I Am Nothing

3.

„Eh? Co?" Kluk se jen usmál a natáhl ke mě ruku. „Bohužel já nejsem žádný portál, nemůžeš projít na druhou stranu." Jo aha, už si vzpomínán. Je to ten kluk z dnešního rána. Ale to co řekl, mělo být jako vtipný? To se mu moc nepovedlo. Odmítl jsem jeho ruku a postavil jsem se. Opravdu, tohle ještě zvládnu. Bez jakákoliv reakce jsem se otočil a měl se na odchodu. „Hej, to mě budeš opravdu pořád ignorovat?" Sakra, proč se tak chová? „Nemám potřebu s tebou vést jakýkoliv rozhovor. Nevím kdo si a je mi to jedno. Prostě mě nech být a odejdi" Odpověděl jsem slabým hlasem. Ani nevím, jestli mě slyšel, ale to je jedno. Je mi blbě a zima. Každou chvíli jsem si myslel, že zkolabuji. Pád do velké, studené a mokré louže mi k tomu moc nepomohl. „Je ti dobře? Vypadáš jako bys měl každou chvíli umřít." Ten kluk měl starostlivý výraz ve tváři. „Co se proboha staráš? Kdo se tě prosil?" Trochu jsem zvýšil hlas, ale to jsem neměl dělat, strašně se mi zamotala hlava a udělalo blbě. Otočil jsem se a chtěl odejít. Najednou mě ten kluk vzal za ruku. Odrhnul jsem se, ztratil balanc a spadl na zem. Moje nohy mě přestali poslouchat. Nemohl jsem se vůbec postavit. Jenom jsem seděl na mokrém chodníku se sklopením výrazem. Kluk ke mě přišel a položil mi ruku na čelo. „Boha, ty úplně hoříš! Kde bydlíš? Zavedu tě domu." „J-já..Já nemůžu jít domu." Do očí se mi vrhly slzy a já je okamžitě setřel. Nechci, aby někdo věděl, jak jsem slabý. „Dobře, dnes přespíš u mě" Řekl rozhodně a vzal mě do náruče. „Hej, co to děláš? Vrať mě zpět na zem!" Moje tělo bylo na protestování moc slabé. „Buď ticho." Proč je jeho hlas tak příjemný? Proč jde od něho takové teplo? Nebude to vadit, že ne? Zachumlal jsem se více k němu. Vážně, proč se u něho cítím tak dobře a bezpečně? Šli jsme směrem pryč od města. Něco na mě mluvil, ale neposlouchal jsem ho. Jediné co mě zajímalo je teplo, které šlo z jeho svalnatého tělo. Asi po 3minutách chůze jsem usnul..

Ráno mě probudila vůně jídla. Já byl ale líný otevřít oči, tak jsem je nechal zavřené a jen se přetočil na bok. Od kdy moji rodiče vaří? Tohle je vážně divné. „Vstávej, spací princezno." Řekl hlas, který nepatřil nikomu z rodiny. Rychle jsem se posadil a rozhlédl se po pokoji. Tohle není můj pokoj. Kde to jsem? Zahlédl jsem známou postavu, která něco vařila a vypadala u toho celkem komicky. Co se včera stalo? Moje vzpomínky..Ach..moc se mi na to nechce myslet. Mám jen malé útržky. Byl jsem venku. Byla mi zima a pak přišel on. Od něho šlo příjemné teplo a vzal mě domů. Ej, co jsem to zase provedl?

Po chvíli mi Narušitel přinesl..ech? Co to bylo? Nevím, co to bylo. Vypadalo to divně. „Udělal, jsem ti palačinky, doufám, že ti budou chutnat" Řekl hrdě. To si dělá prdel? V žádném případě to nevypadalo jako palačinka. Zavřel jsem oči a vzal si kousek. Třeba to bude chutnat dobře. Dal jsem ho do pusy. Bylo to odporný a hned jsem to vyplivl. „Opravdu? Chceš mě otrávit nebo co?" Nic na to neřekl. Jen sklopil zrak. Byl jsem na něho hnusný? Cizí člověk mě u sebe nechal přenocovat a udělal mi jídlo, a já ho za to ještě seřval. Ne, Je to jeho vina. Nikdo ho o to neprosil. „Ech, děkuji ti, že si mě u sebe nechal přespat." Vstal jsem a namířil jsem si to ke dveřím. Najednou ze dveří vyběhli nějaký děcka. Při pohledu na mě, jim strnul výraz ve tváří. „Yoongi, co tu děláš?" Zeptal se jeden z nich.

Jo, takže je tu další díl. Je trochu kratší, ale nevadí xD Chci poděkovat, že se vám můj příběh líbí. Budu se snažit dál  ≧◡≦