Tajemství minulosti [HP FF]✔

7. kapitola

,,Maminko!" křičela malá Lay z plna hrdla a běhala po domě sem a tam. Hledala svou matku, aby se jí zeptala, které plavky si má vzít. Jako celá rodina se chystali na bazén. Žena ve středních letech vyběhla z kuchyně a oezřetně se rozhlížela všude kolem, aby zjistila, co se děje.

,,Copak, broučku?" přiběhla ke své dceři a chytila ji za ramena. Pohlédla jí zpříma do očí a hledala v nich nějaké emoce. Když se ujistila, že se nic nestalo, oddechla si.

,,Které si mám vzít?" pozvedla své drobné ručky do vzduchu. V pravé držela jednodílné růžové plavky, které měly jako ozdobu různé kytičky. Z levé dlaně jí visely jednoduché dvojdílné modré.

,,Vem si ty růžové, protože ty se pro princeznu hodí víc," pohladila ji po jejich jemných vláskách a věnovala jí láskyplný úsměv. Popadla ji za ručku a vedla do kuchyně. Posadila ji na jednu z barových stoliček a postavila před ni ledový čaj a jeden sendvič.

,,Dobrou chuť," popřála své dceři a vrátila se zpět k chystání různého jídla, kterési vezmou s sebou. Přece jen u vody vždy vyhládne.
Do místnosti se přihnalo i druhé dítko a nějakým zázrakem se vyškrábalo na židli vedle své sestry.

,,Kde je tatínek, Scorpe?" optala se jejich matka, ale neotáčela se, protože měla rozdělanou nějakou práci a hodlala ji co nejdříve dokončit. Nehodlala odejít, dokud to nebude hotové.

,,Šel do garáže, aby dal potřebné věci do auta," zahuhlal s plnou pusou, protože uždibl své sestře kousek jejího pokrmu. Ta ho nemile praštila po chtivé ručce.

,,Maminko? Nechceš nám říct další část tvé minulosti? Ať se u toho kuchtění nenudíš," nasadila Lay žadonící pohled a rychle mrkala, aby vypadala ještě víc roztomile.

,,Můžeme," odkývala, ale dále nepokračovala. Krájela rajčata a při tom přemýšlela, kde skončila minule. Došlo jí, že bude muset mluvit o okamžicích, které se staly na konci školního roku, protože ty jsou nejdůležitější.

,,Takžeee?" vmísil se do debaty chlapec a vyčkával. Chtěl vědět další tajemství minulosti.

,,V Bradavicích panoval zmatek. Všechny pohltil strach a mnoho obav. Učitelé se to snažili vyřešit, ale marně. Ničeho nedocíli. Útoky byly stále častější. Třešničkou na dortu bylo, když to záhadné monstrum napadlo Hermionu Grangerovou, nejlepší kamarádku Harryho Pottera.

Nevím, jak se jim to povedlo, ale zjistili, že se jedná o baziliška. Došlo jim toho mnoho. Začali pátrat po vchodu do Tajemné komntaty. Potají jsem je sledovala, protože jsem jim chtěla pomoct. Otec nesměl povstat. Musela jsem tomu zabránit.

Všimla jsem si, jak běží po chodbě a nenápadně jsem do nich vrazila, aby si mě všimli. Povedlo se a dali jsme se do řeči. Převedla jsem téma na jejich výpravu a oni mi nabídli, že se k nim mohu přidat. Neváhala jsem a přijmula to.

Společně jsme se rozběhli za učitelem Obrany proti černé magii, Zlatoslavem Lockhartem. Podle mě to byl neskutečný pitomec, co nikdy nic nedokázal, ale raději jsem mlčela, jelikož měl na škole svůj osobní fanklub.

Zaklepali jsme na jeho kabinet. Neozýval, tak jsme použili jednoduché odemykací kouzlo a vpadli dovnitř bez ohlášení. Zahlédli jsme místnost plnou kufrů a všelijakých serepetiček. Chtěl utéct a nás nechat té bestii. Zarazili jsme ho a donutili ho, aby šel s námi.

Dorazili jsme do umývárny Ufňukané Uršuly. Uršula byla duch. Zabil ji můj otec, protože pocházela z mudlovské rodiny. Vyprávěla nám svůj srdceryvný příběh. Netušila jsem, že její smrt byla tak strašná.
Nedivím se, že se jí všechno dotklo. Zažila toho mnoho a to jen díky Voldemortovi a jeho smrtijedům.

