Little do you know

23.

S trpkým úsměvem jsem poslouchala Hannah a její instrukce na dnešní den. Říkala mi, že Jason je přebalený, osprchovaný, ostříhaný, učesaný, upravený, a to jen, aby dneska zapůsobil. Musela jsem se nad tím v duchu zasmát. Nevěděla jsem, že chce tak moc zapůsobit na mé rodiče. Kladla mi na srdce, že mám na něho dávat velký pozor. Teď už nebudu mít u sebe zdravotní sestřičky, bude to jen já a rodiče.

"Já to zvládnu, k tomu mi určitě pomůžou rodiče," ujistila jsem ji.

"Nezapomeňte rozmixovat to maso. Taky si hlídej, jestli mu není zima a-" Dala jsem ji jednu ruku na rameno a tím ji přerušila.

"Zvládnu to, Hannah." Několik minut mě mlčky pozorovala, než přikývla.

"Já vím," šeptla a otočila se na kluka, který měl dneska se mnou strávit celé odpoledne, plus večer. Když jsem ho spatřila, málem mi vyskočilo srdce z hrudi. Byl jiný, více upravený. A vypadal jako normální kluk. Zastrčila jsem si jeden pramen vlasů za ucho a rozešla jsem se za ním. Pravou rukou jsem mu prohrábla jeho učesané vlasy, nesouhlasně zabublal. Zasmála jsem se a naklonila jsem se k jeho uchu.

"Takhle se mým rodičům budeš určitě líbit víc," pošeptala jsem mu a narovnala se. "Chceš jet sám?" optala jsem se a on se rozjel vstříc hlavním dveřím. Chtěla jsem na něho křiknout, ať zpomalí, ale neudělala jsem to. Má právo být volný. Rozeběhla jsem se za ním a zamávala Hannah. Zastavil se u dveří a čekal na mě. Otevřela jsem dveře a ukázala rukou ven.

"Prosím, pane." Kývl na mě jako poděkování a rozjel se ven. Venku mě na tváři zaštípal chladný vzduch. Zaklonila jsem hlavu a vyslala tichou modlitbu, aby sněžilo a vše se dnes vyvedlo.

Taťka na nás čekal venku. Byl opřený o auto a něco dělal na mobilu. Když zaslechl vozíček Jasona, zvedl hlavu a strčil si mobil do kapsy. Rozešel se k nám s úsměvem od ucha k uchu. Jason se zastavil a já se postavila vedle něho.

"Tati, toto je Jason," ukázala jsem ukazováčkem na Jasona. Taťka si jemně potřásl s Jasonem.

"Rád tě konečně poznávám. Má dcera mi o tobě toho hodně říkala." Začervenala jsem se a chtěla se propadnout do země. Vždyť to nebyla pravda. Ale jako puberťák jsem jen zakoulela očima.

"Tati," zasyčela jsem a on zvedl ruce v obranném gestu. Taťka se otočil k autu a rozešel se k němu.

"Bude sedět vedle mě?" Jen jsem mlčky přikývla. Otevřela jsem přední dveře na straně spolujezdce a chtěla dát Jasona do auta, jenže taťka mě odstrčil.

"Já to udělám." Vzal Jasona do náruče a posadil ho na přední sedadlo. Zapásal ho a poklepal mu konejšivě na rameno.

"Co s tím vozíkem?" Taťka se protáhl a vzal vozík ke kufru auta.

"Proto jsem si asi půjčil od kamaráda dodávku," vysvětlil a já přikývla. "Takže, půjdeš pěšky?" pokračoval a já zase přikývla. "Ale nemusíš, nějak se tam dokážeme vecpat." Zavrtěla jsem hlavou.

"To je v pohodě, ráda se projdu." Vrátila jsem se zpět k Jasonovi a stiskla jeho ruku. Podíval se na mě.

"Teď pojedeš s taťkou k nám domů. Já tam přijdu, takže se setkáme tam, ano?" Přikývl a já mu věnovala malý polibek na tvář.

**********

Mamka hned po příchodu slíbala Jasonovi obě dvě tváře, jen jsem se hořce zašklebila, takovou jsem ji snad nikdy neviděla. Sundala jsem Jasonovi bundu a rozvázala šálu, přitom jsem slabě cvrnkla do jeho studeného nosu. Měl narůžovělé tváře.