Vystoupila jsem z Ryanova auta před školou. Poprosila jsem jo aby měbodvezl. Nevím totiž jak bych se tvářila. Usmívala bych se? Bavila se s ním jako by nic? Pro mě ten polibek něco znamenal, ale co pro něho? Nemyslím mi že to pro něho něco znamenalo. Zavrtěla jsem hlavou nad myšlenkami a vydala se do budovy školy. Po chvíli ke mě doběhla Cara a usmívala se. "Co se stalo?" Zeptala jsem se jí. "Ehm ale nic." Nebudu to řešit. Když bude chtít řekne mi to sama. Usmála jsem se taky a vydali jsme se spolu do třídy. "Jen tak se na něco chci zeptat. Chci se ontobě něco dozvědět. Můžu?" Přikývla jsem. "Jaké jsountvoje oblíbené květiny?" Zeptala se mě a já se usmála při pomyšlení na bílé růže pocákané rudou barvou, které mi vždy na narozeniny nosil Justin. "Bílé růže." Ona jen přikývla. "Jo ty jsou krásné, ale já mám raději tulipány." Zasmála jsem se. Ptala se mě na spoustu věcí a já ji bez problému odpovídala dokud se nezeptala na mojí první lásku. Moje první láska byl Justin. Neodpověděla jsem ji, ale ona se nezlobila.
Seděli jsme v jídelně a povídali si. Byla jsem tam já s Carou, Ryanem a Fredem. Justin mě celý den ignoroval a všichni u našeho stolu se tvářili tajemně. Nic jsem nechápala. Asi jsem paranoidní. To bude z toho jak jsem v noci skoro nespala. Nejdřív noční můra a pak nádherný sen. Docela mi z toho už hrabe. Vytáhla js si mobil a najednou celá jídelna zmlkla. Zvedla jsem hlavu a všichni se koukali ke dveří. Koukla jsem se tam a viděla člověka, který držel v ruce kytici. Nevěděla jsem kdo to je dokud nevyšel ze tmy. Jeho potetované ruce nesli kytici bílých růží a jeho blond vlasy byli rozcuchané a v obličeji byl rudý jako by uběhl maraton. Slyšela jsem všude šepot.
"Komu je asi nese?"
"Kéž by byli pro mě."
"Škoda že mám přítele."
"Prosím ať jsou pro mě."
"Ty jsou určitě pro mě. Já jsem přece nejlepší."
Musela jsem se uchechtnout. Všichni si ke přáli, ale já věděla že jsou pro mě. Pamatuje si to? Viděla jsem tu blondýnu jak se hned nalepila ma Justina a mě bodl náznak žárlivosti. "To jsi nemusel Justínku, ale děkuju." Dala mu pusu na tvář. On se od ní ale odtrhl a kytky ji nedal. "Ty kytky nejsou pro tebe Elouno." Ona se zatvářila překvapaně. "Jsou pro něho koho mám rád." Usmál se na mě a já se musela zakousnout do rtu. Justin došel až ke mě a podal mi růže. S poděkováním jsem je přijala. "Pamatuješ si co jsi mi nosil na narozeniny?" Zeptala jsem se. "Jo jen jsem si nebyl jistej jestli je máš ještě ráda tak jsem si musel zajistit špeha." Zasmála jsem se a podívala jsem se na Caru. "Bílé růže, rudá barva na nich. Nejde na to zapomenout. Všechno nejlepší Alison." On si pamatuje i moje narozky? Ano mám dnes narozeniny, ale nějak to neřeším. Dnes je mi přesně devatenáct. Ano vím že jsem to říkala už na začátku, ale chyběl mi týden a já se už jako devatenácti letá brala tak co. "Dějuju Justine." Objala jsem ho a cítila jak mi z očí vyběhlo pár slziček. Přiznávám prostě mě dojal.
"Pamatuješ si naše narozeninové večeře?" Jen jsem přikývla. Ano naše narozeninové večeře. Seděli jsme vždy v altánku u naše domu a cpali se vším možným co nám rodiče sem donesli. Většinou to byli sladkosti jako bonbony, lízátka nebo čokláda, ale vždy jsme měli malinovo-čokoládový dort. Oba jsme to milovali. "Tak ten zvyk musíme zase začít dodržovat. Vyzvednu tě a ukáži ti naše nové místo pro narozeninové večeře." Usmála jsem se a poděkovala mu. Moc se na naší narozeninovou večeři těším. On mě objal a políbil do vlasů a mnou projela vlna horka. Ach bože tohle mi prosím nedělej Justine.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Denny
