Už je to měsíc od operace. Učí mě chodit s protézou. Není to tak hrozné jak jsem čekala. Chodím s ní skoro stejně jako normálně. Justin je tu se mnou každý den jen co přijde ze školy. Chtěl tu být celý den, ale nedovolila jsem mu to. Nechci aby zameškával školu. Pomáhá sestřičkám se mnou. Pomáhá mi zvedat se z postele a ještě s jednou sestrou mě učí chodit. Hlídá si mě. Prý se bojí abych nespadla a něco si neudělala. A musím říct, že občas i já samotná se bojím. Bojím se že spadnu a nebudu se moxt zvednout. Jsem za Justina hrozně ráda. Nevím co bych dělala kdyby mě opustil. Měla bych pak už jen rodinu.
Dneska se tu stavovala Cara s Ryanem. Oba jsem je tak strašně ráda viděla. Zjistila jsem co je nového jako například to že máme novou spolužačku jménem Daniell. Je to prý černovláska s obrovskýma kozama a tunou make-up. Cara mi řekla že jednou slyšela mluvit jí s nějakou holkou ze třeťáku. Má plán jak dostat Justina. Možná proto se mi o ní Justin nezmínil. Nechce abych si s tím dělala starosti. Nechce abych se bála že mě opustí. Nebo snad ne? Přece mě miluje tak by se nevyspal s nějakou děvkou ne? On by mi přece takhle neublížil. Cara si asi všimla mého obličeje a řekla že Justin dělá co může aby se ji vyhl. Stačilo mu jednou s ní mluvit a třeštěla mu hlava. "Schovával se na záchodech a já odtamtud musel tahat. Hlídal jsem jestli někde není." Řekl mi to odpoledne Ryan a já se tomu musela zasmát. Představa Justina jak se schovává na záchodě a Ryan ho nutí jít ven ne prostě nezapomenutelná. Tolik mě mrzí že tam nemůžu být taky a užívat si s nimi srandu. A hlavně mě mrzí, že se Justin nezmínil o té holce. Říkáme si všechno tak proč to přede mnou tají?
Hned další den jsem se ho na to zeptala a hrozně jsme se pohádali. Řekl mi že to není moje věc. Jenže to moje věc je. Když chce ta holka mého kluka tak to je moje věc. Řekla jsem mu všechny svoje obavy. "Bojím se jasný! Bojím se že s ní něco budeš mít a opustíš mě! Neměla bych už nikoho kromě rodiny Justine! Jsi pro mě stejně důležitej jako moje rodina. Sakra vždyť si byl vždycky jako můj bratr a teď si můj kluk. Víš jak jsem se cítila když mi Cara řekla co ta holka chce? Víš ty vůbec jak jsem se bála že ji podlehneš a podvedeš mě?! Celou noc jsem kvůli tomu nespala. Pořád jsem musela myslet na to jak mě podvádíš." Zakřičela jsem na něj to ráno. Po mých slovech jeho pohled změkl a už nebyl naštvanej. "Nikdy. Nikdy bych tě nepodvedl." Řekl mi a položil si hlavu na mojí ruku, která mi volně ležela na posteli.
Ten den jsme se zase usmířili. Nechci se s ním hádat. Nesnáším když se hádáme. Je mi z toho pak smutně a já chci brečet. Zbytek dne jen seděl u mé postele a hladil mě po ruce. Už jsme nemluvili. Nepotřebovali jsme to. Jako by jsme jeden druhému dokázali číst myšlenky. Bylo mezi námi ticho, ale nebylo to nepříjemné ticho. Bylo to ticho které naplňovala naše láska.
"Zítra mě chtějí pustit." Řekla jsem mu hned další ráno. Oči se mu štěstím rozsvítili a hned mě musel políbit. Opakoval pořád dokola že se těší až mě vezme na pořádnou večeři a do kina. Ještě ten večer mě pozval na rande. Zarezervoval místo v nějaké luxusní restauraci jejíž jméno si nemapatuju. Vyhledala jsem si ji na internetu a vyděsila se. Tahle restaurace je nejdražší na celém světě. Stačilo mi abych viděla jen ceny a věděla že já bych tady neměla ani na vodu natož třeba na steak s hranolkama, kterej pravděpodobně ani v téhle restauraci nedělají. Tady mají třeba lososa, humra nebo čokoládový fondán. Prostě jídla která člověk normálně možnost ochutnat. Kolikrát za život můžeš ochutnat polévku z chobotnice no ne?
Takže po skoro měsíců zase nová kapitolka. Doufám že nejste moc naštvaní a neukamenujete mě protože tahle kapitolka ne trochu nudnější.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
