I Am Nothing

8.

Vzbudil jsem se zase v cizí posteli. Vážně, když už tady spím po několikáté, měl bych si zjistit jeho jméno. Tedy, on by se měl představit. Proč to neudělal? Opravdu mě jeho jméno zajímá.

Zvedl jsem se z postele a na zemi uviděl svoje oblečení. Až tehdy mi došlo, co se vlastně stalo. Sedl jsem na postel a podepřel jsem si hlavu. To jsem neudělal, že ne. Při vzpomínce na včerejší noc jsem se začal cítit opravdu divně. Vstal jsem, oblékl si věci a chtěl se vydat za Narušitelem. Přišel jsem ke dveří a položil ruku na kliku. Ne, nemůžu prostě jít za ním. Co mu jako mám říct? Jak se mám chovat. Vrátil jsem se zpět do postele a rozvalil se na ní. Nemůžu normálně uvažovat. Nevím, proč jsem ho nezastavil. Ano, líbilo se mi to ale..Ale je to divné. Natáhl jsem se pro polštář, na který jsem dopadl obličejem. Dobře. Když se udusím, tak se všechny moje problémy vyřeší.

Probudila mě strašná potřeba na záchod. Ani nevím, kdy jsem usnul. Nohy jsem položil na tvrdou zem a vydal se pryč z pokoje. Dveře do kuchyně byli otevřené. Na židli seděl kluk, co s námi včera pil pivo. Vedle něho stal Narušitel.

„Hmmm. To musela být žhavá noc Joone." Zamrkal jsem. Počkat, Joon..není to on..že ne? „Ty jsi Kim NamJoon?" Oba dva na mě zaskočeně podívali. Narušitel, tedy spíše asi Joon, za mnou přišel, vzal mě za ruku a zatáhl zpátky do pokoje. Hodil mě na postel a postavil se ke mně. „Odpověz mi!" Nezvládl jsem ovládat svoje pocity. Z oči mi začali lehce kapat slzy. „Jo. Jsem Kim NamJoon. Jsem kluk, kterého nesnášíš." Nesnáším? Jeho? Já nevím, jestli ho právě teď nesnáším. Vstal jsem z postele a vydal jsem se ke dveřím. „J-já..Já si to musím v klidu promyslet." Sklopil jsem hlavu a začal odcházet. Ještě na mě začal něco volat, ale to už jsem nebyl schopný ho poslouchat.

Ne, nic si nebudou promýšlet. Co bych měl? Je to kluk, kterého nesnáším. Ano vím, sice mi pomohl, ale na tom se nic nemění. Nebo ano? Sám jsem ve svých pocitech ztracený. Vždy jsem jasno, co chci a jak se citím. Pak si přijde tenhle kluk a celí život mi překope. Vážně Namjoone, co mi to děláš?

Cestu už znám. Vydal jsem se k nejbližšímu parku a sedl si na lavičku. Nebyla zima ani teplo. Prostě tak akorát na mikinu. Po parku běhalo pár děcek a ptáci zpívali v korunách stromů. Krásný jarní den. Z kapsy jsem si vytáhl mobil a z vedlejší i má černá sluchátka, která už skoro nehrají, ale pořád lepší než nic. Zapojil jsem sluchátka, zapnul první písničku z mého playlistu a dal co nejvíc nahlas. Čím hlasitější hudba, tím líp se mi u toho přemýšlí. Opřel jsem si hlavu o lavičku a začal znovu přemýšlet o celé mé situaci. Kim NamJoon. Kluk, kterého nesnáším. Pak se objeví další kluk, který je moc milý a hodný. Políbím se s ním a pak se dozvím, že ta milá a dokonalá osoba je vlastně Joon?

Zatřásl jsem hlavou. Nohy jsem položil taky na lavičku, takže jsem teď ležel. Zavřel jsem oči a relaxoval. Poslouchal jsem písnička, nechal na sebe dopadat sluneční paprsky a snažil se užívat tenhle krásný den. Na chvíli jsem otevřel oči, uviděl jsem pár děcek, jak běhají po parku. Neměli žádné starosti. Bylo to tak hezké. Já si na své dětství moc nepamatuji. Většinu času jsem prožil v nemocnici a koukal přes to ošklivé okno na děti, jak si hrají. Bylo mi to líto. Jednou za čas mě navštívil Hoseok a hrál si se mnou. Byl jsem za to tak rád. Znovu jsem zavřel oči a vnímal jen hudbu, která vycházela z mého starého mobilu.

Poslouchání písniček mě tak vyvedlo z reálného světa, že když jsem otevřel oči, byla tma. Nevím kolik mohlo být, byla o hodně větší zima než odpoledne a nikdo kolem tu nebyl. Nemám rád tmu. Ve skutečnosti se jí trochu bojím. Zvedl jsem se už od studené lavičky. Protáhl jsem své tělo. Neměl bych ležet na tvrdé a nepohodlné lavičce. Mým svalům to nedělá dobře. Najednou se kolem mě objevila parta kluku, a ty mě vrátili zpátky na lavičku.

„Ňu, ty jsi strašně cute." Jeden z nich dal svoji hlavu strašně blízko k té moje. Silou jsem ho odstrčil pryč. „Tak ty se budeš bránit jo?" Z lavičky mě shodil na zem a sedl si na mě. Chtěl jsem se bránit, ale on byl rychlejší. Vzal mě za ruce a pevně držel. Druhý mi začal sundávat boty a následně i kalhoty. První mě silně chytil za pusu „Když se budeš bránit nebo křičet bude to ještě horší" zašeptal mi do ucha, které následně zkousnul. „Nech mě sakra." Zakřičel jsem a snažil se ho od sebe dostat. Druhý kluk mi pevně držel nohy. Nemohl jsem se ani pohnout. „Být tebou, bych byl hodný." Políbil mě a rukou mi přejel přes stehno. Chci umřít. Tohle vážně nechci. Je mi z toho blbě. Bojím se. Nevím, co mám dělat. Snažil jsem se ho znovu odstrčit, ale všechny mé pokusy skončili neúspěšně. Mezitím kluk, co na mě seděl, zajel svojí rukou pod moje trenky. Políbil mě a pak se vrhl na můj krk, kdy mi udělal nechutnou značku. Kluk mi začal stahovat trenky. Já už neměl sílu se bránit a prostě jsem tam jen ležel. Najedou do toho kluka někdo kopl a on skončil na zemi. „Vypadněte." Zakřičel můj zachránce. Kluci při pohledu na něj zpanikařili a utekly. Záchrance ke mě přiběhl. Silně mě objal „Jsi v pořádku?" Já byl pořád v šoku. Než jsem mu stačil odpovědět, tak jsem omdlel.

Byl jsem na něčích zádech. Osoba mě držela za zadek a každou chvíli mě nadhodila. „Umn" Nezmohl jsem se na nic jiného. Byl jsem unavený a nemohl skoro mluvit. „Buď v klidu, za chvíli budeme doma. O nic se nestarej." Řekla osoba. Její hlas poznávám. „Namjoone.." Osoba pode mnou se začala smát. Víc jsem mu ruce objal kolem krku. Něco začala říkat, ale to už jsem usnul. Proč měl Namjoon tak jiný hlas?

Další díl xD Ehm..Douám že se vám líbil. Už by si Yoogni mohl zažít nějaký ty happy chvíle, ale no co xD Kdo si myslíte, že ho zachránil? Joon, nebo někdo jinej? :O xD