I Am Nothing

7.

Bylo kolem jedné hodiny ráno. Nejdřív, se vytratili Kook s Taem a hned po nich Jin a Jae. Yoongi to už dávno zalomil a já se celkem nudil. „Yoongi, vstávej." Zatřásl s Yoongim Hoseok, ale nevypadal, že by se mu chtělo vstát. Hoseok zavzdychal a letmo se podíval na Jimina. „Vy dva můžete jít domu. Já se o něho postarám." Usmál jsem se, Jimin pokýval hlavou a tlačil Hoseoka pryč. „Řekl, že to bude v pořádku, tak se o Yoongiho neboj." Poslední dobou je Jimin nějako moc šťastný. Přišel jsem k Yoongimu. Tak nevinný. Vzal jsem ho do náruče a vydal se domu.

Proč se pouštím do takových věci. Nedělá mi dobře, když jsem u něho tak blízko. Minule, jsem to nějak zvládnul ale teď? Mít ho tak blízko u sebe. Myslím, že brzo umřu. Jednostranná láska není vůbec jednoduchá, hlavně když už trvá 2roky a on si mě pořád nevšiml. Rve mi to srdce. Slabé chrápání se ozvalo od Yoongiho. Bože, bylo to tak sladké. Myslel jsem, že ho hodím na zem a udělám pár nekalostí. Ne. Zatřásl jsem hlavou abych z hlavy dostal ty krásné představy.

Došel jsem domu, snažil jsem se vytáhnout klíče ze zadní kapsy, abych nevzbudil Yoongiho. Tento úkol jsem úspěšně splnil a vydal se do pokoje. Nechtěl jsem ho vzbudit, tak zůstali světla zhasnuté, bohužel při mém štěstí jsem o něco zakopl a místo abych ho opatrně položil na postel, jsem ho tam hodil a já sám spadnul na zem. Rychle jsem běžel rozsvítit. Yoongi už sedět na posteli a nechápavě na mě hleděl. To jsem zas podělal. To bude vysvětlování na hodně dlouho. On se usmál a nemotorně se zvedla z postele. Přišel jsem blíže, a zas ho do postele vrátil. „Co si myslíš, že děláš?" Byl jsem naštvaný. „Jdu." Je to vážně pako. Jak chce jít domu v tomto stavu? Nevypadá, že by sám došel domu. „Ne, nepůjdeš domu. Můžeš zůstat tady." Yoongi se podíval na svoje ruce a dlouho nic neřekl. „Já-já nemůžu jít domu." Hlas se mu třepal a myslím, že začal i brečet. Co? Jak to myslíš, že nemůžeš jít domu?" Nechápal jsem, o čem mluví. „Já se nemůžu vrátit. Už nemám domov, nemám rodinu. Nemám nic. Za vše může Namjoon. Nesnáším ho" Strašně se rozplakal. Au! Tohle docela zabolelo. Rukou jsem se snažil mu setřít slzy. Moje srdce začalo zběsile bít, když se moje ruka dotkla jeho tváře. Zvedl jsem mu hlavu a přitáhl jsem ji k sobě. Palcem jsem ho přejel po rtu. Jeho velká očka na mě zmateně koukala. Už to nevydržím. Přitáhl jsem si ho do polibku. Když začal spolupracovat, odrhl jsem se od něho. Nečekal jsem, že začne spolupracovat. Tohle vážně moc potřebuji. Na tohle jsem čekal dlouho. Oba máme něco v sobě, takže nikde nevidím žádný problém. Za mikinu jsem si ho přitáhl a znovu ho políbil. Tentokrát byl hlubší a plný vášně.. Líbilo se mi to. Tohle jsem si vždy tak dlouho přál. Pomalu jsem ho položil na postel a lehl si na něj. Omotal ruce kolem mého krku a nohy položil na můj zadek. Hladil jsem ho po tváří. Najedou se prohl v zádech a to zapříčinilo, že se naše rozkroky a sebe trochu více otřely. Zkousl si ret a vydal malé zavzdychání. Chci tě slyšet vzdychat více, Min Yoongi. Pomalu jsem mu sundával kalhoty, které pak letěly do rohu postele. Za chvíli tam skončily i jeho trenky. Naskytl se mi pohled na pěkně vzrušenou věc. Byla to nejkrásnější věc, co jsem kdy viděl. Uchopil jsem ho do ruky a Yoongi se opět prohl v zádech. Posunul jsem se, abych byl hlavou u jeho hračky. Olízl jsem špičku a pak ho vzal celého do úst. Rukou mi sjel do vlasů. Byl trochu agresivní a začal mi trhat vlasy. Tahle jeho stránka se mi moc líbí.. Několikrát jsem pohl hlavou nahoru a dolu. Yoongi vypadal, že už to dlouho nevydrží, tak sám pohyboval mojí hlavou nahoru a dolu. Poslední hlasité zavzdychání. Ucítil jsem slanou tekutinu ve svých úst. Všechno jsem spolykal. Tohle bylo úžasné. Pohladil jsem ho po tváří a lehl vedle něj. Za chvíli jsem uslyšel sladké chrápání.

Vzbudil jsem se dříve než Yoongi. Víc jsem ho přikryl a vydal se do koupelny, kde jsem vykonal ranní hygienu. Miluji ranní sprchu. Vždy tam strávím minimálně půl hodiny. Po sprše jsem se ustrojil a vydal se do kuchyně. Mohl bych něco připravit princezně k jídlu, ale minule s tím nebyl moc spokojený. Nechci ho naštvat. Uslyšel jsem bouchání na dveře a vydal se otevřít. „­Ahoj Joone." Tae vešel do mého bytu a šel si sednou do kuchyně na židli. „Nemáš něco k pití?" Jako by si nemohl udělat něco sám. A proč mluví tak nahlas. „Jo, ale trochu potichu. Nechci, aby jsi vzbudil Yoongiho." Ach, nechtěl jsem říct, že tu byl. A už vůbec ne jemu.. „Takže Yoongi jo? Hmm to musela být hodně žhavá noc Joone." Do kuchyně vyšel polo rozespalý Yoongi. „Ty jsi Kim Namjoon?"

Tak, konečně víme, kdo je pan tajemný xD Koho jste odhadovali na pana tajemného? A konečně se v tomto dílu stalo něco více :3 No, doufám že se vám tento díl líbil :3