Tajemství minulosti [HP FF]✔

3. kapitola

,,Děti honem! Jdeme do ZOO!" křikla žena na své děti. Chystali se do tamní zologické zahrady. Chtěli se podívat na zvířata všeho druhu. Dívka s chlapcem vstali z gauče a vypnuli televizi. Rozběhli se do svého pokoje, aby se převlékli. Layla si na sebe vzala krásné, růžové šatičky a Scorpius si oblékl prosté džíny a zelené tričko. Už teď spjel ke Zmijozelu. Příští rok jim bude jedenáct a dostanou svoje dopisy z Bradavic. Moc se na to těšili.

Sběhli dolů a postavili se před svého rodiče. Udělali menší kukrle a zasmáli se. Vždy takhle dováděli a nestyděli se za to. Proč také že?

,,Můžeme?" koukl na ně jejich otec a pozorně si je přeměřil pohledem.

,,Můžeme," odkývali a vykročili z domu. Nastoupili do auta a zapli si bezpečnostní pásy. Draco usedl na místo řidiče a Lucy seděla jako spolujezdec. Hlava rodiny vložila klíčky do zapalování a pootočila nimi. Motor začal vrčet. Zařadil a vyjeli na silnici. Jeli poklidně. Nikam nespěchali. Měli v plánu si udělat krásný rodinný výlet, který jim nikdo a nic nezkazí.

,,Mami?" oslovil ženu její syn.

,,Ano, broučku?" podívala se na něho ve zpětném zrcadle.

,,Čeká nás ještě dlouhá cesta, proto bys nám mohla říct další část," zaškemrala Lay a na obličeji se jí objevil štěněčí pohled.

,,Mohlo by to být příjemné zpestření," odsouhlasila Lucy a přemýšlela, jestli jim má dnes říct, jak skončil její první rok ve školed čar a kouzel v Bradavicích. Nakonec si povzdechla a otevřela ústa. Vzápětí je však zase zavřela. Nevěděla, jak začít.

,,Jak jen začít," přemýšlela nahlas. Její manžel jí položil ruku na koleno a stiskl ho. Pod jeho dotykem se uvolnila. Více se zapřela do sedadla. Konečně ji napadla ta vhodná slova.

,,Takže...ročník se chýlil ke konci. Vše začínalo být podezřelejší, než kdy dřív. Potter pořád někam mizel a Fred to samé. Jednoho dne jsem se ho rozhodla sledovat. Všimla jsem si, že se snaží pomoct triu. Chtěli obejít trojhlavého psa, který se jmenoval Chloupek. Dokonce šli i za zdejším šafářem a klíčníkem, Hagridem. Ten se prořekl a poradil jim, jak tu bestii uspat.

Stačilo zahrát nějakou píseň a spal jako zabitý. Během krásného, letního večera za mnou přišel váš otec. Řekl mi, že viděl vašeho strýce odcházet z klučičích ložnic. Neváhala jsem a vydala se směrem, kterým odešel. Samozřejmě že společně s ostatními stál ve třetím patře před osudnými dveřmi.

Použili odemykací kouzlo a vešli dovnitř. Tiše jsem je sledovala. Chloupek chrápal na celé kolo. Musela jsem si zacpat uši, abych neohluchla. Padací dvířka byla otevřena. Se zavřenýma očima jsem skočila dovnitř. Cítila jsem, jak se mi něco obmotává kolem těla. Zděšeně jsem odlepila víčka od sebe a hleděla na Ďáblovo osidlo. Marně jsem vzpomínala, co nesmím dělat, aby mě nechalo napokoji. V hlavě jsem měla pusto. Pořád mi vyskakovalo, že nenávidí vodu, ale to byla opravdu pitomost.
Po dlouhých dvaceti minutách jsem si uvědomila, že tahle nebezpečná rostlinka nemá ráda světla a také nechá lidi, kteří jsou zcela klidní.

