I Am Nothing

19.

Joon

Rychlím krokem jsem došel do svého pokoje a lehl si na postel. Svýma rukama jsem si zakryl oči. Co jsem to probůh udělal? Nechtě jsem, aby to vypadalo takhle. Co když se mě teď lekne a bude se mě bát? Odejde ode mě a už se mnou nikdy nepromluví? Rukama jsem si dal silnou facku. Nesmím takhle přemýšlet. Jsem rád, že jsem se k němu dostal tak blízko, nezvládl bych, kdybych o něho přišel.

Poprvé jsem ho viděl asi tak před 2lety. Tedy, slyšel jsem o něm o hodně dřív. Byl jsem mu strašně vděčný, za to co udělal pro Jina. On nám nikdy neřekl, že ho někdo šikanoval. Vlastně jsem se to dozvěděl, až když začal chodit s Jaem. To Jae mi řekl vše a taky mi řekl, že přestoupil jen díky klukovi jménem Yoongi. A pak o něm mluvil i Kook. Přišel mi strašně zajímavý. A první den na střední škole? Když jsem se dozvěděl že Yoongi je o ročník víc jak já? Měl jsem strašnou radost. Ani jsem nevěděl proč.

Jak vypadala moje první střetnutí s ním? Šel jsem po chodbě zahleděný do svého mobilu. Najednou jsem do někoho narazil. Přede mnou stál velký kluk a vedle něho ještě pár dalších kluků. Kluk mi vzal mobil a silně mě kop, což způsobilo, že jsem spadl na zem. Začal se smát a různě mi nadávat. Ještě mi vzal mojí tašku a i s mým mobilem odešel se slovy, že to nebudu potřebovat. Jak vidím, šikana si nevyhne asi ani mě. Nemám rád tyhle věci, proto jsem se rychle zvednul a došel jsem ke své skřínce. „Yoongi." Otočil jsem se za hlasem. Hnědovlasí kluk skočil na menšího. Yoongi na mě upřeně koukal, a když zjistil, že na něho taky koukám, rychle uhnul pohled na kluka, který na něho skočil. „Jojo, už jdu." Hnědovlasí z něho seskočil a oba dva se vydali pryč. Yoongi? Je to ten Yoongi? Protože jestli jo, je opravdu krásný. Rychle jsem ze své skřínky vyndal učebnice na další hodinu.

Po škole jsem se rozhodl jít do ředitelny a říct, že mi někdo ukradl školní tašku a mobil. Ředitel mi na to řekl, že je to můj problém a vyhodil mě. To vážně? Takhle se tu řeší šikana? Dobelhal jsem se ke skřínkám. Ale uviděl jsem Yoongiho, tak jsem se schoval za zeď. Yoongi se natahoval a na mojí skříňku podával mojí školní tašku a můj mobil. Kde to sakra vzal a proč to vlastně dělá? Proč každému pomáhá? Ten kluk je opravdu divný. Sledoval jsem ho jak se snaží mojí tašku položit na skřínku, on byl moc malí a vůbec tam nedosáhl. Trochu jsem se uchechtl. To on ale slyšel, hodil tašku i s mobil na zem a utekl.

Pak jsem ho skoro každý den pozoroval. Může se vůbec člověk zamilovat do někoho, koho ani nezná? Protože se já asi zamiloval. Yoongi byl strašně roztomilý. Vůbec nevypadal, že by mohl být starší jak já. Byl kapitánem basketbalového týmu, často jsem se chodil koukat na zápasy, abych ho mohl sledovat. Vypadal u toho strašně dobře. Bylo vidět, že ho to hodně baví. Ale na jednou zápase oznámili, že mají nového kapitána. Yoongi už od té chvíle nikdy basket nehrál. I vypadal nějak divně. Nikdy to moc nebyl ten „happy" člověk, ale teď vážně vypadal jakoby ztratil duši. Asi za měsíc, když jsem spal na střeše, jsem slyšel jeho hlas. Rychle mě to probudilo. Stál na kraji střechy. Vypadal, že je rozhodnutý skočit. Rychle jsem utíkal k němu. Yoongi zavřel svoje oči a připravil se skočit, ale já mu v tom zabránil. Spadl na zem a podíval se na mě prázdnými očima. Dost mě tenhle pohled bolel. Yoongi se zvedl a odešel.

Pak jsem ho viděl, když pršelo. Opět do mě narazil. Byla zima a on vypadal vážně otřesně. Vypadalo to, že se každou chvíli složí, proto jsem ho vzal k sobě domu. Bylo těžké ho vzít. Přeci, to byla osoba kterou jsem měl rád, kterou jsem miloval. Ještě ten večer jsem mu vzal mobil a uložil si jeho číslo, pro jistotu jsem i jemu dal svoje číslo. Udělal jsem malí krok v našem vztahu. Ráno, následujícího dne, přišli za mnou kluci a Gi utekl. Pak u mě byl, protože mi volal Hoseok.