I Am Nothing

13.

Joon otevřel dveře od chatky a můj batoh hodil na levou postel. „Věci se trochu zkomplikovali. Takže. Budeš můj spolubydlící?" Usmál se na mě. To se mě fakt ptá, až po tom co mi věci zatáhl do chatky? „Tak, když už tady mám svoje věci. Nic jiného mi nezbývá, takže jo." Rozvalil jsem se na svojí postel. Nesnáším cizí lidi. Joona přeci jen trochu více znám, tak snad to nebude tak hrozné. „Jo, díky. Bál jsem se, že bych byl s někým cizím. Popravdě, jsem sem jel jenom kvůli Jiminovy, ale osud mi prostě řekl ne." Chvilku jsem tam jen tak ležel, koukal se do stropu a poslouchal písničky. Po asi půl hodině ke mně přišel Joon a zvedl mě z postele. „Už je čas večere, tak pojď." Řekl a už mě tahal z pokoje.

Sedli jsme si na místo pro 4 úplně vzadu. Bylo 7:10 večer. Všichni jsme se měli sejít v 7. Ale nikde jsem neviděl Hoseoka, vlastě ani Jimina. Kde ty dva jsou? Vybrali jsme místo pro 4, aby si k nám mohli sednout, ale oni tady nejsou. Ach, no je to jejich věc. Vzal jsem příbor, a pustil se do jídla. Měl jsem rýži a nějaký maso. Nechutnalo to nejhůř, ale měl jsem i lepší. Snědl jsem skoro půl talíře, příbor jsem položil vedle sebe a utřel si pusu.

„Moc si toho nesnědl." Podíval jsem se na jeho talíř, který byl prázdný. Další člověk, co má v sobě tasemnici. „Snědl jsem toho docela dost. Moc nejím, takže tohle byla na mně velká porce."

„Měl bys jíst ale pořádně. Snědl si toho málo." Co mu je po tom, kolik toho sním? „Není tvoje starost, kolik toho sním." Zkřížil jsem ruce. Už mě to štve. Hoseok mi pořád říká, že mám jíst více. Já jím hodně. Všichni by se měli o mě přestat starat. „Tak promiň no," zvedl se ze židle „jdu do chatky, jdeš taky?"

„Běž napřed, já jdu ještě na záchod." Usmál se a odešel. Záchod a sprchy se nacházejí a patro výše, než jídelna. To bude otrava. Máme chatku skoro vzadu, nevím, jestli budu schopný chodit na záchod. Asi si postarám kyblíček. Jo, skvělí plán Yoongi.

Vyšel jsem ze záchodu a namířil si to k chatce. 51, 52, 53. 54,...Ehm, v jaký že to jsme chatce? Vím, že to bylo 50něco. Ach, tohle není možný. Jak moc blbý jsem. To si fakt nepamatuji jediné číslo? Koukal jsem se po číslech. 53! Jo, určitě 53! Došel jsem k chatce, a už už jsem bral za kliku, když v tom na mě někdo z vedlejší chatky promluvil. „Kam jdeš?" Otočil jsem se k němu. Stal tam Joon. Jo, tak to byla chatka 52. Falešně jsem se na něho usmál. „Jenom jsem chtěl pozdravit sousedy." Pozdravit sousedy? Moje lži nemají chybu. Joon protočil oči a vrátil se do chatky. Já se za ním rychle rozběhl. Doběhl jsem do chatky, zavřel za sebou dveře a lehl si na postel.

„Já myslel, že budeš zdravit sousedy." Pobaveně se usmál. „Rozmyslel jsem si to." Joon se začal smát. Z batohu si vyndal knížku, opřel se o zeď a začal číst. „Co čteš?" Mám rád knihy, až tak, že mě to donutilo vstát z postele a podívat se. „Othello. Nemyslím si, že by tě to bavilo."

„Proč by ne? Já miluji literaturu." Přistoupil jsem k němu blíž. „Bože! Ty to čteš v angličtině?" Jak moc je ten kluk chytrý? Přikývl. „Jo, mám raději originální knihy bez překladu. Angličtina mi nedělá problém, takže to zvládám v pohodě." Vrátil jsem se zpátky na postel. „Nemáš tam nějakou knížku, která není v angličtině?" Zakýval hlavou „Ehm, ne. Převážně čtu jenom v angličtině." Lehl jsem si na postel, přikryl jsem se a zavřel oči. Sice nejsem moc unavený, ale nudím se. On si čte a já nemám co dělat. Víc jsem se zamuchlal do deky a usnul jsem.

**

„Vstávej, za chvíli se máme dostavit na snídani." Joon se mnou zatřásl. „Já nemám hlad. Nech mě ještě spát." Otočil jsem se na druhou stranu a snažil se spát dál. V tom mi Joon sebral deku. „Musíš jíst. Dělej, vstávej." Za ruku mě zvedl z postele. Hodil po mě oblečení a čekal, až se oblíknu, abychom mohli na snídani. „No jo prosím tě, už jdu."

