I Am Nothing

12.

Hoseok do mě šťouchl. Pootevřel jsem jedno očko, a spatřil jsem našeho učitele, jak stojí přede mnou. Vypadal, že čeká na odpověď. Heh..co mám říct? Podíval jsem se na Hoseoka a ten mi zašeptal "ano". Podíval jsem se zpět na učitele. Pokýval jsem hlavou a řekl ano. Učitel nahodil vyděšený výraz. Vzal tužku a zapsal si moje jméno. V tu chvíli zazvonil zvonek, oznamující konec hodiny. Všichni se rychle rozutekli na další hodinu. „Hej, co chtěl učitel?" Optal jsem se Hoseoka. On se jen usmál. „Musím rychle jít, mám tělocvik. Řeknu ti to po škole. Ano ano?" Zamával mi a odešel. Ani jsem mu nestihl odpovědět. Je nějako moc aktivní. Mě stačí dvě hodiny normálního tělocviku, ale on si bere ještě další navíc. Je on normální? Zavrtěl jsem hlavou a šel na mojí hodinu.

Vešel jsem do třídy a sednul na svoje místo úplně vzadu. Moje hodina je literatura. Mám rád literaturu. Jako malý jsem přečetl nespočet knih. Tohle umění miluji a je to i jediná hodina, kde nemám vytáhnutý mobil a opravdu poslouchám.

Tahle hodina utekla opravdu rychle. Naštěstí, tohle byla poslední. Vzal jsem si věci a vydal se ven. Postavil jsem se před školu a vyčkával Hoseoka. Tomu klukovy to strašně dlouho trvá. Opřel jsem se o plot a zavřel oči. Za chvíli mě někdo chytil za ruku. „Půjdeme na oběd?" Nestihl jsem ani otevřít oči a už mě Hoseok někam tahal. „Jo, ale řekni mi to." Žádal jsem Hoseoka a odtrhnul jsem ruku. „Po obědě. Hm.. Mám chuť jít na Sushi. Půjdeme do té japonské restaurace vedle v ulici." Proč to rozhodl sám? Mně je sice jedno, co budu jíst, ale optat by se mohl.

Došli jsme do restaurace a sedli si do kouta, kde bylo místo pro dva. Hoseok si objednal velký Sushi set a já ten nejmenší. Je to docela vtipné. Ale já v sobě nemám tasemnici jako má on. Všechno sežere. Za chvíli sežere i mě. Po pár minutách nám číšník přinesl námi objednaný set. Vypadalo to dobře a ta vůně. Hmmm. Hned jsem se pustil do jídla.

I když jsem si objednal menší set než Hoseok, on to snědl dřív jak já. Osobně mám sushi rád, sice to není moje nejoblíbenější jídlo, ale nevadí mi. Znovu přišel číšník, zaplatili jsme a odešli. „Půjdeš ke mně? Ještě jsi mi to neřekl." Zasmál jsem se, když vycházel ze dveří. „Jasně." Nahodil svůj úsměv, což i mě donutilo se znovu zasmát.

**

Hoseok s povzdechnutí dopadl ke mně na postel. Přetočil si na břicho. „Dobrou noc." Řekl s hlavou zabořenou do mého polštáře. Polštář jsem mu vzal a ještě ho s tím bouchnul po hlavě. „Hej, to bolelo. Ještě budu blbej." Řekl Hoseok a hrál smutného. „To už jsi teď." Se smíchem jsem si sedl vedle něho na postele. „Tak, řekneš mi to?"

„No. Probíhá nějaký přírodovědný kurz. Jedeme my a druháci. Je to kurz, který platí škola. A ty tam pojedeš. Souhlasil si s učitelem. A je to zhruba na pět dní." Co? Já nesnáším přirodovědnékraviny. Proč mě do toho zase ukecal. „Proč mě do toho zatahuješ? Jestli tam chceš tak si jeď, ale já nikam nejedu." Naštval mě. Pořad dělá něco, bez mého vědomí. „Nebuď bručoun. Stejně je to víceméně povinná akce. Bude sranda. Už jsi přihlášený a nemůžeš se jen tak odhlásit. Budeme spolu v chatce. No tak. Yoongi." Koukal na mě psíma očima. Bože, tenhle kluk vážně dostane vše, co chce. „Ježiš. No dobře pojedu. Ale neočekávej, že budu něco dělat. Vše budeš dělat ty, jo? Když už ulejvání, tak pořádné ulejvání!" Překřížil jsem si ruce a našpulil pusu. Hoseok se zvedl a vydal se ke dveřím. „Jojo. S tím se počítá. Hlavně vezmi s sebou nějaký karty. At se s tebou večer na chatce nenudím." Řekl a přidal do kroku. „Hej." Zařval jsem a ještě po něm stihl hodin polštář, který se válel na zemi. Usmál se a odešel.