Podle ní brečela na záchodcích, když náhle zaslechla divné zvuky. Zdálo se jí, jako by se někdo plazil po zemi a hlasitě syčel. Odvážila se vykouknout ven a to byla ta osudová chyba. Bazilišek ji zabil pouhým pohledem do očí.  Otec nikdy nebyl dopaden.

Napověděla nám, že ono monstrum vylézalo od umyvadel. Přiběhli jsme k nim a zkoumali i ty nejmenší detaily. Všimli jsme si malé rytiny ve tvaru hada. Muselo se to otevřít hadím jazykem. Takto si Salazar Zmijozel pojistil, že se tam dostane pouze jeho dědic.

Vchod se pomalu otvíral a nám se naskytl pohled na rouru, která vedla pod zem. Skočili jsme do ní a obrovskou rychlostí se řítili dolů. Křičela jsem z plna hrdla. Dole nás však zradil Lockhart. Konečně se přiznal, že ukradl zásluhy jiným. Chtěl nám vymazat paměť a nechat nás zabít. Díky ti merline si vzal Ronovu hůlku, která byla zlomená a to kouzlo se obrátilo proti němu.

Dopadl na zeď a strop se začal řítit. Museli jsme rychle jednat. S Harrym jsme se dostali na druhou část a mohli jsme pokračovat dál. Ronovi jsme řekli, ať zatím odháže kameny z cesty. Rozběhli jsme se dál a nezastavovali. Spatřili jsme Ginny, Ronovu sestru, která ležela bezvládně na zemi. Přispěchali jsme k ní a okamžitě hmatali tep. Naštěstí stále žila.

Bohužel odněkud vyšel můj otec v jeho lidské podobě. Nevěřícně jsem na něj koukala a nemohla uvěřit, že ho vidím. Potutelně se na mě ušklíbl a začal se bavit s Harrym, jako bych tam nebyla. Poslouchala jsem je se zaujetím. Prozradil svou pravou identitu. Náhle proti Harrymu poštval baziliška. Vydali se tedy pryč a já měla možnost si promluvit se svým "milovaným" tatínkem.

Neposlouchal mě. Pouze mě vábil na svou stranu. Odmítla jsem. Nechtěla jsem mučit, zabíjet. Zmínil se, že má v plánu prozradit mému bratrovi pravdu. Nesouhlasila jsem, protože to nemusel nést dobře, neboť celý život žil ve lži.

Potter se vyřítil z jedné z trubek s baziliškem v patách. Jejich souboj proběhl rychle. Harry měl navrch. Měl u sebe Nebelvírův meč. Nevím, kde k němu přišel, ale hodil se mu. Porazil tu bestii, ale do těla se mu dostal smrtící jed. Z posledních sil se plazil k deníku, který držel Pána zla naživu. Přispěchala jsem k němu a pomohla mu tu proklatou knížku zničit. Srdceryvný řev se rozlehl celým podzemím a vzpomínka zmizela. Bradavice byly zachráněny, ale Harry umíral. Houkaní mi vrátilo novou naději. Brumbálův fénix přilétl a jeho slz uzdravili našeho zachránce.

Dostali jsme se ven z podzemí. Všichni, dokonce i Ginny, které se vrátila životní síla. Další den se konala hostina. Hermiona se vrátila živá a zdravá. Stejně tak i ostatní zkamenělí. Vše dopadlo dobře a dobro opět zvítězilo. Prokázala se obrovská odvaha, kterou všichni studenti prokázali a nebáli se postavit té nejhorší bestii všech dob - lordovi Voldemortovi," dokončila žena své dlouhé vyprávění a tímto ukončila i etapu druhého ročníku.

,,Páni! Mami! Ty jsi úplná hrdinka!" skákala zvesela malá Layla.

,,Já ne, broučku. To Harry. To on nás všechny zachránil a spasil svět," usmála se. Do místnosti přišel Draco.

,,Už můžeme vyrazit," usmál se na ně a políbil svou ženu na tvář. Pohladil ji po vlasech a uchopil košík s občerstvením do ruky. Vydali se k autu a nastoupili. Vyjeli na silnici a za chvíli stáli u pokladny, aby si koupili vstupenky. Vešli dovnitř na rozlehlý plac a roztáhli si deku, na kterou si sedli.

Převlékli se do plavek a rychle vyběhli do bazénu. Skotačili, smáli se a užívali si rodinné idylky.

*******************

Zdravím ve spolek :) nová kapitolka :) konečně uzavíráme druhý ročník a můžeme se vrhnout na třetí :) snad se vám kapitolka líbila a za případné chybky se omlouvám :)

hope u like it :)

každý koment, vote či přečtení moc potěší :)

mějte se pěkně :)

-K