Oblékl jsem se a vyrazili jsme na snídani. Na našem včerejším místě už seděl Jimin s Hoseokem. „Kde jste včera byli?" Zeptal jsem se, když jsem si k nim sedal. Jimin se začal červenat. „Zapomněli jsme." řekl nakonec Hoseok. Zapomněli? Jak mohli zapomenout? Já zapomínám často, ale pochybuji, že by si Hoseokova tasemnice neřekla o jídlo. Neřešil jsem to. Vzal jsem si svůj rohlík se sýrem, který jsem začal pomalu jíst.

Po snídani jsem vykonal svojí ranní hygienu a připravil se na nástup, který mě čekal za pár minut. Rychle jsem si na sebe vzal mikinu a šel čekat ven na nástup. Za pár minut se tam všichni shromáždili a začali nám dávat instrukce na dnešní den. Moc jsem neposlouchal. Proč bych měl. On mi to pak někdo vysvětlí. Jediné co jsem pochopil, bylo, že musíme pracovat s naším spolubydlícím. Tak hurá, nemusím poslouchat. Joon za mě všechno odvede a já se budu jen válet. Přesně to, co jsem měl od začátku v plánu. Och, teď jsem docela rád, že jsem právě s ním.

Všichni se začali rozcházet a já doběhl k Joonovy. „Co máme dělat?" Vykouzlil jsem úsměv. „Ty jsi neposlouchal?" Vyděšeně se na mě podíval. Já ne něj udělal psí očka. „Já ti to říkat nebudu, měl si poslouchat kruci. To jsem chytl do dvojice úžasného člověka."

„Pokud si pamatuji, ty jsi řekl, že budu s tebou. Já se tě neprosil." Nafoukl jsem tváře. „Ech..tak dobře.." řekl nakonec.

Začal mi vysvětlovat věci, kterým jsem nerozuměl. Nesnáším tyhle předměty, nikdy jsem ve škole nedával pozor. Joon si všiml mého zmateného obličeje. Vrazil mi do ruky jeho diář a tužku. „Dobře, tak budeš zapisovat, co ti řeknu, okey?" Usmál se. Já jsem zakýval hlavou. Myslím, že toto zvládnu. Vyrazili jsme do přírody a já si zapisoval vše, co mi řekl. Moc jsem tomu nerozuměl, ale to je jedno.

Došli jsme na mýtinku uprostřed lesa. Joon mi přikázal, abych si sednul, že se potřebuje po něčem podívat a že to nebude na dlouho. Posadil jsem se. Začal jsem se nudit a listoval jsem jeho diářem

jeden den, kéž bych mohl být s tebou

Jen jeden den , kéž bych tě mohl držet za ruku

Jen jeden den , pokuď bychom mohli být jen Ty a Já

Jen jeden den ( jen jeden den )

Chci být s tebou jen na jeden den, chci to chci to

(Udělat to udělat to udělat to )

Čas jen pro nás dva party party

( udělat to udělat to udělat to)

Chci být s tebou jen na jeden den chci to chci to

(Udělat to udělat to udělat to )

Čas jen pro nás dva party party

(Udělat to udělat to udělat to )

Nebylo by to krásné ?

Kéž bych mohl kdekoliv jíst a dívat se na film s tebou , udělal bych proto cokoliv

**¨

Najednou ke mě přišel Joon a vytrhl mi diář z ruky. „Není hezké brát cizí věci." Zněl docela naštvaně. „P-promiň." Nečekal jsem, že se naštve. „Ten text je moc hezký. Měl bys ho dopsat." Vraždil mě pohledem. „A ty bys neměl číst cizí věci." Znovu mi vrazil diář do ruky a nadiktoval mi, co mám napsat.

Náš úkol jsme úspěšně dokončili k večeru. Joon šel odložit diář do chatky a já vyrazil na večeři. Celí den jsem nejedl, tak jsem snědl skoro celí talíř. Bylo to moc dobré. „Eh, konečně jíš." Usmál se na mě Joon. Já mu úsměv opětoval

Došli jsme zpět do chatky. Chtěl jsem poslouchat písničky, ale můj mobil byl vybytý a v téhle divočině nebyla ani žádná díra na nabíjení. Och, co budu dělat bez svojí lásky? Asi tu umřu nudou. Beznadějně jsem spadl na postel. Najedou, někdo zaklepal a vrazil k nám do pokoje. Ve dveřích stál Hoseok s láhví alkoholu. „Zahrajete si flašku?"

Chtěla bych poděkovat za 2k přečtení. Je to fakt úžasné. Čekala jsem tak 10přečtení celkově, takže vám moc děkuji. Doufám, že vás příběh stále baví. Snažím se zlepšovat, aby byl příběh lepší a lepší.

Ještě jednou děkuji za vaší podporu, přečtení, komentáře a vote :3