I Am Nothing

16.

Vykulil jsem oči. Joon se ke mně přiblížil a cvrknul mi do čela. „Dělám si srandu. Co jsi očekával, že řeknu? Je to normální. Chci ti jen pomoc, dobře?" Usmál se na mě. Zajímalo by mě, proč je na mě tak hodný. „To je dobrý. Nemusíš to dělat. Je to fakt blbý. Já, Já si něco najdu. Sice ještě nevím co, ale nějako to zvládnu." Nevím, kam bych šel, ale nechci ho otravovat. Už měl kvůli mně hodně problémů a v žádném případě nechci, aby měl další. „Kam chceš jít? Řekl jsem, že půjdeš ke mně, tak prostě půjdeš. Po dobrým i po zlým. Klidně tě tam i odtáhnu." Řekl zlomyslným hlasem a natahoval ke mně ruce. Rychle jsem udělal krok dozadu. „Dobře. Než si najdu něco jiného, tak k tobě půjdu, když mě tak nutíš." Joon se vítězně usmál a vydal se směrem svého bydliště.

Joon otevřel dveře a nechal mě projít prvního. Při pohledu na jeho pokoj se mi udělalo špatně. Až moc dobře to místo znám. Byl jsem tady docela často. Mým tělem projel mrazivý pocit. „Dobře, takže ty budeš spát v mé ložnici a já se vyspím na gauči. Zítra po škole, s tebou skočím zařídit nějaký věci." Co? Proč by měl kvůli mně spát na gauči? Tam se klidně vyspím já. Zalomím to i na zemi. A proč mi se mnou někam chodil? Zvládnu to i sám. „Nebudu tě vyhazovat z tvé postele, já-." Joon mi dal ruku před pusu. „Řekl jsem snad něco, ne? Takže mě budeš poslouchat." Protočil jsem oči. Proč bych ho měl poslouchat? Jsem starší, takže by on měl poslouchat mě. Z celého dneška jsem byl unavený, proto jsem to s ním nechtěl moc řešit. Budu se s ním bavit až zítra, to budu pořádně vyspaný a můj mozek bude fungovat, tak jak má. Bez dalších zbytečných řečí jsem se vydal do Joonova pokoje.

Všude má uklízeno, ale jeho ložnice je katastrofa. Všude jsou poházené papírky, knihy se valí na zemi a dokonce na stole je pohozený oblečení. Je mi z toho blbě. Když už tady budu, tak asi trochu poklidím. S únavou jsem dopadl na postel. Začal jsem přemýšlet o dnešku. Proč se mi to stalo? Nejsem zlí člověk, ne? Ke všemu mi tam vyhořelo úplně všechno. Moje knihy, oblečení, fotky a taky ten medvídek, co mi Joon dal ještě předtím, než jsme jeli na ten debilní výlet. Ne že by ten medvídek byl důležitější než moje drahé oblečení, ale to se dá pořád ještě koupit. Dárek už znovu asi nedostanu. Ach, vždyť je to jedno. Přetočil jsem se na břicho a vytáhl svůj mobil. Ech, mohl bych si ho nabít.

Vstal jsem z postele a z mého batohu vyndal nabíječku. Položil jsem svůj mobil na stůl a čekal, až se nabije. Mezitím jsem si z batohu vyndal i moje věci naspaní. Rychle jsem se převlékl a denní oblečení jsem hezky složil vedle batohu. Při cestě k posteli jsem šlápl na jeho šedou mikinu. Opravdu, proč válí své oblečení po zemi? Aspoň to oblečení. Ale tak když už mě u sebe nechal, tak mu udělám laskavost a aspoň mu srovnám oblečení, protože mi to nedělá dobře.

Úklid jsem zvládl asi za půl hodiny. A to bylo jenom to oblečení, co se válelo na zemi. Ještě budu muset někdy uklidit ty papírky, knížky a už vůbec nechci vidět, co na mě vybafne ve skříni. Jeho složené oblečení jsem položil pod stůl. Můj mobil byl už plně nabitý. Rychle jsem nastavil budík a lehl si do postele. Narovnal jsem polštář a pořádně jsem se zachumlal do deky. Až tehdy, když jsem ucítil Joonovu vůni, která vycházela z deky, mi došlo, že ani nevyměnil povlečení. To si dělá srandu? Jak mám teď usnout? To mám celou dobu čichat tuhle hezkou vůni? Eh? Hezkou? Při téhlé myšlence jsem zamuchlal svojí hlavu do polštáře. Snažil jsem se myslet na něco jiného. Najednou se otevřeli dveře, ale já byl moc líný zvednout hlavu. Proto jsem tak zůstal a po chvíli jsem usnul.

