I Am Nothing

9.

Probudil jsem si v cizí posteli. Už mě opravdu nebaví se pokaždé probouzen jinde, než mám. Rozhlédl jsem se po pokoji a všiml jsem si, že vedle mě na židli spí Hoseok. Vstal jsem a opatrně do něho bouchl. Pootevřel jedno oko, a když uviděl, jak na něho koukám, rychle se zvedl a objal mě. „Yoongi, já se o tebe tak bál." Víc mě k sobě přítisk s začal brečet. Co mu je? Co se děje? Po chvíli se ode mě odtrhl a pohladil mě po tváří. „Jsi v pořádku?" Najednou do pokoje přišel i Namjoon. Měl oslzené oči. Když ke mě přišel, silně mě objal. „Tohle už nedělej prcku. Nenuť mě se o tebe bát. Odstrčil jsem ho od sebe. „Co vám všem je? Proč jste se o mě báli?" Oba se na mě šokovaně podívali.

,,Spal si asi tři dny protože..." Namjoonovy skočil do řeči Hoseok. ,,Co poslední si pamatuješ?" ,,Hm, odcházel jsem od Joona a pak.." vzpomněl jsem si na večer. Objevila se kolem mě partička kluků a pak..Udělalo se mi špatně, zatočila se mi hlava a já si musel zpět posadit na postel. To se nestalo. Nevěděl jsem, co mám dělat. Z očí mi začali téct slzy, které vytvářeli vlhké cestičky na mé tváří. Joon ke mně přišel blíž a utřel mi slzy. „Pojď se najít, na stole máš už připravené jídlo." Z mého myšlení mě dostal Joon jak mě bere za ruku a tahá do kuchyně. Posadil mě na židli a přede mně dal talíř s palačinky. Je mi špatně a musím se vzpamatovat z večerní údálosti.

V břiše mi zakručelo. Asi mám opravdu hlad, podle nich jsem nespal 3dny. Něco bych měl sníst. „No tak, něco sníst musíš. Bude ti líp, věř mi." Usmál se na mě Jin. Svojí pozornost jsem začal věnovat jídlu.

Tyhle vypadali jinak než předtím. „Tohle vypadá jako jídlo. To si asi nedělal ty, že?" Svůj pohled jsem přesměroval na Joona. To mě donutilo, se podívám po všech v místnosti. „To už si měl tu čest se setkat s jeho vařením?" Kluk naproti mě si dal ruku před pusu a začal se hlasitě smát. Neřešil jsem to a vzal si kousek. Bylo to vážně dobré, ne bylo to výborné. Zajímalo by mě, kdo umí tak dobře vařit. Rychle jsem to do sebe kopnul. Chtěl jsem si ještě přidat, ale bylo mi trapné, žádat cizí lidi o více jídla. Už teď se kvůli tomu cítím trochu nesvůj.

Moc se mi tady nelíbí na atmosféra. Všichni jsou nějak moc milí a to je divný. Proto jsem vstal, vzal Hoseoka za ruku a šel ke dveřím. ,,No, tak děkuji, že jsi mi pomohl, ale už vás opravdu nebudu rušit."

Venku jsem ho pustil za ruku a otočil se k němu. „Co přesně se stalo." Zeptal jsem se ho. Já jen chci...asi se chci ujistit, že se nic nestalo. Třeba toto byla jen ošklivá noční můra ne? Strašně často spím, tak stát se to mohlo. Sledoval jsem Hoseoka a doufal, že řekne, že se nic nestalo. Řekne, že se nic nestalo, že jsem jen usnul. Pořád jsem sledoval Hoseoka a ten nic neříkal. Najednou mě silně objal. Pevně mě držel a hladil po zádech. Tak, přeci se to jen stalo. Z očí mi začali znovu téct slzy. Chtěl jsem něco říct, ale můj hlas se zlomil a já nemohl promluvit. „Promiň, že jsem u tebe nebyl, když jsi mě potřeboval. Já u tebe nejsem nikdy. Vším si procházíš sám a já ti nikdy nemůžu pomoc. Jeho hlas se zlomil, odtáhl se ode mě a políbil mě na čelo. Svůj obličej stáhl blíž k tomu mému a setřel mi slzy. Teď, když byl tak blízko mě, jsem si všiml, že má taky v očích slzy.

„Co se stalo vůbec pak?" Pamatuji si, že někdo přišel, nevím, kdo to byl a zachránil mě. A pak jsem se probudil v cizím pokoji. Zachránil mě Joon? Asi ne, to bych se probil v jeho pokoji ne v cizím. Hoseok mě pohladil ve vlasech. „Na to by ses měl zeptat někoho jiného. Já jen dostal telefonát od Jimina, řekl mi adresu, tak jsem na ní došel. A až tam mi kluci řekli, co se stalo. Všichni se o tebe tak bál. A hlavně Joon, který celou dobu nespal. Ty si pořád o něm myslíš, že je špatný člověk. Měl by si přehodnotit svůj postoj." Znovu mě objal a hladil po zádech. Nemám rád, když mě lidi obímají, ale když mě objímá a hladí Hoseok, tak mi to vůbec nevadí. Naopak, cítím se docela příjemně a nemám strach. Svoje ruce jsem obmotal kolem jeho zad a hlavu položil na jeho rameno. Takhle jsme chvilku byli. Vážně, byl to hezký pocit.

**

Došel jsem do mého úžasného pokoje. Nelíbí se mi tady, ale bohužel nemám jinou možnost. Sedl jsem si na postel a rozhlédl jsem se. Nemám rád, když jsem sám. Ten pocit samoty, je to hrozný pocit. Hoseok se mě ptal, jestli nemá ke mě přijít, ale já mu řekl, že ne. Už tak měl se mnou starosti a nechci, aby měl další. Nerad lidi zatěžuji takovou zbytečností, jako jsem já. Ale..ale možná mohl ke mně přijít, aspoň na chvíli. Ach, opravdu jsem sobecký člověk. Lehl jsem si na postel a z kapsy vyndal svůj mobil. Ach. Byl vybitý. Natáhl jsem se pro nabíječku, která ležela na nočním stolku, hned vedle lampičky. Uvědomil jsem, že jsem nabíječku zapomněl vytáhnout z elektriky. Měl bych to vytahovat, ale tak míň práce dneska. Zastrčil jsem tam mobil a začal ho nabíjet. Hned co se zapnul, začal strašně blikat. Můj mobil dostal záchvat! Musel jsem chvíli počkat, než se uklidní a pak jsem ho otevřel. No jo, celou dobu se nic neděje, a jakmile mám vybitý mobil, tak mě každý potřebuje.

Cože? 65 zpráv? Všechny od Joona? To mi připomíná, že jsem ho zapomněl seřvat, že mi vzal můj mobil. Takhle si bez dovolení brát cizí mobil! Kam dal ten kluk vychování?

Všechny zprávy byly skoro stejné. Samé jestli jsem v pořádku, kde jsem a tak. Jedna zpráva byla ale zcela jiná než ta ostatní.

18:58 Namjoon

Hej, prcku, si v pořádku? Musíš být...víš..já tě mám rád...

Hi, máme tu další kapitolku xD Doufám, že se vám libila xD Ehm..taky chci poděkovat za 1K přečtení a 200vote :3 Jsem za to opravdu ráda :3