Ráno jsem se probudil a ucítil babiččiny výborné lívance a černou kávu. Teď ale nesmím myslet na jídlo, ale na to abych si podal toho kreténa. Vstal jsem z postele a rychle se oblékl. Poděkoval jsem babičce za snídani a všechno snědl. Miluju její lívance. Vždycky si na nich pochutnám. Řekl jsem jí, že si musím něco zařídit. Ona se jen usmála a řekla, že je to v pohode. Nasedl jsem do auta a do navigace zadal adresu školy kam dřív Alison chodila. Oh bože jak jí asi dnes je? Co když se bojí? Teď na to, ale nemůžu myslet. Musím vyřídit toho krypla.
Zastavil jsem před školou a všiml si nějakého hloučku holek, které na mě koukali. No spíš na moje auto. Jo mám dost drahý auto. Dal mi ho taťka k 18 narozeninám. Vylezl jsem z auta a hned mě začali oblézat ty děvky. Kdyby jsem neměl něco na práci tak si klidně užiju. "Kde najdu Erika Milese?" Zeptal jsem se a ignoroval její flirtovací pohledy. "Je vevnitř. Myslím že se zrovna věnuje tý nový děvce." Moje oči nabrali vztek. Jestli ji mlátí tak...
Vešel jsem dovnitř a hned odtrhl Milese od té holky. Byla malá a nebylabsice nejhubenější, ale tohle si vážně nezasloužila. Naznačil jsem rty aby utekla a ona se zvedla běžela pryč. Chytl jsem Milese pod krkem a přitiskl ho ke skříňkám. "Co je bro? Chodíš s ní nebo co?" Uchechtl se. "Ublížil jsi mojí nejlepší kamarádce. Má přes celé břicho obrovskou jizvu ty kreténe! Ona si tohle nezasloužila." Ruku jsem upevnil. "Jo a řekla ti i to jak jsem ji znásilnil? Víš byla dobrá. Panny mám nejraději. Jsou tak dokonale úzké!" Hodil jsem s ním o zem a začal do něj mlátit. "Přesteň takhle mluvit o mojí Alison!" Zařval jsem po něm. "Někdo se nám tady zamiloval." Zasmál se a přetočil nás a teď mlátil on do mě. Nehodlal jsem se vzdát. Vstal a zvedl mě na nohy. Hodil se mnou o zeď a pak o zem. Dobře tohle je asi můj konec neměl jsem ponětí jak dlouho jsem tady ležel, ale asi dlouho protože mě nakládali na nějaké lehátko.
"Alison, zavolejte Alison. Alison Lewis. Prosím." Zašeptal jsem těsně předtím než se všechno ponořilo do tmy.
Alison
Byla zrovna pauza na oběd když mi začal zvonit telefon. Koukla jsem na display a usmála se když viděla jeho jméno. "Ahoj Justine." Řekla jsem vesele.
"Slečna Alison Lewis?" Promluvil hlas nějaké starší ženy.
"A-ano. Děje se něco?" Zeptala jsem se a ruce se mi začali klepat.
"Váš přítel Justin je v NY nemocnici a prosil nás aby jsme vám zavolali." Těžce jsem vydechla. Počkat přítel?
"Co se mu stalo?" Nechci aby byl v nemocnici.
"Nechci to s vámi řešit u telefonu. Mohla by jste přijet?"
"Jistě. Přijedu." Řekla jsem a típla hovor.
"Co se stalo?" Vyhrkli Rayn s Carou najednou. "J-je v nemocnici." Vykoktala jsem ze sebe.
"Chceš tam svézt?" Přikývla jsem a vydala se s jeho pomocí k autu. Ryan mi pomohl a vyjel.
Co když se mu stalo něco vážného? Co když mi umře? Nebudu už mít nejlepší kamaráda. Jestli umře tak to nezvládnu. Slíbil mi, že se vrátí v pořádku. Ten slib porušil a já jsem na něj nehorázně naštvaná. Co ale dělá v NY? Ne to snad ne. On šel určitě za Erikem a ten ho takhle zřídil. Proti Erikovi nemá nikdo šanci. I můj taťka měl problém ho udržet když ho ze mě ten den kdy to všechno došlo ma vrchol. Jestli ho Erik zřídil tak moc jako mě tak si Justin ponese násladky doteď.
Ryan asi po dvou hodinách zastavil před New Yorkskou nemocnicí a já tam hned vběhla. Hned jsem se na něj zeptala a poslali mě za doktorem. "Váš přítel utrpěl obrovské zranění. Má zlomenou jednu ruku, naražená žebra a otřes mozku. A jdeno stejného pachatele jako u vás slečno Lewis." Jasně že jel za Erikem. Idiot. Došla jsem až k němu na pokoj a vstoupila dovnitř. "Co jsi si jako myslel?" Vyjela jsem na něj. "Můj plán mi vyšel." Řekl s úsměvem. On se vážně usmívá. "Co ti přijde vtipné na tom že jsi v nemocnici!" Zařvala jsem po ně a z očí se mi začali valit slzy. "Odvzli ho policajti Alison. Už nikomu neublíží.
"Mýlíš se Justine. To co udělal mě bylo mnohem horší a je pořád tady. Měli ho zavřít, ale týden před jeho odsouzením se najednou všechny důkazy ztratili. Moje nemocniční spisy nebyli k nalezení, na policii nebyli žádné záznamy a policie dělala jako že nic. Mám hrozně vlivného otce, který ho z toho vysekal. Nemohl si dovolit aby byl jeho syn zavřenej tak to prostě uhrál takhle." Jeho úsměv ale z tváře odpadl. "Neboj on se už ven nedostane. Můj taťka pracuje pro místní policii. On ho odváděl. On velí jednotce. On zase nenechá aby člověk, který málem zabil jeho syna běhal na svobodě. Řekl jsem mu co udělal tobě." Lehce jsem se usmála. "Tak snad to vyjde." Objala jsem ho a on sykl bolestí. "Promiň, zapoměla jsem."
Názor? Snad snad se líbí
Love you
-Denny
