Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Po lícní kosti mi stékala kapička přímo ledové vody, jelikož před chvilkou jsem si umyl svůj obličej, abych se co nejdříve vzpamatoval. Divoce jsem se nadechoval a vydechoval vzduch z plic. Jiná kapička se už dostala na můj krk. Zatřásl jsem se, jak moc to zastudělo. Zaujatě jsem ji pozoroval, a pak jsem nadzvedl jedno obočí, když se koupelna najednou rozsvítila.
"Proč tu jsi tak po tmě, Jasone?" optala se mě ospale Miranda. Rozšířily se mi zorničky a chvilku jsem na sebe zůstal hledět v zrcadle, než jsem sám sebe donutil se na svou sestru otočit.
"Běž spát," řekl jsem jí. Jenže ona se už probrala úplně, takže si založila obě ruce na svém hrudníku. Naštvaně si mě měřila. To nevypadalo vůbec dobře.
"Tys přišel až teď?" zeptala se mě rozhořčeně. Až moc rychle jsem zavrtěl hlavou.
"Ne, jen jsem si potřeboval opláchnout obličej," odpověděl jsem zaskočeně.
"To ti mám jako uvěřit? Jsi trapný," uchechtla se a zavrtěla nevěřícně hlavou. Nedokázal jsem nic odpovědět, neboť to byla tak trochu pravda, ale i ona nehodlala promluvit, takže jsem raději mlčel.
"No, tak já jdu spát," promluvil jsem po chvilce ticha, jenže Miranda mě zastavila káravým pohledem. Strnul jsem a na sucho polkl.
"Dýchni na mě," přikázala mi, a já najednou cítil své srdce, jak divoce bije, měl jsem knedlík až někde v krku. Sakra. Vůbec to nevypadalo pro mě dobře. Odvrátil jsem hlavu na pravou stranu, abych přišel na něco rozumného. Jenže jsem se dokázal jen poškrábat na zátylku a vydat ze sebe něco jako nervózní zasmání.
"Já nemůžu," vydal jsem ze sebe nějakou na rychlo vymyšlenou větu, která mi ve výsledku vůbec nepomohla, spíše to ještě víc zhoršila. To je v prdeli. Hlavně, že jsem něco řekl, ne? Moje sestra nadzvedla jedno své dokonale upravené obočí.
"Proč jako ne?" Sklopil jsem hlavu a zadíval se na zem, potom jsem zvedl hlavu a odkašlal si.
"Já nevím, prostě ne," pokrčil jsem rameny.
"Nebude pro tebe lepší se hned přiznat? Aspoň teď mi nelži, Jasone," zavrčela naštvaně. Právě teď přišel můj definitivní konec.
"Jen jedna flaška piva," zamumlal jsem. Sestře se zajiskřil oheň v jejich očích. Rychle ke mně přiběhla a dala mi pohlavek. Ucukl jsem a chytl se za hlavu. Ve skutečnosti to ani nebolelo, spíš to jen štípalo, přesto jsem si mnul to místo na mé hlavě a prázdně sledoval mou sestru. Byla v ráži, pořádně naštvaná, ráno bude ospalá. Ona mě zabije.
"Jen jedna flaška piva?" zaječela, potom se zhluboka nadechla a spustila svou písničku: "Odmalička tě musím vychovávat, neboť naši rodiče nejsou toho očividně schopní. Ani nevíš, jaké to je, když zjistím, že jsem vychovala toho největšího spratka, který mi poděkuje tak, že bude pít, hulit někde s kreténama a spát s každou druhou, jelikož nejsi schopný najít si nějakou holku. Nebo počkej, ona by tu i byla, akorát ses k ní nemusel chovat jako totální debil, že jo. A jen tak mimochodem, nebudeš mi tady domů chodit opilý, to teda ne, i když jsi třeba měl jen jednu blbou flašku. Budeme mít asi pravidla, jak tak vidím, chlapečku. Na několik měsíců máš zaracha, večerka v deset, žádný internet a televize, jenom učebnice do školy a tvůj pokoj," vybuchla, a to docela hodně na její mírnou povahu. Asi pět minut jsem sledoval překvapeně svou sestru.
"Nemůžeš, rodiče by s tím určitě nesouhlasili," odporoval jsem se zamračeným výrazem ve své tváři.
"Myslím si, že rozhodně budou, když uvidí tvé známky a tvou školní docházku. Zamysli se nad sebou. A hlavně se vzpamatuj, Jasone." Tím domluvila a odešla z koupelny.
Stál jsem tam snad hodinu pořádně se zatnutými zuby, pěsti jsem k sobě drtil. Nechtěl jsem se nad sebou zamýšlet. Věděl jsem moc dobře, co dělám. Mám vše pod kontrolou. Navíc si to moje sestra na sto procent nebude ráno pamatovat, je až moc ospalá. S touto myšlenku jsem v klidu opustil koupelnu a šel spát.
**********
Hodil jsem školní tašku k jídelní židli a následně si na ni sedl. Protáhl jsem se a unaveně zívl. Čekal jsem, až mi Miranda udělá snídani. Měla na starosti jídlo, do toho jsem se jí rozhodně motat nechtěl.
"Jen abys věděl, bratříčku, na včerejšek si moc dobře vzpomínám, a hlavně přesně vím, co jsem ti v koupelně řekla. Takže pokud nebudeš po škole do půl hodiny doma, bude tě to pěkně bolet. Mluvím vážně a prdel si z tebe nedělám, takže být tebou, poslušně bych to dodržovala," domluvila a zároveň přede mnou přistála moje snídaně, jogurt. Obrátil jsem znuděně oči v sloup a začal jíst svou skromnou snídani.
"Chápu tě. Hlavně to chce klid." Miranda mi dala další pohlavek. Tentokrát vážně bolel, proto jsem bolestně sykl.
"A budeš se ke mně chovat slušně. Jsem tvoje starší sestra, ne tvoje děvka." Děsilo mě, jak moc je poslední dobou má sestra tak moc sprostá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
