Dance! [Book 1]

19

Marinette:

Tancovali jsme výborně, bez jediné chybičky. Alix zatančila svou část skvěle, Kim tam měl pár drobných chyb, ale jelikož v porotě nesedí žadný expert jako já, tak to nikdo nepoznal. Blížila se moje část, samozřejmě jsem ji zatančila perfektně. Písnička už končila a já to zakončila skluzem po kolenou. Publikum nebo spíš naše škola jásala a já byla maximálně šťastná. Líbilo se jim to!

,,Děkujeme Rebelům za úžasné a trochu více živé představení. Nyní se naše porota odebere do zákulisí kde vše proberou a pak vám zde na podiu ohlásíme kdo vyhrál"

,,Lidi byli jste úžasní!"

,,Děkujeme LB ale největší hvězda jsi byla jako vždycky ty!"

,,Děkuju Kime"

Šla jsem do šatny pro pití a zkontrolovat mobil. Esemeska od rodičů ve které mi přejí hodně štěstí. Šla jsem i s mobilem ven a když jsem byla venku někdo mi volal. Byl to Thomas.

,,Ahoj Thomasi, copak potřebuješ?"

,,To nemůžu zavolat mojí milované berušce?"

,,Jistě že můžeš, ale teď vážně"

,,Volám ti kvůli té soutěži"

,,Ty sis vzpomněl?"

,,Jistě, jak jste dopadli?"

,,Ještě zatím nevím, jestli ale vyhrajou Urození tak to by bylo teda pěkné překvapení"

,,Určitě vyhrajete vy. A když se otočíš o 180° je tam pro tebe ještě jedno překvapení"

Otočila jsem se a stál tam Thomas v celé svojí kráse. Byl ještě hezčí než si ho pamatuju a v ruce měl růže. Takže pozorný je pořád. Rozeběhla jsem se k němu a skočila mu kolem krku. Všichni z mojí skupiny na nás samozřejmě koukali. Thomase znali všichni, kromě Adriena.

,,Jak to že jsi přišel?"

,,Tvoje největší vystoupení bych si přece nenechal nikdy ujít"

,,Čus kámo, rád tě vidím"

,,Čau Nino, ty kráso vypadáš furt stejně"

,,Hej lidi myslím že by chtěli být chvíli sami"

,,Díky Alix"

S Thomasem jsme odešli na jednu lavičku dál od ostatních. Pořád jsem si ho musela prohlížet. Vypadal jinak, ale líbilo se mi to.

,,Tak jak se to ve škole změnilo když jsem odešel?"

,,No změnilo se toho hodně, každá skupina si vybrala svého vůdce. Chloe to samozřejmě zařídil její papínek, ale mě si vylosovali lidi"

,,Jsem na tebe pyšný, takhle daleko by to nikdo nedotáhl"

,,Dodržela jsem náš slib. Když jsem se stala tou hlavní, každej den jsem měla ve skříňce minimálně 20 přáníček o tom jak jsem nádherná, dokonalá a takový ty další kraviny"

,,To nejsou kraviny, ale fakta"

,,No každopádně jsem je všechny odmítla. Cítila jsem se pak strašně provinile, ale pořád jsem myslela na tebe"

,,Taky jsem na tebe pořád myslel. Několikrát jsem za tebou chtěl jít, ale nemohl jsem. Matka mě doma držela skoro pořád."

,,Klidně se mi směj, ale furt mám pokoj polepený našimi fotkami"

,,Nooo tak to jsme na tom stejně, ale spíš tam mám pověšenou jen tebe"

Začala jsem rudnout. Thomas mě chytnul pod bradou, zvednul mi obličej a políbil mě.

,,Teď už seš i víc červenější než ta beruška"

,,Taky tě miluju. A pojď za chvíli bude vyhlášení"

Omlouvám se dala jsem si takovou týdenní pauzu.

ALE

pro někoho to je asi smutná zpráva. Příští kapitola bude vyhlášení a pak epilog a tahle knížka skončí.

ALE

pokud se k tomu dokopu (nebo mě do toho spíš dokopete vy :D) tak bude druhý díl.

takže zatím čauko :*