Ticho v mém pokoji prořízne stále se opakující pípání a moje ruka vystřelí z tepla pod dekou, aby tento zvuk zastavila. Se silným protestem se vyhrabu z postele, čemuž se i já sama divím a převléknu se do džín a černého tílka. Vlasy, které trčí do všech světových stran, aspoň trochu připlácnu čepicí a přes rameno si přehodím batoh. Pomalým krokem sejdu prudké schody z mého pokoje a moje máma pod můj nos strčí až moc hezky vypadající snídani. Jinak řečeno toust, v misce nějaké lupínky a ve sklenici džus.
,,Dobré ráno zlato. Jak jsi se vyspala?" zeptá se máma s úsměvem, ale už je napůl dole v pekárně s tátou, takže nemám problém s tím jí něco odemknout.
,,Mami, ptáš se mě na to každé ráno. Takže ne, zázrakem se mi z postele nestala masážní postel a ano, budík je pořád stejně otravný. Takže jsem se vyspala zase špatně." zavrčela jsem a dlouze se napila džusu.
,,To je skvělé zlatíčko." jak jsem říkala, vůbec mě nevnímá. Protočím očima mezitím co si máma zavazuje zástěru a s menším pokusem o rozloučení už sbíhá schody k tátovi do pekárny. Já dopiju můj džus, do toustu se zakousnu a nechám si ho v puse, mezitím co si zavazuji boty.
V pekárně ještě pozdravím tátu a pak už se vydám dlouhou cestou dvaceti metrů do školy. Před ní na mě čeká kluk s tmavou pletí a kšiltem na hlavě. Posune si brýle na nose a vyfoukne pár bublin, které se pár vteřin na to rozbijí o zem.
,,Čau Nino." zazubím se na mého nejlepšího kamaráda a uděláme náš klasický pozdrav z několika otočkami a bůhví čím. Ve finále to možná vypadá trapně, ale koho to zajímá že?
,,Nazdar Ladybug." řekne nakonec a vydáme se společně do třídy. Cestou jsme minuli pár lidí oblečených na můj vkus až moc růžově, ale nebyla to jistá blonďatá dcera starosty, takže jsem je všechny úspěšně ignorovala. S Ninem jsme si sedli do naší obvyklé lavice úplně vzadu a Nino si hned vrazil do uší sluchátka. Pozdravila jsem Alix sedící přede mnou a chtěla jsem se s ní začít i bavit, ale do třídy vtrhla lavina štěbetání, chychotání a předraženého parfému. Chloe se na mě nenávistně podívala, ale ani nečekala až jí pohled vrátím a stáhla nějakého nového blonďáka k sobě do lavice. Jen jsem protočila oči a Alix se zasmála.
,,Další." prohlásila a onoho blonďáka si pořádně prohlédla.
,,Moc dlouho nevydrží." zavrčela jsem a začala klepat prsty po stole. Z rozhlasu se ozval chraplavý hlas ředitele a oznamoval, že se koná další taneční soutěž pouze pro Rebely. Pak jsem ho přestala poslouchat a už přemýšlela nad sestavou, která nám zajistí výhru v této soutěži.
,,Hej lidi, po škole jako vždycky v metru, každý z vás ví, co má dělat." řekla jsem mé polovině třídy a oni přikývli. Juleka se okamžitě začala bavit s Alix a vymýšleli naše kostýmy. Nino hádám už hudbu skládá a přisedl si k němu Max a začali společně pracovat na efektech. Vedle mě se objevil Kim a dávali jsme dohromady sestavu. Nath někde vymýšlel naše masky a zběsile čmáral do sešitu.
Urození vypadali dost naštvaně, ostatně jako vždycky, když se nemohou účastnit soutěže. Jejich rodiče to nikdy nechtějí, asi mají jako jediní rozum a ví, že s tím šaškováním v upnutých legínách nemají šanci nic vyhrát.
Zaslechla jsem část rozhovoru Chloe s tím novým. Ať nezoufá, že budou mít určitě někdy svoji soutěž. To určitě, jen jsem se uchechtla a Chloe se na mě s vražedným pohledem podívala. Jen jsem se na ni zazubila a pokračovala v řešení choreografie s Kimem, dokud do třídy nepřišla učitelka.
YOU ARE READING
Dance! [Book 1]
Fanfiction(prvních pár kapitol je přepsaných, další jsou původní, cringe alert) Škola, do které chodí Marinette Dupain-Cheng vypadá úplně normálně. Ale jakmile vejdete dovnitř, všechny vaše domněnky se změní. Rebelové a Urození. Rozděluje je jméno? Možná. Po...