Věnováno EMO1USEK. Uzij si čtení :)
Ležela jsem v posteli a Justin seděl vedle mě a držel mě za ruku. Každou chvíli mě budou operovat. Doktor řekl, že dostanu protézu, ale už nikdy si nebudu moct vzít sukni nebo kraťasy. Je to fakt příšerně. Nechci být chromá. Vždyť ani nebudu moct dělat to co jsem vždy chtěla. Chtěla jsem být herečka a teď to nevyjde. Už ze mě nebude nikdy nic. Budu jen obyčejná blbka, která přišla o nohu. Budu mít jen maturitu ale na vejšku už nepůjdu. Vždyť co bych asi tak dělala? Leda tak někde za počítačem a podobně.
"Bojím se Justine." Řekla jsem těsně před tím než mi sestřička dala nějaké léky. "Zvladneš to. Budu tady na tebe čekat." Přikývla jsem a pomalu jsem začínala zavírat oči. Nespala jsem, jen jsem po těch lékách byla ospalá. Postel se se mnou pohnula a vezli mě někam. No nejspíš na operační sál bych řekla.
"Takže Alison máte strach?" Zeptala se sestřička zatímco mi napichovala do ruky kanylu. "Trochu jo." Přiznala jsem. "Není se čeho bát. Vezmeme vám nohu pod kolenem a chodit budete s protézou. Není to nic hrozného. Operovali jsme i mladší děti s podobnou diagnózou jako je ta vaše. Někdy i s horší. Vy máte život před sebou a budete chodit. Některé děti stejně skončili na vozíku. Berte to z té lepší stránky." Usmála se na mě. Lepší stránky? Co je ta lepší stránka? To že budu alespoň chodit? Přemýšlela jsem tak usilovně že jsem ani nepostřehla vpíchnutí anestézie. Zavírali se mi oči a poslední co jsem viděla byla kyslíková maska.
Justin
Doufám že bude v pořádku. Pokud se jí ještě někdy něco stane tak si to neodpustím. Už je to dvě hodiny co ji odvezli a o na tam stále je. Čekám před vstupem na operační sály. Až ji přivezou tak už ji nikdy neopustim. Už nikdy ji nenachám samotnou. Nechci už vidět jak se trápí. Já ji mám chránit sakra. Slíbil jsem jí že nedovolím aby ji někdo ublížil. A přitom už se ji něco stalo několikrát. Nedokázal jsem ji ochránit. A navíc za to že přišla o nohu mužů já. Kdybych ji neřekl tu chujovinu v té škole nemusela by být na sále a nemusela podstupovat amputaci. Jo bude mít sice umělou nohu, ale neopustím ji. Miluju ji tak moc, že tohle mojí lásku ohrozit nemůže. Nikdy ji neopustim.
Alison
Odlepila jsem oči a byla v bílé místnosti nemocnice. To už jsem asi po operaci co? Pootočila jsem hlavu na místo tlaku. Justin mi mačkal ruku a brečel. "Justine." Zašeptala jsem a on ke mě zvednul hlavu, ale ještě před tím si setřel slzy. "Jsi bez nohy." Znovu se rozbrečel. "Ale neopustím tě. Jsi pro mě důležitá a nechci tě ztratit. Je mi jedno jestli máš všechny končetiny nebo ne. Budu tě milovat pořád. Neopustim tě. Nikdy. Miluju tě tak moc Alison." Položil si hlavu na moji ruku, kterou doteď držel. "Taky tě miluju Justine. Nikdy jsem si nemyslela, že by jsi mě opustil." Zašeptal jsem a taky se rozbrečela. "Prosím neplakej zlato." Setřel mi slzy, které mi vytekly z očí. "Nerad tě vidím když plačeš. Úsměv ti sluší mnohem víc." Usmála jsem se a on taky. "Takhle je to lepší." Pohladil mě po tváři a já si užívala ten jeho dotek.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
