Tajemství minulosti [HP FF]✔

16. kapitola

Malfoyovi se vydali jako rodina na piknik. Draco nesl v ruce proutěný košík, ve kterém se nacházela deka, na kterou si později sednou, a různé dobroty, na kterých si určitě pochutnají. Hledali nějaké pěkné místečko u vody, aby mohli nakrmit i kačeny.

Lucy to připomínalo Černé jezero v Bradavicích. Vždy k němu chodila s Dracem a Fredem a užili si tam spoustu zábavy. Nikdy se nenudili. Právě naopak. Brumbál je měl v oblibě pro jejich důvtip a smělost.

,,Co tady?" křikl Scorpius a rozvalil se na jedno místo do trávy. Místo přímo ideální pro piknik. Bylo to ve stínu, takže tam moc nepařilo slunce. Jeho rodina za ním přišla a rozložili deku. Posadili se na ni a začali vytahovat jídlo všeho druhu. Od jahod namočených v čokoládě, po různé bagetky obložené zeleninou. Vše vypadalo velice chutně.

,,Tak co si dáte?" optala se Lucy a sama chňapla po bagetě s kuřecím masem a pořádně se do ní zakousla. Slastně přivřela oči nad tou dokonalou chutí. Postupně si vše rozebrali a nemluvili, pouze vychutnávali. Hleděli všude kolem sebe.

,,Mami? Neřekneš nám, jak pokračuje tvůj příběh?" zahuhlal Scorpius s plnou pusou. Právě ukousnul větší kus zeleného jablka.

,,Proč ne, aspoň si zpříjemníme odpoledne," usmála se Lucy a ponořila se do toku svých myšlenek.

,,Objevili jsme se v Bradavicích. Všichni na nás divně koukali. Po chvíli si všimli Cedrica a rozběhli se k němu. Nás odstrčili stranou. Považovali nás za vrahy. Harryho si odtáhl Moody a nás si vzal stranou Brumbál. Ptal se nás, co se tam stalo a jestli se otec vrátil. Všechno jsme mu potvrdili. Zhrozil se. Nečekal, že to zajde tak daleko.

Harry byl pryč až moc dlouho, tak jsem se po něm šla podívat a to, co jsem zahlédla, mě vyvedlo z míry. Moody nebyl ten, za koho se vydával. Byl to přestrojený smrtijed, který měl dovést Harryho otci. Neváhala jsem a vytáhla si hůlku a poslala na něco omračovací zaklínadlo. Smrtijed se zhroutil v mdlobách k zemi.

Přiběhli ke mně ostatní a divili se, co se to stalo. Odtáhli ho neznámo kam a tím to pro mě skončilo. Brumbál mně a Fredovi nabídl útočiště, protože tak nějak počítal s tím, že po nás půjde otec, neboť jsme ho zradili a pomohli Harrymu se dostat pryč. Měl pravdu. Voldemort po nás vyhlásil pátrání. Chtěl dostat mě, Freda a Pottera. Byli jsme takovou lovnou zvěří.

Čtvrtý ročník skončil a já s Fredem jsme následovali Brumbála. Vezl nás do Londýna do jakéhosi štábu. Vyprávěl nám o tom, že tato skupina kouzelníků bojuje proti našemu otci. Ředitel byl již obeznámen s pravou, ale nikdy to nedal najevo.

Zastavili jsme se před řadou domů. Neviděla jsem ten, kam jsme měli namířeno, ale z omylu mě vyvedlo něco velice neobvyklého. Náš cíl se začal prodírat mezi dvě budovy. S vykulenýma očima jsem na to hleděla a nemohla od toho odtrhnout pohled. Uchvátilo mě to, hodně mě to uchvátilo.

Vešli jsme dovnitř. Bylo to celkem prostorné na to, že to není na první pohled viditelné. Poslal nás se zabydlet. Odpoledne se konal nějaký sraz. Přišlo tam několik čarodějů a čarodějek. Většinu jsem neznala. Představili se nám a pak začala porada.

Zjistilo se, že otec po nás vyhlásil pátrání a využívá k tomu i Draca. Bylo mi to nesmírně líto. Chtěla jsem tomu zabránit, ale něvěděla jsem jak. Napadl mě velice šílený plán, ale stejně jsem se pro něj rozhodla.

Nasedla jsem na koště a letěla směr domov. Věděla jsem, že musím svého milého z toho domu dostat. Letěla jsem, jak nejrychleji jsem mohla, ale pořád to nebylo dost rychle.
Dorazila jsem do toho proklatého domu a vběhla dovnitř. Draco byl svázaný na posteli a u něho stála matka s otcem. Zařvala jsem, ať ho nechají, ale neposlouchali mě. Nahrála jsem jim přímo do karet. Vrhli se po mně, ale já jim stihla vykličkovat. Dostala jsem se k blonďákovi a povolila mu provazy. Dostal se ven a pomohl mi v boji. Neměli jsme skoro žádnou šanci. Naštěstí nám přišli posily.

Fred vtrhl dovnitř společně s triem. Byla jsem tak vděčná, že se ukázali. Pomohli nám se dostat ven. Nasedli jsme na košťata a postupně odlétali, ale smrtijedi nás pronásledovali. Kličkovali jsme mezi stromy a větvemi. Nějaká mě švihla i do obličeje. Zaskuhrala jsem bolestí, ale nemohla jsem zastavit. Draco seděl za mnou a objímal mě kolem pasu. Nabrali jsme velkou rychlost a už to pomalu nedokázali ani ovládat.

Na konec jsme se dostali v pořádku zpět. Brumbál mi nadal za moje nerozvážné chování, které mohlo stát většinu lidí život, ale já věděla, že jsem to musela udělat. On to nedokázal pochopit, ale viděla jsem ve Fredových očích, že on to plně chápe a to bylo nejdůležitější. To, že mě chápe můj bratr, kterého nade všechno miluji a jsem schopná za něj strčit ruku do ohně.

Nebyl volný už žádný pokoj, a tak jsem Draca ubytovala u sebe. Nejdřív většina lidí nesouhlasila, ale nakonec to povolili, protože neměli na výběr. Buď tohle, a nebo pokoj někoho z nich a to oni nechtěli, neboť chovali ke zmijozelákovi odpor skrz jeho rodinu. Ulehla jsem do postele a on si lehl za mě. Objal mě zezadu a více si mě k sobě přitáhl a líbnul mě do vlasů. Více jsem se zachumlala do jeho objetí a vdechla jeho nádhernou mužskou vůni. Měl na sobě spoustu šrámů kvůli mučení, za které mohl otec. Měla jsem chuť mu za to něco udělat. Jediným východiskem byla jeho porážka, která se neskonale rychle blížila. Buď jeho porážka, nebo naše smrt," dokončila Lucy svoje delší vyprávění. Popadala ztěžka dech, protože mezi větami nedýchala.

Ozvalo se kvákání a rodinka se otočila k jezeru. Spatřili rodinku kačen. Okamžitě popadli nějaké jídlo a vydali se za nimi. Začali to drobit a házet jim to do vody. Zvířátka se za tím hnala jako splašená. Lay se Scorpem se na tom smáli a strašně moc je to bavilo, proto házeli pořád dokola, až jim v ruce nezůstalo nic. Ani drobeček. Zaskuhrali.

,,Tak to už by stačilo," zasmál se Draco a přivinul si svou rodinu do pořádného objetí.