"Slyšel jsem, že někdo tady potřebuje kamaráda na dobrou náladu!" křikl u mého ucha moc známy hlas. Leknutím jsem se otočila na Erika a nadzvedla jedno obočí.
"To říkal kdo?" optala jsem se a založila si ruce na hrudníku. Erik si prohrábl vlasy a vypadal jako nějaký ten trapný herec, po kterém všechny holky doslova šílí.
"Já, doktor pozitivních věcí," odvětil a udělal něco nečekaného. Amatérskou piruletu, otočil se několikrát dokola a udělal holubičku. Když jsem začala tleskat, uklonil se a nezapomněl si zatleskal sám sobě.
"Tak co teda chceš?" zeptala jsem se a nutila své koutky, aby přestaly cukat nahoru. Blonďák najednou nahodil vážný výraz v obličeji.
"Holky mi vyčetly, že jsem tě počas toho všeho dosti zanedbával, tak jsem tady, abych to napravil, a když jsi dneska konečně ve škole, tak jsem něco vymyslel!" vysvětlil.
"To znamená jako co?" Měla jsem nakloněnou hlavu na stranu a bála se, co z toho kluka vyleze.
"To znamená, že bude zmrzlina, kterou máš doufám ráda a na úplný konec to bude kino." Zaklonila jsem hlavu.
"Já ale nemůžu." Snažila jsem se vymluvit, jenže on už mě stihl vzít za ruku a táhnout mě někam dál, než se nacházel můj dům.
"Neboj se, podíval jsem se ti do diáře a vím, že máš na dnešek volno."
"Nedíval," bránila jsem se a chtěla se z toho všeho vykroutit, hlavně z jeho silného sevření.
**********
Vlastně to nebylo zase tak špatné. Zmrzlina zadarmo a to jsem si mohla vzít, kolik jsem chtěla a všechno platil Erik. Kino jsem měla taktéž zadarmo, nechyběl k tomu popcorn. To se už na mě Erik mračil, ale statečně držel jazyk za zuby a všechno slušně zaplatil.
Rozhodně nechyběla dobrá nálada. Tu jsem už dlouho postrádala. Najednou zmizel někdo jménem Cheryl a kluk, co se jmenuje Jason. Najednou to byl tenhle ten den, tato chvíle, nic jiného neexistovalo.
"Takže řekneš mi doopravdický důvod, proč jsi mě dneska někam vzal?" V hloubi duše jsem samozřejmě věděla, že to nebylo jen tak. Blonďák zvedl jedno obočí.
"Ono to žádný-"
"Lháři," přerušila jsem ho posměšně. Erik chvilku stál, než si vedle mě sedl na lavičku v menším parku.
"Když jsem tak přemýšlel... Vážně by mě zajímalo, kdo mě má rád," řekl a já pokrčila rameny, snažila jsem se nesmát.
"Já to nevím." Oči hodil v sloup a nahlas si povzdechl.
"Ale víš."
"Hm," vydala jsem ze sebe a odvrátila od Erika hlavu, poněvadž jsem už viděla, jak rudne vzteky. To je vážně tak slepý a nevidí to? Ale je pravda, že Carlyn to nedává skoro vůbec najevo.
"Tak to jdi teda do prdele, princezno."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Omlouvám se, že je díl tak krátký, ale potřebovala jsem už fakt něco vydat a hlavně nějakou oddechovku. Zjistila jsem (očekávala jsem to), že to bude teď na začátku hodně těžký, tak jsem ráda, že jsem napsala aspoň něco! Snad to pochopíte... :)
