Dance! [Book 1]

15

Marinette:
,,No hurá kde jste byli?" No klasika. Nino je něco jako můj brácha, když mě víc jak hodinu nevidí, tak se o mě bojí (Hah kdyby mě můj brácha víc jak hodinu neviděl tak oslaví mojí pravděpodobnou smrt a ne že se o mě bojí :D)
,,V klidu Nino, jen jsme potřebovali něco probrat, tak co jste natrénovali?"
,,Všem to už celkem jde, jen by to už chtělo dát dohromady a zatancovat to v kuse"
,,Dobře tak jdeme na to!"

Po tréninku:
,,Super! Jestli to takhle předvedeme na soutěži tak vám garantuji že nemůžeme prohrát! Dneska končíme, Alix na slovíčko"
,,Tak co jsi zjistila?"
,,Myslí to vážně"
,,Opravdu?"
,,Lhala bych ti snad? Tak za ním běž!"
,,Děkuju moc!"
Doufám že se dají dohromady a dlouho jim to vydrží. Byl by to Alixin první kluk. Já měla zatím dva. Já vím zní to divně když mě balí každý kluk na škole, ale opravdu jsem měla jen dva. Nathaniel byl můj druhej kluk no a dobře to fakt nedopadlo. Ale moje první láska byl Thomas. Potkali jsme se v prváku první školní den a byla to láska na první pohled.

Flashback Prvák, první školní den:

Přišla jsem do třídy kde jsem nikoho neznala. Všechny místa byly zabraný až na jedno. Druhá řada u dveří. Seděl tam vyšší, celkem svalnatý kluk. Na hlavě měl hnědé vlasy a měl nádherné šedivé oči. Asi jsem se zamilovala. Šla jsem k jeho lavici
,,Můžu?"
,,Jasně krasavice"
Takže takovej frajírek, ty já ráda
,,Jmenuju se Marinette ale všichni mi říkají Ladybug, zkráceně LB"
,,A proč ti tak říkají?"
,,Protože jsem malá, jako beruška"
,,Já jsem Thomas, ale všichni mi říkají......Thomas"
Stali se z nás přátelé a já jsem se opravdu přesvědčila že jsem se do něj zamilovala. Později jsem zjistila že máme společnou jednu věc. Oba dva rádi tančíme. Každý den jsme se scházeli v opuštěné stanici metra a společně tančili. Jednou jsem na něj upadla a zahleděla se mu do očí a než jsem se mu stihla omluvit, on mě políbil. Polibek jsem mu opětovala a když jsme se odtáhli, řekl ty dvě slova
,,Miluju tě"
,,Taky tě miluju"
Samozřejmě jsme náš vztah neskrývali a další den celá škola věděla že spolu chodíme. Nás vztah trval měsíce dokud to všechno nerozbilo jedno blbý prohlášení. Seděli jsme v lavici a najednou se ozval hlas ředitele. Oznámil nám že se rozdělíme na Rebely a Urozené. Thomas se nechtěl rozdělit. Nechtěl rozbít naší společnost a tak mi po škole řekl, že radši změní školu.
,,Chápu tě Thomasi"
,,Budeš mi strašně chybět moje malá beruško. Slibuju že nebude den kdybych na tebe nemyslel"
Naposledy jsme se políbili a pak už jsem ho nikdy neviděla

Konec flashbacku

Samozřejmě vím že ten slib nedodržel. Žádný kluk by ho nedodržel, ale já jsem ho dodržela. Každý den na něj myslím a vždy na něj myslet budu. Nad tou vzpomínkou mi ukáplo pár slz. Sedla jsem si na schody a začala tiše plakat. Ladybug je jen hra, jen si hraju na tu "drsnou" Rebelku abych schovala to jak jsem slabá a zranitelná.

,,Chybíš mi....strašně mi chybíš...."

Myslela jsem si že všichni odešli, ale samozřejmě jsem se mýlila.

,,Kdo ti chybí?" Ozvalo se z druhé strany metra

Otázka dne je: Co si myslíte o Thomasovi?