"Poslední dobou na mě nemáš vůbec čas," stěžovala si s nakrčeným obočím Amanda. Byla opřená o mou školní skříňku a bedlivě sledovala své nehty na levé ruce. Na pravém rameni dřímal můj školní batoh. Vytvarovala jsem z obou dlaní dvě pěsti a ty následně k sobě tiskla. Popošla jsem blíž ke své skřínce.
"S dovolením," zachraptěla jsem směrem k Amandě. S povzdechem se odlepila od mé skříňky a já si ji následně otevřela. Vložila jsem do ní svůj batoh a protáhla si záda. Potom jsem se otočila na černovlásku, která si založila ruce na hrudníku.
"Tak řekneš mi to?" optala se nakvašeně. Pokrčila jsem rameny a přešlápla z nohy na nohu.
"Nevím, co bych ti měla říct," zamumlala jsem a Amanda obrátila oči v sloup, přiblížila se ke mně.
"Přece to, kam skoro každý den chodíš. Jestli sis našla někoho na sex, tak v pohodě. Mohla jsi mi to aspoň říct, pak bych se tak blbě neptala," řekla mi a já nadzvedla obočí. Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.
"Budeme dělat, že tě to opravdu zajímá, ale ne, nenašla jsem si nikoho na sex. Takové způsoby, jako máš ty, nemá tady už nikdo," zavrčela jsem. Najednou jsem viděla Amandu úplně v jiném světle, než před několika dny. Už to nebyla pro mě ta dívka, co byla vcelku normální, akorát měla trochu svůj nos nahoře. A poté, co jsem všechno zhodnotila, třeba kolikrát mi zničila můj vztah s klukem, bylo mi líto, s kým se to vůbec bavím. Černovláska pravděpodobně přišla na můj nepřátelský přístup, proto si své dlouhé černé vlasy hodila dozadu.
"Co tě poslední dobou tak žere?" zeptala se. Její oči mě vražedně sledovaly a já se cítila oproti Amandě výrazně menší.
"Nic?" odpověděla jsem jí otázkou.
"Tak proč se mnou takhle mluvíš?" vypískla. Z jejího hlasu jsem nadskočila a chvilku jen tak překvapeně sledovala černovlásku s rudými rty.
"A jak jako mám s tebou mluvit?" Amanda odvrátila ode mě hlavou. Zadívala se na někoho za mnou. Rozzářily se jí její oči a ona se trochu kousla do rtu.
"Víš co? Vyřešíme to po škole u tebe," řekla mi, usmála se a několikrát zamrkala očima. Vsadila bych se klidně o milion, že to nebylo na mě. Hned na to mě obešla, otočila jsem se za ní. Spatřila jsem Erika, pochopila jsem hned, co Amandu tak zaujalo.
"Ta holka je tak nechutná," zamumlala vedle mě blondýnka s brýlemi, Carlyn. Zasmála jsem se a přikývla.
"To mi povídej," obrátila jsem se na Carlyn a vyčkávala, co navrhne. Chvilku mě sledovala, než zavrtěla plaše hlavou a usmála se.
"Nechceš jít na oběd?" Naposledy jsem se podívala směrem, kde šla Amada. Střetla jsem se s očima, které patřily Erikovi. Zamávala jsem mu, jenže on mi věnoval jen naštvaný obličej, neboť před ním stála černovláska. Pokrčila jsem rameny a co nejvíc se na něho usmála, abych ho tím podpořila, že to zvládne.
**********
"Takže říkáš, že tě ta tvoje harpyje nezabije, když tady sedíš se mnou u jednoho stolu?" ujistila se Carlyn s plnou pusou svého obědu. Nad tím jsem se uchechtla a zavrtěla hlavou.
"Pravděpodobně si toho ani nevšimne." Blondýnka přikývla a nabrala si další velké sousto z obědu. Napodobila jsem ji a taky si dala do své pusy kousek ze školního jídla. Vedle mého tácku najednou přistál jiný tácek a někdo si vedle mě sedl. Strnula jsem, že to bude naštvaná Amanda, na sucho jsem polkla.
"Zdravíčko dámy," pozdravil nás velice známy hlas. Uvolněně jsem vydechla a cítila, jak mi ze srdce spadl kámen. Věnovala jsem Erikovi jen přikývnutí, jelikož jsem nechtěla na něho mluvit s plnou pusou. Carlyn si povzdechla.
"Ještě jednou se zeptám. Teď je to na tebe, blonďáku. Nezabije tě ta harpyje za to, že s námi sedíš?" zeptala se Carlyn opět s plnou pusou. Očividně jí to nevadilo. Blonďák pokrčil hravě rameny a ušklíbl se.
"I kdyby, tak je mi to jedno." Zaměřil se hladově na své jídlo a začal jíst. Chvilku jsme jen všichni mlčky jedli svůj oběd, než si blondýnka odkašlala.
"Mimochodem, jsem Carlyn," představila se blonďákovi. Ten zvedl oči od jídla.
"Já zase Erik," zamumlal s plnou pusu svého jídlo. Zasmála jsem se. Oba dva se na mě nechápavě podívali, vytvořila jsem znechucený obličej.
"Vždyť je to nechutné, když ve společnosti mluvíte s plnou pusou." Na to mi jen odpověděli pokrčením ramen a jedli směle dál.
"Půjdeš dneska za Jasonem?" Zavrtěla jsem hlavou a slabě se usmála na blondýnku s černými brýlemi.
"Dneska už něco mám."
"Jo, půjde se mnou do kavárny," ujal se slova Erik. Chvilku jsem na něho překvapeně hleděla.
"Ale já jsem s ničím takovým ještě nesouhlasila." Na sekundu zvedl hlavu, pak se znovu věnoval jídlu.
"Vážně? Tak to byl asi pravděpodobně sen," řekl trochu smutně. Kousla jsem se jemně do spodního rtu a na chvilku sklopila hlavu, než jsem se podívala na Carlyn, která hned zvedla jeden palec.
"Ráda bych šla, ale Amanda mi řekla, že dneska přijde." Erik odložil s třísknutím vidličku na tácek a s povzdechem na mě otočil svou hlavu.
"Jako vážně, Delio? Ty se budeš ještě rozhodovat mezi mnou a Amandou? Vždyť tady není nic na rozhodování. Vybereš si raději mě, než tu psychopatickou černovlásku... Nebo je to snad jinak?" Chvilku jsem na Erika zírala, mnula jsem si při tom zpocené dlaně ve svém klíně.
"Myslím, že si raději vyberu tebe," zamumlala jsem. Nevím, proč jsem hned stydlivě sklopila oči, když mi Erik věnoval svůj úsměv.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
