"Jak se má Jason?" zeptala se mě Amanda, když jsem si brala ze své skříňky učebnice. Zarazila jsem se a chvilku zůstala hledět do temné skříňky, než jsem se dokázala na černovlásku s pootevřenou pusou podívat.
"Cože?" odpověděla jsem otázkou. Přihlouple se na mě usmála.
"No přeci ten tvůj nový kluk," vysvětlila mi stále s úsměvem.
"Jaký kluk?" Teď se už na mě černovláska zamračila.
"Chceš snad dělat hloupou, Delio? Všichni víme, že od té doby, co jsi s ním, tak si se změnila. A to určitě k horšímu. Bavíš se s mou úhlavní nepřítelkyni, kašleš na mě a děláš ze sebe, co nejsi," vyčetla mi.
"Kdo ti o něm řekl?" optala jsem se podezíravě.
"Erik. Víš, po celou tu dobu o tebe projevoval zájem, akorát ty jsi byla zaslepená tím svým Jasonem. Jedině já mu mohla dát to, co nedostal od tebe." Amanda mi věnovala svůj chladný úsměv. Rozevřela jsem ústa dokořán.
"Já-"
"Ne, Delio, měla by ses konečně vzpamatovat," přerušila mě. Drtila jsem k sobě obě dvě čelisti a tiskla k sobě pěsti. Měla jsem chuť hodit tu učebnici po Amandě.
"Ty mi nebudeš nařizovat, co mám dělat. Já sama to moc dobře vím," zavrčela jsem. Otevřela pusu, ale já začala dřív mluvit, teď už šanci ke slovu rozhodně nedostane: "Nechápu, jak jsem se mohla s tebou po celou tu dobu bavit. Stydím se za sebe. Jsi ta největší mrcha, kterou znám. Už mě unavuje s tebou prohodit jedno pitomé slovo. Takže laskavě neřeš nějakého Jasona, protože ten ti může být totálně u prdele. Řeš si svoje zkurvené problémy a ne ostatních," dořekla jsem a vydechla zadržovaný dech. Musela mě slyšet celá školní chodba, dokonce někteří studenti se tu zastavili a poslouchali mě. Černovláska mě překvapeně sledovala, divoce u toho mrkala. Potom si prohrábla vlasy, těkala pohledem po celé chodbě a nervózně se zasmála.
"Ty mi dáváš kopačky nebo co?" Kopačky? Klidně, ať si to nazývá, jak chce.
"Jo. Takže jsme spolu skončily. Byla bych rády, kdyby jsi na mě už nikdy v životě nepromluvila. Děkuji mnohokrát." Chtěla jsem se otočit k ní zády, ale dřív mě chytila za mé levé zápěstí a přitáhla si mě k sobě. Docela to bolelo a bylo to nepříjemné. Její pohled byl ledový a děsivý.
"My dvě jsme rozhodně spolu neskončily, Delio. Naopak, právě jsme začaly. Budeš toho litovat, protože jedině já dávám lidem kopačky, rozumíš?" zasyčela tak potichu, aby ji moc lidí neslyšelo. Dokázala jsem jí věnovat jen nenávistné pohledy, potom jsem se vymanila a ona odešla s malým úsměvem na tváři. Přála jsem si, aby jí můj pohled vypálil díru do zad.
"Je vše v pořádku?" Promluvil ke mně jemný hlas Carlyn. Podívala jsem se na ni a přikývla.
"Asi ano," odvětila jsem tlumeně. Blondýnka se na mě povzbudivě usmála a chytla mě kolem ramen, zadívala se mi do očí.
"Jason tě změnil. K lepšímu," řekla mi a udělala něco, co jsem už dlouho nezažila. Objala mě. Bylo to tak upřímný a dobře načasováný. Její dlaně mě hřály na zádech. Zavřela jsem děkovně oči a zabořila si nos do jejího ramene a objetí jí opětovala. Cítila jsem, že toto je správné a věřila jsem, že má Carlyn pravdu. Potřebovala jsem to.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
