"Co to děláš?" optala se mě zmateně Nina. Uchechtl jsem se a pustil obě ruce z volantu.
"Umírám?" odvětil jsem jí otázkou. Její oči se rozšířily.
"Děláš si srandu, že jo?" vypískla. Její hlas se třepal.
"O smrti se nevtipkuje, pokud vím." Můj hlas na rozdíl od Niny byl v naprostém klidu.
"Jsi šílenec," vydechla a nervózně těkala očima na volant, jejž nikdo nedržel a potom na silnici.
"Nevím, kdo tady ležel na silnici a chtěl umřít," pokrčil jsem rameny. Vyjekla, natáhla se přes mě a chytila volant. Trhla s ním, aby auto nesjelo ze silnice. Vrátila se na své místo a zamračila se na mě.
"Jasone, okamžitě chytni ten volant," zavrčela, i když se její hlas stále třásl.
"Ani mě nehne," zavrtěl jsem hlavou a založil si schválně ruce na hrudníku.
"Ty jsi pil?" zeptala se.
"Ne, ani kapku, věř mi... Ale tak mě napadlo, když mi furt říkáš, jak moc chceš umřít, proč to nezrealizovat?" Její oči si čím dál tím víc začaly rozšiřovat. Po chvilce Nině vytekla z jednoho oka slza, začala fňukat. Obrátil jsem oči v sloup.
"Nechci u-umřít," vykoktala a hřbetem dlaně si otřela slzy, které se kutálely po tváři.
"Vážně? Tak proč jsi kurva neustále o tom mluvila, krávo?!" vyjel jsem po ní. Moc dobře jsem věděl, že všechno dělala jen z určitého důvodu. Zahanbeně se na mě podívala.
"Tvoje bývalá-"
"Ano, moje bývalá a ty jste chtěly vědět, za jak dlouho budu kvůli tvým slovům v prdeli a budu myslet jen na sebevraždu," přerušil jsem ji. Vařila se ve mně zlost, bublala a už byla na povrchu. Začala ještě více plakat.
"Nikdo tě nechtěl dohnat k sebevraždě," vysvětlila mi.
"Tak proč teď oba dva sedíme v autě, které nikdo neřídí a jedeme vstříc smrti?" Podívala se na silnici, pak na mě. Zavřela oči.
"Jasone, prosím. Nedělej to," prosila. Celá se třepala a plakala. Pohodlněji jsem se usadil do sedadla. Ještě chvilku ji potrápím.
"Prosím."
"Ty slova, jak mě máš ráda, nebyla nikdy pravdivá, že ne?" vyhrkl jsem zničehonic. Sklopila zrak ke stehnům.
"Ne." I když jsem to čekal, dokonce jsem to věděl, přesto to bolelo. Byl to jako šíp, který se mi zabodl do srdce. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem jí to věřil a choval se jak zamilovaný tupec.
"Jasone, přejedeš ji!" vykřikla zničehonic Nina. Myslel jsem si, že chce upoutat jen mou pozornost, abych zastavil. Ale já ještě nechtěl. Chtěl jsem jí za to všechno dát pořádnou lekci.
"Ty idiote." Zvedl jsem hlavu, když se přes mě Nina natahovala, aby uchytila volant. Zachytil jsem, jak se na mě vystrašeně dívají dvě oči na silnici přede mnou, šokem strnula. Přestal jsem dýchat. Nina trhla volantem příliš pozdě. Strhlo ji to. Ucítil jsem, jak jedna strana auta nadskočila, když po ní ta kola jela. Chtělo se mi zvracet. Chtěl jsem zastavit, ale tělo od Niny mi v tom zabránilo. V překvapení nedokázala ani Nina zastavit. Auto se začalo točit. Stihl jsem zachytit, že se blížíme ke srázu. Auto začala padat. Tím, jak Nina nebyla připoutaná, házela sebou po celém autě. Nenapadlo mě ji chytit.
"Odpustíš mi?" Ignoroval jsem to, jen jsem poslouchal její bolestivé výkřiky. Mlčel jsem a čekal. Čekal jsem na smrt.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Pokud jste to nepochopili, tak vám říkám, že i to je v pořádku. Byl to jen záblesk, abyste věděli, co se stalo.