„Brr-brr-brrr"

Nesnáším tenhle zvuk. Podíval jsem se na mobil. Bože! Za 20minut mám být ve škole. Ach, zase jsem zaspal. Rychle jsem se převlíkl do včerejšího oblečení. Přehodil přes sebe mojí oblíbenou mikinu a vydal se pro bundu. Procházel jsem kolem spícího Joon. Včera mi řekl, že mu první hodina odpadla. Může spát o hodinu déle než já. Rychle jsem na sebe natáhl bundu. Znovu jsem se podíval na Joona. Vypadal tak klidně. Možná i trochu roztomile? Ne. Zatřásl jsem hlavou a utíkal do školy.

První hodinu mám matiku. I když skoro všichni ve škole jí nesnášejí, mně nevadí. Na poslední chvíli jsem přišel na hodinu. Očima jsem vyhledal Hoseoka a sedl si k němu. „Co se stalo? Proč vás vyhodili?" Hned jsem se zeptal. Nechtěl jsem na to jít tak přímo ale..

„Co začít se slovem ahoj? Zeptat se jak se mám? Jak jsem se vyspal?" Začal se smát a otevřel sešit. „Ahoj, jak se máš?" Sršela z toho taková ironie jako nikdy. „Mám se dobře. Jak se máš ty Yoongi?" Vážně? To se chce bavit takhle? „Fajn. Takže, proč vás vykopli?" Znovu jsem se zeptat. „Řeknu ti to pak." Řeknu ti to pak. To už jsem slyšel. Ať mi to řekne teď. Zrovna když jsem se nadechoval, přišel do třídy učitel a kvůli němu jsem zapomněl, co jsem chtěl Hoseokovi říct.

Po hodině si mě a Hoseoka zavolal učitel k sobě do kabinetu. „Tak kluci, přemýšleli jsme, co s vámi uděláme. Porušili jste školní řád, byli jste vyloučení z pobytu, ale to jako trest nestačí, proto prosím přijďte dnes ve 2hodiny do učebny 305. Tam vám řeknu více. Poklonili jsme se mu a odešli.

„Ty jsi byl taky vyhozen? Co se stalo?" Vyděšeně na mě hleděl. Ani se mu nedivím. Jsem hodné dítě a nikdy jsem neměl velký průser. Kvůli mým rodičům jsem se musel chovat slušně. „Až potom." Snažil jsem se o stejný tón jako Hoseok a vyplázl na něho jazyk.

Otočil jsem se a mířil na svojí hodinu. V pondělí máme jen společnou matiku a pak jsme rozděleni. Hoseok na mě ještě něco řval, ale to jsem ignoroval a šel do své třídy.

**

Koukl jsem se na hodiny, které ukazovaly už skoro 2hodiny. Vydal jsem se do učebny 305. Otevřel jsem dveře a spatřil jsem Hoseoka, Jimina, Joona a dokonce i učitele. Ej, zase jdu poslední. Sednul jsem si do poslední lavice a čekal, až učitel konečně promluví.

„Všichni víme, že jste porušili školní řád. Byli jste vyloučeni z akce, ale to nestačí jako trest. Hlavně u vás 4 to nechápu. Patříte k našim nejlepším studentům, ale děláte takový průsery? Ale jelikož to bylo poprvé, co jste porušili školní řád, rozhodli jsme se, že na vás nebudeme tak zlí. Takže jenom pomůžete škole. Hoseoku, ty pomůžeš ve školní jídelně. Jimin s Joon se postarají o úklid školy a Yoongi půjde uklidit kolem školy. Všichni pochopili? Tak prosím, můžete začít." Hned jak to dořekl, tak zmizel.

Ze třídy jsem odešel jako první a zamířil na zahradu. Byl tam vážně velký nepořádek. Flašky, papírky, obaly..prostě všechno se válelo všude, jen ne v koši. Začal jsem házet odpadky do koše. Jaký prasata to chodí k nám do školy?

Po půlhodině jsem měl hotovo. Doufám, že to nebudu muset dělat celý rok. Najednou mi někdo dal ruce přes oči. Rychle jsem se otočil a ruce ze sebe sundal.

„Byulyi, co tady děláš?" Usmála se. „Jen jsem slyšela, že máte trest, za porušení školního řádu, tak jsem se rozhodla, že pomůžu. Protože i já jsem pila, ale nedostala jsem žádný trest. Takže vám budu pomáhat." To je od ní tak hezky. Chtěl jsem jí něco říct, ale kolem nás prošel Joon a na něm byla pověšena nějaká holka.

Bylo to nechutné. Proč to bylo nechutné? A proč mám zas ten zvláštní pocit?

Krátký díl a ke všemu takový divný..Ale doufám, že se vám to aspoň trošku líbilo xD xD