I Am Nothing

11.

Probudily mě sluneční paprsky. Otočil jsem se na druhou stranu a dál zůstal ve své posteli. Dneska začaly prázdniny a já nikam nemusím. Celí den strávím v posteli. Tento plán mi ovšem zkazilo bouchání na dveře. Líně jsem se zvedl a šel otevřít.

„Miláčku!" Zakřičel Hoseok a cpal mi nějaký lístky „Neříkej mi miláčku." Lístky jsem mu vzal. Byly to lístky do nedalekého zábavního parku. „Přeci prázdniny nestrávíš v posteli ne? Půjdeme do zábavního parku! Jééé!" Měl opravdu velkou radost. Začal skákat jak pěti leté dítě. „Já nikam nejdu." Lístky jsem mu vrazil zpátky. Smutně se podíval. „A-ale já už to koupil. No tak, přeci tam nepůjdu sám. Yoongi, prosím, prosím. Smutně koukám, pojď tam se mnou." Vrátil mi lístky zpátky do ruky. „Já nikam nechci. Proč tam nemůžeš jít s Jiminem? Tolik si rozumíte, ne?" Našpulil pusu. „On nemůže. Takže, pojď, pojď, prosím, prosí-." „Jo. Když zavřeš hubu tak s tebou půjdu." Hoseok mě radostně objal a sednul si na mojí postel. Já ze sebe udělal člověka a vydali jsme se do zábavného parku.

U brány jsme ukázali lístky. Žena za okýnkem si to zkontrolovala a falešně se usmála. Prošli jsme bránou. Hoseok mě chytil za ruku a někam táhl. Pustil moji ruku „Rád tě vidím." Řekl Hoseok. Obrátil jsem svůj zrak. V hloučku lidí stáli, pro mě známe tváře. Jin, Jea, Jungkook, Tae a Jimin. Hoseok objal Jimina. Počkat, počkat. Co se děje? Hoseok mi řekl, že půjdeme jenom my dva. Co má to mládě zase v plánu? Víc jsem se rozhlédl a uviděl Joona. Rychle jsem sklopil zrak. Cítil jsem se trochu blbě. Ještě jsem se moc nevzpamatoval z té sms. „Jo tak mi jdeme, užijte si to." Zamával mi Hoseok, vzal Jimina kolem ramen a odcházeli. Počkejte, kam jdete. Nenechávej mě tady. Hoseoku! „My taky jdeme. Pa." Řekl s úsměvem Jae a s Jinem odešli. Kam všichni jdete? „TaeTae, já chci cukrovou vatu." Zařval Kook a tlačil Taeho ke stánku. Počkejte. Rozhlédl jsem se. Byl jsem tam jen já a Namjoon. Lidi, no ták, já s ním nechci být. Přijďte zpátky. Hoseoku, až tě znovu uvidím, zabiju tě. Sklopil jsem hlavu a chtělo se mi brečet. „Tak, kam by si chtěl jít?" Zeptal se trochu nervózně. „Já půjdu akorát tak domů. Ty jsi běž kam chceš.." Vážně, nechci s ním trávit čas. Tohle by vypadalo jako nějaká zasrané rande. „Nebuď takový." Vzal mě za ruku a táhl k nějaký vysoký atrakci.

Atrakce byla strašně velká a točila se i vzhůru nohama. Byl jsem uchvácen. „Půjdeme sem jo?" Řekl jsem a pořád koukat na vysokou atrakci. Joon zakýval hlavou a šli jsme si sednout. Miluji atrakce. Hoseok je strašný srab. Nikdy se mnou na nic nehodil. V zábavném parku jsme šli tak maximálně na autodrom. Chtěl jsem vyzkoušet tyhle velké a na pohled nebezpečné atrakce ale neměl jsem s kým jít. Teď jsem docela rád, že je tu se mnou Joon.

„Jé střelnice. Pojďme tam." Ukázal jsem na střelnici a běžel jsem k ní. Joon mě hned doběhl. Vy střílení jsem celkem dobrý. Koupil jsem si tři náboje. Všechny tři náboje letěl jinam. Smutně jsem se podíval. Joon si taky koupil náboje. Shodil všechny válečky. Zdarma dostal další náboj, na který taky shodil všechny válečky. Pan u stánku zatleskal. „Uh, jste dobrý, vyhráváte nejvyšší cenu." Řekl a podal Joonovy obřího bílého medvídka. Joon se na pána usmál a odcházel pryč. Já ho hned doběhl.

„Na, tohle je pro tebe." Podával mi medvídka. „Co, ale..to nemužeš, to si vyhrál ty." Doopravdy jsem to chtěl. Mám rád plyšáky. Ale vyhrál to on, já nemám žádné právo si to vzít. „Co bych s tím dělal já? Prostě si to vezmi." Přidal do kroku. Já jsem si medvídka víc k sobě přitiskl a běžel jsem za Joonem

**

Už byla tma a park se měl brzy zavírat. Trochu jsem se nelepil na Joona. Vážně nemám rád tmu. Ale dnešní noc, jsem měl nějako moc strach. Tma, a já si vzpomněl na tu noc. Joon mě stiskl ruku. „Copak, bojíš se tmy?" Zábavně se podíval. „N-nebojím se. P-proč b-bych se měl b-bát?" Odtrhnul jsem rukou. Joon se začal smát. Za rameno mě táhl pryč z parku.

Joon, i přes moje protesty, se rozhodl, že mě vyprovodí domu. Byla zima. Já jsem si k sobě víc přitiskl medvídka a hlavu položil o jeho hlavu. „Ej, ty víš no..jako.." Chtěl jsem se ho zeptat na tu smsku. Neměl jsem to v plánu, ale byla noc a já byl trochu unavený. Moje mysl nefungovala dobře. „Co? Co chceš říct.?" Naléhal Joon. „No, chtěl jsem se zeptat..Ej..víš..co měla znamenat na smska?" Poslední část jsem trochu zašeptal. Cítil jsem se trochu trapně. „Jo, tohle. Ah..Jen jsem si spletl číslo, promiň ze problémy." Usmál se na mě, ale jeho hlas se klepal. „Hm, aha." Nevím, proč ale nějako se cítím zklamaně.

„Aj, tak jsme tady." Řekl jsem a ukázal Joonvy můj dům. Vypadal vyděšeně. Asi si říkal, jak můžu žít v takový zřícenině. „Vyspi si dobře." Rozcuchal mi vlasy a odešel.

Proč se zase cítím tak divně?

Em, další díl. Doufám, že se vím libí :3 Jinek o víkendu budu na AnimeFestu, takže další díl vyjde až za týden. Doufám, že vám to nevadí xD xD

Jinak děkuji za každé vote a koment :3