Tajemství minulosti [HP FF]✔

12. kapitola

Lucy s Dracem vzali své děti na nákupy oblečení. Samozřejmě do mudlovských obchodů. Procházeli prestižnější krámky a hledali něco vhodného a vkusného. Po dvou hodinách je to omrzelo a zničeně se usadili v jedné kavárně. Dorazila k nim jedna mladá číšnice.

,,Co si budete přát?" oslovila je. Její výstřih byl hluboký a upoutal Dracovu pozornost. Servírka si toho všimla a ještě více se k němu naklonila. Lucy zrudla vztekem a kopla svého manžela do holeně. Zaskuhral bolestí a chytl se za postižené místo. Dívka se narovnala a vyděšeně pohlédla na čarodějku, která si nenechá nic líbit.

,,Jedno vanilkové latte, dvě horké čokoladý a co si dáš ty, drahý?" Lucy schválně flirtovala. Chtěla ukázat, jaký má na něj vliv. Draco se potěšeně usmál a líbnul ji na tvář.

,,Jedno espresso," kývl na servírku, ale nevěnoval jí ani sebemenší pozornost. Ušklíbl se na svou ženu, která ho praštila do hrudi, jakmile jejich obsluha odešla.

,,Co to mělo znamenat?" štěkla na něj rozrušeně.
On ji popadl za ruku a přitáhl si ji k sobě. Něžně ji políbil na rty, aby ji uklidnil, že miluje jen a pouze ji. Usmála se do jeho rtů a jejich polibek prohloubila.

,,Fůj! Scorpe! Už to zase dělají!" zakřičela malá Lay na svého bratra.

,,Nechte toho!" zakročil chlapeček rázně. Jeho rodiče se rozesmáli, ale poslechli ho.

,,Nechceš nám raději říci, jak probíhal tvůj čtvrtý ročník?" přicupitali k jejich matce s nadějí v očích.

,,Proč ne. Aspoň se uklidním a nebudu myslet na tamtu ehm...dívku," zasekla se žena. Původně chtěla použít více peprné slovo, ale nakonec si to rozmyslela a usadila se pohodlně na židli. Hodila si nohu přes nohu a falešně se na všechny přítomné usmála.

,,Ten den, kdy mě matka poprvé navštívila v mém domácím vězení, neproběhl zrovna nejlépe. Fred i Draco byli stejně vězněni jako já. Matka mě často mučila kletbou cruciatus. Oni se na to museli dívat. Hodněkrát jsem zahlédla v blonďákových očích slzy smutku. Viděla jsem, že by tam byl nejraději místo mě.

Však každé utrpení končí a my se museli vrátit zpět do školy. Fred byl celý zamlklý a nedokázal ze sebe dostat ani hlásku. Položila jsem mu ruku na rameno a pevně ho stiskla. Chtěla jsem, aby věděl, že na to není sám. Vděčně se na mě usmál. Nějakým záhadným způsobem se nám povedlo ho rozmluvit. Konečně komunikoval normálně.

Dorazili jsme do Bradavic. Weasleyovi vyšilovali, že Fred zmizel. Když si ho všimli, spadl jim kámen ze srdce. Naznačila jsem mu, ať o pravdě mlčí. Tušila jsem, že si to matka dříve či později vyřídí. Taková ona byla. Nenechala ni náhodě. Vše dělala pro vyšší cíle.
Zaslechla jsem, jak se s někým bavila o povstání našeho otce a neměla jsem z toho zrovna dobrý pocit. Zmiňovala s tím tento školní rok.

Největším šokem pro všechny se stal Brumbálův proslov. Všem to doslova vyrazilo dech. Oznámil nám, že se bude konat Turnaj tří kouzelníků. O chvíli později do Velké síně přišli kouzelníci z Kruvalu. Předvědli velkolepé představení s ohněm. Ředitel nám je aspoň trošku představil. Nepřišli mi zrovna dvakrát přátelští.

