokračovaly do školy. U skříněk bylo narváno jako obvykle, takže tlačenice a boj o skřínku. Rychle jsem se přezula, sundala bundu, vzala učebnice a mizela jsem ke dveřím čekat na Mayce. Jak jsem tam stála a čekala na Mayce, tak jsem se koukala na kolemjdoucí. A v tom vyšel ze šatny. Opět svým sebevědomím krokem, batoh na jednom rameni a jeho typický úšklebek. 

"... země volá Ronnie! Halo," mávala mi před obličejem rukou Mayce. Zaostřila jsem na ní. Na obličeji měla typický úšklebek jako při každé takovéto situaci. 

"Mike?" zazubila se.

"Ne, učitel tělocviku," zašklebím se.

"Takže Mike. Tak ho někdy pozdrav ne, když se ti líbí. To je to tak těžké?"

"Nelíbí se mi, jen ... jen je hezký a nechci ho zdravit," řekla jsem. Pro vysvětlení. Mike je jeden druhák. Pěknej kluk, ale já jsem srab. Na akademii jsme se bavili jako staří kamarádi a tak, to vám povím jindy. Ale pro Mayce je to jednoduché. Ona je jako magnet na kluky. Já ne, jsem srab a stydlín. 

"Jasně. Líbí se ti, Ronnie. Říkala jsi mi to," zasmála se vítězně. Strčila jsem do ni se smíchem. Omylem strčila do jednoho třeťáka. Omluvila se a flirtovala s ním. Vždyť to říkám. Jí to jde samo.

"Promiň, trochu jsme se zakecali," zazubila se. 

"Jak jinak," zasmála jsem se a společně jsme vešly do třídy.

***

Konečně prázdniny! pomyslela jsem si další den - Středa - když jsem šla na vlak ze školy. Mayce se mnu nešla, protože měla v Seafordu nějakou věc na zařízení, ale normálně to znamená, že má další rande. 

Nastoupila sem na vlak, típla si kartu a sedla si k okýnku. Venku nádherně svítilo sluníčko a bylo to na teplejší mikinu. Konečně jaro. Po chvíli jsem byla ve Wellsu, takže jsem vystoupila a přestoupila na vlak do Pembroke, který tam už čekal. Pak už jen bus a dojít kousek a jsem doma. Doma nebyl nikdo. Děti byly ve školce a teta se strejdou v práci. Jediný, kdo mě vítal, byl malý Roník. Ten se má čile k světu. Charlie i Tomík si ho oblíbili a naopak. Včera večer, když jsem se koukala na televizi, tak si sedl přede mě a smutně koukal, tak jsem si ho vzala na klín a celou dobu mi chrupal na klíně. Je boží, miminko naše.