Nevěřím mu. Nevěřím mu, že bude všechno v pohodě. Noha, která se špatně prokrvuje přece nemůže nikdy být znovu zdravá. Nechci přijít o nohu. Je mi 19 a měla bych přijít o nohu? Takhle mladá a už být mrzák. Pane bože ani si to nedokážu představit. Jak bych chodila? Zůstal by pak Justin dál se mnou? Co se vůbec stalo, že si myslí že je to jeho vina? Nic si nepamatuju. Jen to jak do mě narazilo to auto. Co se vůbec stalo s tím řidičem? Kdo za tu nehodl mohl? Já nebo ten druhý řidič? Pokud je na nehoda moje vina a ten řidič zemřel tak se za mě stal vrah. Prohrábla jsem si rukou vlasy a zavřela oči.
Ozvalo se zaklepání na dveře a po chvíli vešel doktor. Přešel k mojí posteli zatímco si pročítal nějaké papíry. "Zdravím slečno Lewis, měla jste těžkou autonehodu. Utrpěla jsem lehký otřes mozku a museli jsme vám zastavit vnitřní krvácení v dutině břišní. Potom je tady ta vaše noha. Špatně se prokrvuje. Jsou tři možnosti. První že se prokrvení začne samo regenerovat, operace nebo ten nejhorší případ amputace." Řekl a já si povzdechla. "Kolik času můžete dát aby se prokrvila sama?" Zeptala jsem se. "Pokud se nezregeneruje do zítřka čeká vás jedna z možností. Operace nebo amputace." Přikývla jsem a už se na nic nevyptávala. Chi operaci. Nechci přijít o nohu.
"Myslíš, že to bude v pohodě?" Zeptala jsem se Justina a tiskla mu ruku. "Určitě bude. Noha ti zůstane a všechno bude v pohodě." Políbil mě a já se zasmála. "To doufám. Neopustíš mě, že ne?" Zeptala jsem se zoufale. "Ne neopustím neboj." Lehl si vedle mě na postel a já mu usnula na hrudi.
*druhý den*
"Takže slečno Lewis vaše noha se nezačala prokrvovat takže se musíte rozhodnout." Přikývla jsem a řekla, že chci operaci. Doktor mi vše řekl. Pak přišla sestřička a dala mi nějaké léky po kterých jsem byla naprosto utupělá. Vezli mě asi na sál a sestřička na mě mluvila. Neodpovídala jsem ji jelikož jsem ji nevnímala. "Takže těď ti dáme léky na spaní a probudíš se až na pokoji kde bude i tvůj přítel." Nějak jsem souhlasila. Cítila jsem jak mi něco bodli do ruky. Pak už jsem jen viděla jak se s dýchací maskou blíží k mým rtům a nosu.
*z pohledu třetí osoby*
Dívka ležela uspaná na sále zatím co její přítel netrpělivě čekal v jejím nemocničním pokoji. Doktoři se věnovali dívčině noze a snažili se zachránit nervy a cévy. Byli u ní dva z nejlepších cévařů v nemocnici. "Jak je na tom?" Zeptala se doktorka. "Ještě je čas." Prohlásil anesteziolog a lékaři se dál věnovali operaci bez tíže času.
"Měli by jste si pospíšit." Řekl anesteziolog když lékaři byli tak v půlce operace. "Je na tom špatně?" Zeptala se, ale nepotřebovala odpověď. Přesvědčil ji k tom stroj, který ukazoval její fyziologické funkce. Tlak se jí zvýšil. "Co navrhujete doktorko? Amputace?" Zeptal se druhý chirurg, který asistoval. "Nevím." Řekla doktorka.
Probudila jsem se a bála se podívat pod peřinu. Noha mě sice bolí, ale to bolí i po amputaci. Už jsem držela peřinu když se na mojí ruce objevila Justinova ruka. "Jen chci abys věděla, že i přes to co tam objevíš s tebou zůstanu." Stiskl mi ruku a já přikývla. "Miluju tě." Políbil mě na čelo. Odkryla jsem peřinu a zatajil se mi dech.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
