Už je to týden co mě pustili z nemocnice a Justina jsem od té doby neviděla. Dnes jdu do školy. Bojím se. Nevím jak budou lidi na mě reagovat. Za ty tři měsíce se toho muselo dost změnit. Vylezla jsem z postele když už na mě mamka asi popáté zakřičela. Vlezla jsem si do koupelny a udělala vše potřebné. Povzdechla jsem si při pohledu na svůj obličej. Samá modřina a jizvička. Jo a čemu se divím když jsem měla v obličeji několik malých střepů. Všechno jsem pečlivě zamejkapovala a na časy si nanesla lehkou vrstvu řasenky. Odebrala jsem se zpět do pokoje a oblékla se. Vzala jsem si triko a dlouhé kalhoty když je venku teplo? Ptáte se proč dlouhé? Na mojí noze ještě není úplně zahojená spálenina. Nechci aby ji někdo viděl. Hodila jsem si popruh od batohu přes jedno rameno a vydala se do kuchyně. Mamka mi podala snídani, ale já ji odmítla. Nemám hlad a vlastně ani na nic chuť. Jediné co chci je vidět Justina. Chybí mi ani nevíte jak moc. Vzala jsem si z poličky klíče od auta a vydala se k němu. Nastartovala jsem a pomalu a opatrně vyjela do školy.
Vystoupila jsem z auta a konečně jsem byla schopná se pořádně nadechnout. Nebudu vám lhát. Bála jsem se. Bála jsem se sednout do auta, ale nakonec jsem to zvládla. Otočila jsem hlavu a všimla si Justina s Ryanem. Naznačila jsem Ryanovi ať je zticha a pomalu se vydala k nim. Už jsem to nemohla vydržet tak jsem se k nim rozeběhla a skočila Justinovi na záda. Vyjekl a oba jsme spadli na zem. Smála jsem se a on nás hned přetočil, takže jsem byla pod ním. "Tak ty se mi budeš smát jo?" Řekl a z jeho obličeje jsem poznala, že mě nečeká nic hrozného. Chtěla jsem utéct, ale nestihla to. "Né Justine přestaň prosím!" Začala jsem brečet a on se dál smál. "Řekni, že už se mi nebudeš smát a přestanu tě lochtat." Né. "Dobře, dobře nebudu se ti smát." Hned přestal a zvedl se. Chtěla jsem se taky zvednou, ale nějak mě zradila noha a já se nedokázala zvednout. Začala jsem se masírovat bolavé koleno a nevnímala lidi okolo. Najednou jsem se ocitla mimo pevnou půdu a byla v náručí Justina. "Polož mě, jsem těžká." On ale jen zavrtěl hlavou. "Ne jsi lehká jako pírko." Políbil mě za ucho a já se usmála. Chová se tak mile, úplně jinak než když jsem se přistěhovala. Posadil mě na židli ve třídě a sedl si na svoje místo. Vzal mi moji nohu a položil si ji na svoje stehna. Začal mi koleno masírovat a já si to užívala. Koleno přestávalo bolet a já se taky cítila líp.
"Proč jsi za mnou už nepřišel?" Zeptala jsem se když skončil. "Musel jsem něco řešit, ale přísahám, že jsem chtěl. Moc jsem chtěl přijít, ale nestíhal jsem to. Omlouvám se." Zabořil mi hlavu do vlasů a bradu si opřel o moje rameno. Hladila jsem ho po zádech a užívala si jeho přítomnost jelikož jsem nevěděla kdy tohle může skončit.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Denny