Ustala jsem ve veškerém pohybu a nechala se zpustit dolů. Dopadla jsem do nějaké chodby, která se zdála nekonečná. Přidržovala jsem se zdi a měla se stále na pozoru. Merlin ví, co by tu na mě mohlo vyskočit. Kdekoliv tu může číhat otec a ublížit mi. Po necelých deseti minutách jsem se dostala k velké šachovnici. Sledovala jsem Rona Weasleyho poslední tah. Obětoval se pro vyšší dobro. Nechal si ublížit, aby mohli zastavit Voldemorta. Za to ho do dnes obdivuji. Projevil velkou dávku odvahy.

Jedna z figurek vytáhla meč a zničila Ronového koně. Hra skončila a trio vyhrálo, však nepokračovalo dál v cestě. Místo nich běželi Fred s Georgem. Vyjeveně jsem na ně koukala. Věděla jsem, co čeká tam na konci a co je může potkat. Rozběhla jsem se za nimi, ale nedokázala jsem je zastavit. Přiběhla jsem pozdě.

Voldemort stál naproti dvojčatům a měřil si je nenávistným pohledem. Nepoznal svého syna. Natáhl paži s hůlkou, kterou svíral v dlani. Už už otvíral ústa, aby vyslovil smrtelnou kletbu, Avada kedavra.

,,Ne!" zakřičela jsem z plných plic. Vyběhla jsem ze svého úkrytu a skočila před ně. Bylo mi jedno, že možná zemřu místo nich. Mým cílem bylo je ochránit. Otec na mě naštvaně hleděl. Málem se prořekl s tím, že jsem jeho dcera. Viděla jsem mu to na očích.

,,Co tu chceš?" vyprskl a stáhl zpět svou ruku.

,,Chcete ublížit někomu, kdo je pro vás velice důležitý," zasyčela jsem. Překvapeně se na mrkl a následně svůj pohled stočil na dvojčata. Vše mu pomalu začalo docházet. Chystal se něco říct, ale do prostoru vběhl chlapec, který přežil. Omylem se dotkl Pána zla a všiml si, že mu tím ubližuje. Svým dotykem ho porazil. Byla jsem šťastná. Otec nepovstal a nemohl si přebrat bratra na svou stranu. Aspoň on byl v bezpečí. Na tom jediném záleželo.

Ještě ten den jsme se všichni museli dostavit k Brumbálovi, abychom mu vysvětlili celou situaci. Fred se mě ještě ptal na má slova, která jsem pronesla před otcem. Odbyla jsem ho, že to není jeho věc. Přitom jeho se to týkalo nejvíce. Nechtěla jsem ho ohrozit.

Ráno jsme se sbalili a po hostině se vydali na vlak. Seděla jsem s Dracem. Bavili jsme se o celé situaci. Podporoval mě. Přesto že jsme společně nevycházeli, v tomto jsme se shodovali. Pomáhal mi ve Fredové obraně.

Na nástupišti nás čekali jeho rodiče a společně s námi se přenesli na manor. Začaly prázdniny plné dobrodružství, které většinou končily špatně," dokončila své vyprávění. Děti na ni užasle čučely.

,,Tak rodinku! Jsme zde!" prolomil hrobové ticho nejstarší Malfoy. Před nimi se jevila brána do přenádherného světa zvířat. Jediná škoda byla ta, že musela být zavřena v kleci.

Všichni členové rodiny vystoupili a přešli k přepážce. Draco zaplatil a mohli projít přes turnikety. Lay se Scorpem se okamžitě vydali ke gorilám. Dělali na ně různé opičky a smáli se. Lucy to hřálo u srdce. Šťastně se usmívala a objala svého manžela kolem pasu, dala mu pusu na tvář. On ji líbl do vlasů. Rozešli se za svými pokladyl. Stále se usmívali. Tyto chvíle patřily mezi nejšťastnější v jejich životě.

*******************

Nová kapitolka je tady :) Tak co myslíte, má cenu to psát dál, nebo to mám ukončit? Budu ráda za jakoukoliv odezvu, mějte se krásně :)

-K