"Carlyn, tohle to už fakt není možný," smála jsem se své asi kamarádce, která si znovu nastrkala do úst kupu jídla. Zvedla jedno obočí a polkla své jídlo.
"Co není možný?" optala se pobaveně. Opět si strčila do pusy další sousto toho jídla.
"Jak můžeš tolik jíst a nepřibrat?" Najednou na mě Carlyn vyprskla své jídlo v ústech. Jo, tak tohle to bylo nechutný. Několik minut jsem tam zůstala stát jako opatřená, mezitím co se blondýnka až moc nemocně dusila smíchy. Naprosto v klidu jsem si setřela zbytky jídla a nadechla se.
"Omlouvám se," omluvila se mi zase pobaveně Carlyn.
"To je už...jedno," vydechla jsem podrážděně.
"Vážně se moc omlouvám." Obrátila jsem oči v sloup a strčila si pramen vlasů za ucho.
"Vždyť říkám, že je to v pohodě," zabrblala jsem.
"Vůbec tak nezníš," upravila si své brýle na nose, vypadala rázem strašně chytře a důstojně.
"Jsem vážně, vážně moc v pohodě. Jen nejsem zvyklá na to, že po mně někdo plive své jídlo," vytvarovala jsem trpký úsměv, vzala si z tašky voňavý kapesník a utřela si pro jistotu obličej.
"Hele, kdy jsi naposledy mluvila s Amandou?" Překvapilo mě, že chce mluvit o Amandě. Nemá ji ráda. Schovala jsem kapesník do tašky a nechápavě si změřila dívku před sebou.
"To fakt nevím, ale nějakou dobu určitě ne," pokrčila jsem rameny.
"Aha," přikývla nezaujatě a odvrátila ode mě pohled.
"Děje se něco?" Podívala se na mě, ruce spojila za zády a trochu se nahrbila.
"Ne... Teda jo. Tak trochu ano." Z kapsy vytáhla zmuchlaný papírek. Stále s nechápavým výrazem ve tváři jsem si ho vzala.
"Budeš litovat za to, s kým se bavíš, mrcho. A.," přečetla jsem nahlas.
"Pravděpodobně to byla Amanda," šeptla blondýnka. Obrátila jsem oči v sloup a roztrhala papírek. Carlyn mě vyjeveně sledovala.
"Ať si klidně je, je mi to jedno. Nikdo ti přeci nebude říkat, s kým se můžeš a nemůžeš bavit." Brýlatá blondýnka mi věnovala nejistý úsměv a zavrtěla hlavou.
"Dobře. Nechtěla bys jít do kina? Můžeme klidně vzít i Erika," mrkla na mě. Přikývla jsem v souhlasu, i když se mi tam moc nelíbilo to zmíněné jméno Erik.
**********
"Jasone," vydechla jsem překvapeně, když jsem opět přišla do jeho pokoje. "Takže teď budeme ve tvém pokoji?" Otočil se na mě a věnoval mi svůj typický kamenný výraz. Odložila jsem svou tašku na dřevěnou židli vedle hnědé komody. Bylo to tu prázdné a depresivní.
"Přemýšlela jsem o nás dvou..." začala jsem nejistě. "Absolutně nevím, co bych tady s tebou měla dělat. Co chceš ode mě slyšet, nebo něco v tom smyslu," pokračovala jsem. Nadechla jsem se a vyrovnaně vydechla. "Přemýšlela jsem... Teda, přišla jsem na to... Uh, že bych se ti mohla z něčeho vyzpovídat. Ani nevíš, jak by se mi z toho ulevilo. Já jen... Bude ti to moc vadit?" Velmi pomalu zavrtěl hlavou, což zapříčinilo tomu, že jsem mu věnovala upřímný úsměv, sedla se na jeho postel, abych byla co nejblíže k němu.
"Začala bych asi s Amandou, s něčím lehčím. A také jsem ti o ní už říkala, ne? Nemusím ti tudíž vysvětlovat všechno," vysvětlila jsem. Nečekala jsem na jeho odpověď, stejně by mi žádná ani nepřišla, prostě jsem pokračovala.
"V prvním ročníku jsme se na sebe ani nepodívaly, navzájem jsme se ignorovaly. Já měla svou kamarádku, ona měla své kamarádky. Jenže se stalo něco, co nás dalo dohromady, a prostě to tak už zůstalo. Žádná z nás dvou to ani nijak neřešila." Upřeně mě sledoval.
"Říkej si, co chceš, ale já prostě nevěděla, že je až taková mrcha. Neřešila jsem nijak pořádně, co dělá. Nebyla jsem s ní furt. Věděla jsem, že si hodně moc užívá chlapecké společnosti. Ale to snad každá holka - pokud teda není lesba -, bylo mi to upřímně jedno. Hlavně, že jsem nebyla sama na obědě a tu střední nějak přežiji, aniž bych byla prostě sama po celou tu dobu," skousla jsem si horní ret a prohrábla si své vlasy.
"Začala jsem si to vše uvědomovat teprve nedávno, kdy se teoreticky vše zlomilo. Ty ses objevil v mém životě, nepřítelkyně od Amandy je teď moje kamarádka a Amanda si stále myslí, že jsem její pes. Abych řekla pravdu, už nějakou dobu ji prostě ignoruji," zamračila jsem se a zavrtěla hlavou.
"Ale víš, co mě naštvalo? Carlyn, ta její nepřítelkyně, dala do skříňky papírek, kde jí zakazuje se se mnou bavit. Chápeš to? Je to strašně dětinské a trapné. Vždyť je to strašně hnusné, jestli si myslí, že se musím bavit s tím, s kým se baví zrovna ona a nechce mu ublížit." Někdo zaklepal slabě na dveře a dovnitř nakoukla hlava sestřičky.
"Omlouvám se, že ruším, ale návštěvy jsou už u konce a Jasona půjdu za chvilku koupat." Přikývla jsem a otočila svou pozornost hned na Jasona, když sestřička odešla.
Vstala jsem a pomalu jsem se blížila k němu. Chytla jsem ho za jeho ramena, očima mě mlčky sledoval. Myslím se, že nějakou dobu se mu nezvedl hrudník. Objala jsem se ho, a to pořádně. Potřebovala jsem to, od něho. Když jsem cítila, jak se jeho jedna ruka dotkla mých zad, zavřela jsem oči, vydala jsem ze sebe unavený povzdech. I přes tu mikinu šlo cítit, jak moc studenou tu ruku má. Po celém těle mi přejel mráz po zádech, ale já se i přesto cítila... dobře.
"Děkuji, že jsi mě vyslechl. Doufám ale, že to nebereš jako trest," šeptla jsem mu pobaveně do ucha. Než jsem se od něho odtáhla a odešla, ještě jsem mu věnovala na tvář polibek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