Jako druhá škola byly Krásnohůlky. Do místnosti přeběhly vymóděné slečinky se sukýnkami. Přišly mi strašně namyšlené. Jejich ředitelka nevypadala o moc líp, ale raději jsem držela jazyk za zuby. Fred se vedle mě pořád něčemu smál. Dala jsem mu pohlavek, aby přestal, ale ono to nepomohlo.

Turnaj byl vyhlášený a měli jsme určitou dobu na to, abychom někoho nominovali. Bylo to však omezeno věkem. Věděla jsem, že tam nemůžu, takže jsem zachovala klidnou hlavu.

Nastalo vyhlášení. Poklidně jsem seděla a pila dýňovou šťávu. Vyhlásili šampiony z Kruvalu a Krásnohůlek. Od nás šel nakonec Cedric Diggory z Mrzimoru. Náhle však dým nabral červenou barvu a vyletěly z něho další tři papírky. Brumbál všechny pochytal a zděšeně na ně hleděl. Řekl další jména. Já, Fred a Harry Potter jsme byli vybráni.

Odtáhli nás do vedlejší místnosti. Provedli výslech, jestli jsme to tam nehodili mi. Když jsme jim to konečně vyvrátili, nechali nás odejít. Vydechli jsme si. Všichni nás podezřívali a nebavili se s námi. jen někteří nám věřili, ale byla to opravdu menšina. Valná většina z nás pořád tahala, jak se nám to povedlo. Vždy jsme je odbili, ale nešlo to navěky.

Nastala doba prvního úkolu. Museli jsme získat vejce draka. Dali nám pytlík a my si měli vylosovat svého soupeře. Nedostala jsem toho nejhoršího, což bylo pozitivní. Šla jsem na řadu jako poslední.

Fred přede mnou si vedl obstojně a svůj úkol splnil. Harrymu to šlo hůře. Musel letěl i na koštěti a drak se dal do jeho pronásledování. Jednalo se o jedinečnou a nebezpečnou podívanou, ale nakonec se mu to povedlo a všichni zpěsile tleskali. Teda až na Zmijozel.

Vyšla jsem na scénu. Všichni na mě s očekáváním v očích hleděli a některým se zatajil dech. Ušklíbla jsem se a hleděla zpříma do očí svému nepříteli. Propalovala jsem ho nebezpečným pohledem, stejně jako on mě.

Vytáhla jsem si hůlku a v duchu si opakovala kouzla, která jsem měla přichystaná k boji. Vřava začala a já ze všech sil bojovala. Neustále jsem metala nějaké kletby, aby se ke mně nemohl pořádně dostat. Byla jsem již unavená, ale ještě jsem nedosáhla svého cíle. Musela jsem to získat. Přemohla jsem se vběhla mu přímo pod drápy. Po zemi jsem sklouzla až k vejci a popadla ho do rukou. Zvedla jsem ho nad hlavu a Zmijozel začal bouřivě jásat.

Byla to chyba. Drak se rozhněval a chtěl mě rozcupovat na cáry. Jen tak tak jsem uhla, ale nebylo to úplně. Dlouhé škrábance se mi táhli po celém předloktí až k zápěstí. Sykla jsem bolestí a snažila se zmizet pryč, ale nešlo to. Blížila jsem se ke stanu, ale on mi byl v patách. Byl už moc blízko. Zařvala jsem nějakou kletbu, kterou jsem párkrát slyše a ona zabrala. Drak se položil na zem a já se rozesmála. Povedlo se mi to. Sice o fous, ale povedlo," dovyprávěla svůj zážitek z prvního úkolu. Byla nadšená, protože tuhle vzpomínku měla celkem ráda.

Dorazila zpět číšnice a neurvale jim položila jejich objednávku na stůl. Bez jekéhokoliv slova opět odešla.

,,Na zdraví," přiťukla si společně rodinka a hrubou obsluhu neřešila.

*************************

Snad se bude líbit :) mějte se hezky :)

-K