**

Všichni třeťáci a druháci se sešli před školní budovou. Uviděl jsem Hoseoka tak jsem k němu doběhl. „Tvůj baťoh je větší, než jsi ty." Zasmál se. „Nech si toho. Mám prostě hodně věci." Odvětil jsem. Za chvíli se u nás vytvořil kroužek lidí ze třídy. Všichni se spolu bavili. Já tam jen čekal, až přijde učitel, spočítá nás a my budeme moc v klidu nastoupit do autobusu.

„Tak děcka, jste tu všichni?" Celá třídy nahlas souhlasila. Po pečlivém kontrolování, jsme konečně mohli nastoupit do autobusu. První nastupoval Hoseok a sedl si skoro dozadu. Já ho následoval a sedl si vedle něj. „Máš dost pytlíčku?" Ironicky se zasmál. V autobusech se mi dělá špatně. Na základce jsem kvůli tomu musel sedět úplně vepředu. Jeho otázku jsem ignoroval, vzal si sluchátka, cucavý bombón a opřel jsem se. To mi aspoň trochu zajistí, že se nepozvracím hned. Snad tuto 4hodinovou cestu nějako přežiju.

„Vstávej! To opravdu musíš usnout na každým místě?" V autobuse už jsem byl jen já a Hoseok. „Umh, jo promiň" Řekl jsem a vyšel z autobusu. Ihned po příjezdu nám dali učitele instrukce, jak se máme a nemáme chovat. Ale toto mě upřímně vůbec nezajímá a tak jsem dál poslouchal písničky. Najedou, se všichni začali rozcházet. Rychle jsem si sundal sluchátka a došel za Hoseokem. Vedle něho stál Jimin. Co on tu dělá? Ach, no jo. Je vlastně ve druháku. „Jdeme do chatky?" Nahlas jsem se zeptal Hoseoka. „Yoongi, ty si zase neposlouchal co? Teď říkali, že pro lepší vztah, musí být spolu v chatce druhák a třeťák. Tak já si beru Jimina." Řekl a přitáhl si ho to objetí. „Tak já půjdu s vámi. Vyspím se na zemi." To mi neudělá že? Nechci být v chatce s někým cizím. „Ech, to asi nepůjde."

„Co? Proč to nepůjde? Já nechci být s někým cizím. " Jsem naštvaný. S nikým se nebavím, jak se mám někoho zeptat jestli se mnou bude v chatce? „U nás by ses stejně nevyspal." Řekl, načeš ho Jimin propichoval očima. „Se zeptej Joona. Měl být se mnou. Ale když se takhle situace změnila." S ním? To se raději vyspím na zemi venku.

Procházel jsem se kolem chatek a nevěděl, co mám dělat. Já chci jet domu. Tady umřu. Jimin řekl, že jel sudý počet a že prostě s někým budu. Co mám dělat? Jít klepat na každou chatku, jestli jim nechybí jeden spolubydlící? To těžko. Hodil jsem batoh na zem, sedl si na něj a čekal, až někdo přijde. Nebo se vyspím tedy. Je to jedno. Sklopil jsem hlavu dolu. Najednou ke mně někdo přišel a vzal mi batoh, což způsobilo, že jsem spadnul. „Hej! Co děláš!" Zakřičel jsem na osobu nade mnou. „Nemáš s kým být v chatce že? Tak teď máš." I s mým batohem se Joon vydal do své chatky 52. Já ho následoval.

Ahoj, tak po delší době je tady opět další díl xD Eh, doufám že se vám líbil xD Děkuji za vaše vote a komentáře :3 Jste skvělí xD :3