Little do you know

10.

"Dneska vytáhnu Jasona ven," prohodila jsem rozhodně ke Carlyn, která šla do teď vedle mě mlčky se sklopenou hlavou někde ztracená ve svých myšlenkách. Zvedla hlavu, podívala se na mě a několikrát zaraženě zamrkala. Paprsky slunce se nás dotýkaly a já cítila příjemné teplo, proto jsem si rozepla černou mikinu a vyhrnula její rukávy.

"Vážně si myslíš, že ho donutíš?" optala se mě opatrně a upravila si své černé brýle na očích. Na skle brýlích se zaleskl jeden paprsek.

"Nechodí a nemluví. Samozřejmě že ho donutím," broukla jsem směrem ke Carlyn. Ta se jen zasmála a zavrtěla nevěřícně hlavou.

"Budu ti držet palce, vážně," uznala můj plán se stále velkým úsměvem na tváři, potom pokračovala: "Ale ty mi teď řekni, jaké to bylo s Erikem," zazubila se na mě. Cítila jsem, jak se mi trochu rozhořely mé líce, a rozhodně to nebylo sluncem a jeho teplem, čemuž jsem vystavovala svou celou tvář.

"Jo, tak to bylo fajn. Hlavně kamarádské," ujistila jsem Carlyn, která hned zakoulela očima. "Ale pak se tu objevila Amanda," pokračovala jsem už slabším hlasem.

"To si děláš pr-"

"Ne, to si rozhodně nedělám," přitakala jsem stále potichu. "Čekala na mě venku a byla pořádně naštvaná, jenže já ji odbyla, a prostě odešla k sobě domů a nechala ji tam."

"To jsi udělala dobře," přikývla horlivě spíše sama pro sebe.

"Cítím se za to trochu špatně," zamumlala jsem, načež blondýnka po mně střelila nechápavý výraz.

"Proč?" zeptala se překvapeně. Dokázala jsem jen pokrčit rameny a prohrábnout si své vlasy.

"Zdá se mi to ode mě hnusné," odpověděla jsem jí. Carlyn rozhodila naštvaně rukama a zastavila.

"Tak tobě se to zdá hnusné? Tak co je pak, když tě celý rok využívala? Tím pádem u ní je to doslova katastrofa," vykřikla naštvaně. Chvilku jsem na blondýnku s brýlemi zaraženě hleděla, než jsem si skousla spodní ret a pokračovala v cestě se sklopenou hlavou.

Vzala jsem do ruky mobil a podívala se kolik je hodin. Byly dvě hodiny odpoledne, dneska jsme končily ve škole dřív. Obě dvě jsme se s Carlyn rozhodly, že už je načase, abych já navštívila Jasona a ona jednu dívku, jež měla hlídat. Zkontrolovala jsem, jestli mi někdo nenapsal a nevolal, jelikož jsem měla vypnuté zvonění. Akorát mi přišla zpráva jen od mého operátora. S tichým povzdechem jsem zastrčila mobil zpátky do přední kapsy u kalhot.

Znovu jsem si prohrábla své vlasy, jež už byly teplé kvůli pálicího slunce. Zavřela jsem oči a chvilku jsem šla poslepu, než mi konečně došlo, že nejdu sama, ale s Carlyn. Po celou tu dobu taktéž mlčela. Vlastně mi to ani nevadilo, bylo to příjemné ticho.

**********

"Chyběla jsem ti?" optala jsem se s velkým úsměvem na své tváři hnědovlasého kluka. Když jsem vstoupila do této budovy, všechny své starosti jsem hodila za hlavu a soustředila se jen na to, abych nevypadala nějak smutně před sedícím Jasonem. Vydal ze sebe nesouhlasný sten.

"Ale no tak, Jasone, nebuď taková netykavka. Je to k dámě neslušné," zasmála jsem se a přitáhla si židli blíž k Jasonovi. Ten mlčel a upřeně sledoval televizi, dneska to byl hokej.

"Doufám, že si pamatuješ, o čem jsem mluvila minule. Venku je sluníčko a je tam příjemně teplo. Půjdeme ven," řekla jsem mu s rozhodným tónem v mém hlase. Překvapilo mě, že mě ignoroval. Zatnula jsem pořádně zuby k sobě a nakrčila obočí.