Immitis Vitae

24. kapitola

Další, ale kratší, část :) Jinak v minulém díle jsem uvedla Layala jako valacha, ačkoliv je to hřebec, tak to prosím omluvte, vůbec mi to nedocvaklo :D To je to, když už toho je hodně a vy zapomene takový "malý, nepodstatný" detail, že jedna z hlavních postav je hřebec a ne valach :D Pěkné čtení :)

V půl šesté jsme se se Stormem vrátili. Už sem ho dala do boxu a pozdravila jsem i Layala, protože má box hned vedle Storma. 

"Tak jaká byla projížďka?" zeptal se mě Peter, když sem uklízela uzdečku.

"Skvělá. Moc díky, Petere," usmála jsem se na něho a z tašky jsem si vytáhla pití.

"Není za co. Kdyby si něco potřebovala víš, že za mnou můžeš přijít."

"Ano, já vím, děkuji."

"Jo a Bethy se po tobě sháněla. Prý když tě potkám mám tě za ní poslat, že bude doma," řekl Peter a odešel. Uklidila jsem pití a šla jsem za Bethy domů. Učila se na zítřejší test. Chudák, my naštěstí nic nepíšeme.

"Ahoj, Ronnie. Kde si byla? A jaktože si tady byla tak brzo a proč si mi nic neřekla?" zavalila mě Bethy hned otázkama.

"Odpadla mi odpoledka, tak jsem jela rovnou sem. Potřebovala jsem si pročistit hlavu, tak jsem si vzala na chvíli Storma ven."

"Ale vždyť sedlo měl normálně ve stáji."

"Bez sedla jsem jela," zasmála jsem se a projížděla jsem si facebook. Všimla jsem si, že někdo dal na facebookovou stránku o stáji informace o táboru a fotky ze středečního tréninku, kdy jsme skákaly ty vyšší skoky a taky info o Adél a Ellie, že se chystají na licenci. 

"Aha. A to sis potřebovala vyjet sama jen tak nebo se něco stalo?" zeptala se Bethy opatrně. Vypnula jsem telefon a vše jsem jí vyklopila. 

"Panebože! To je kretén! Myslela jsem z tvého vyprávění, že je fajn a ne takový prasák," zuřila Bethy.

"Počkat. Ty si myslíš, že to je jeho chyba? Že to moc nehrotím?"

"Jasně, že to nehrotíš! Však jste spolu byli venku po 4? Po 3? A hned tohle? Já bych mu normálně vlepila!" zuřila. Musela jsem se usmát. Vždycky, když Bethy zuří nebo je vytočená, tak vypadá vtipně.

"Co mám dělat, Beth? Mám mu napsat nebo?"

"Ani náhodou! Uvidíš, jak se bude chovat zítra, ale rozhodně mu Ty nepiš," mrkla na mě a svalila se do postele.

"Nechci tě vyhazovat, ale už bude skoro šest. Za chvíli máš být na jízdárně," zasmála se Bethy po chvíli.

"A jo, ten čas nějak utíká. Jaktože si vůbec připraví poníky samy? Myslela jsem, že jim s tím mám pomáhat," řekla jsem a přitom jsem se balila a měla jsem se k odchodu.

"Stájníci jim poncly přivedou z výběhu a zbytek zvládnou samy. Ty to pak jen zkontroluješ, ale zvládají to dobře."

"Ok. Tak já jdu. Měj se," zamávala jsem ji a šla jsem na horní jízdárnu. Ještě, že už bývá světlo do večera a můžeme tak být na venkovní jízdárně a ne v té malé hale, pomyslela jsem si, když jsem přišla na jízdárnu, kde zatím nikdo nebyl. Po chvíli sem uslyšela klapot kopyt, jak dvě malé holčičky vedou poníky.

"Dobrý den," pozdravily mě sborově. To vypadám, tak staře? Kruci!

"Ahoj, holky. Já jsem Veronie a jsem vaše nová trenérka," představila jsem se a snažila jsem se usmát, ač sem moc náladu neměla, ale na hodinu s nimi jsem se těšila.

"Já jsem Sasha," řekla hnědovlasá holčička, která držela Harveye[Harveje]. 

"A já Lilly," řekla druhá, která měla narozdíl od Sashy plavé vlásky a vedle ní stál Jurášek. 

"Dobře. Takže já nejdřív zkontroluju postroj a pak začneme, ano?" zeptala jsem se jich, nebo spíše jim to oznámila a šla jsem k Juráškovi. 

"Slyšela jsem, že umíte už i cválat, ale co byste řekly tomu, že bychom dneska dělaly nějaké základy. Přeci jen musíme se navzájem seznámit a poznat, tak bychom začaly od začátku, ať vidím, jak to zvládáte?" navrhla jsem a přitom jsem kontrolovala postroj obou poníků. Krom dotažení, které ještě nezvládaly, byly oba valášci správně nastrojeni. Nečekala jsem to. 

Holky mi to odkývaly, nasedly a hodina začala. Nejdříve krokovaly a dělaly takové ty cviky, jakože trhají jablka - vytahovaly ruce nad sebe, nebo letadýlko, drbání koníka za ušima a na zadku, dotknutí se špiček bot a takové kravinky. Pak jsme přešly na jízdárenské cviky v kroku - kruhy, vlnovky, diagonály .. Ke konci jsem jim řekla ať si naklušou. Čekala jsem, jak jim budou plandat nohy, otěže a tak, ale musím říct, že jim to opravdu šlo. 

"Super, holky. Překvapily jste mě. V pondělí zkusíme více cviků v klusu a třeba i cval, ano? Líbilo se vám to, aspoň?" zeptala jsem se na konci, když vytahovaly třmeny a já poníkům povolovala sedla.

"Jo a moc. Bylo to super, hlavně ten začátek!"

"Jo, bylo to super! Těším se na příště," radovaly se obě a vypadalo to na upřímnou radost. Byla jsem ráda.

"To jsem ráda. Tak už běžte, uvidíme se v pondělí," zamávala jsem jim a vydala jsem se do stáje pro školní tašku. Cestou jsem se ještě mrkla na Layala a Storma. Oba spokojeně stáli v boxe. Pohladila jsem je a odešla jsem domů.