Tajemství minulosti [HP FF]✔

15. kapitola

Draco s Lucy dnes slaví výročí! Dvacet let od doby, kdy se vzali. Jak ten čas rychle plyne... Malfoy manor se plnil, až k prasknutí, lidmi. Oslavenci měli přijít až za půl hodiny. Ideální čas na doladění všech detailů. Narcissa si na všem dávala záležet, protože chtěla svého syna a snachu potěšit. Záleželo jí na nich. Milovala je z celého svého srdce.

,,Takhle to nepůjde! Zelené balonky se nehodí červeným!" zahřměl její hlas celou místností.

,,A jak to máme tedy udělat, paní?" ozval se domácí skřítek, který to dostal za úkol.

,,Červená se sem vůbec, ale vůbec nehodí! Nedávejte ji tam," rozhodla bez přemýšlení a prudce se otočila. Její jedovatě zelené šaty zavlály. Vydala se do hlavního sálu očekávat hosty, kteří měli začít přicházet.

,,Vítejte,ráda Vás zase vidím," takto vítala všechny s obrovským úsměvem na tváři. Příchozím vždy pokynula, ať se přesunou do jednoho ze salonků.

,,Lucy, Draco, dvojčata!" zakřičela radostně, když si všimla, že její rodinka právě přišla. Rozběhla se k nim a její podpatka hlasitě klapaly o kachličky.

,,Rádi Tě opět vidíme, mami," objali se společně a náležitě se přivítali.

,,Ještě nemám vše připraveno, běžte si zatím odpočinout do jednoho z pokojů pro hosty," poradila jim a sama se vydala jiným směrem. Rodinka vyšla schody do prvního poschodí a zalezli do prvních dveří nalevo. Usadili se na pohodlnou postel do kroužku a povídali si.

,,Mami? Nechceš nám říct, jak pokračuje tvůj příběh, když tu máme čekat?" promluvila Layla. Snažila se svou matku opět přemluvit. Její vyprávění ji velmi fascinovalo.

,,Můžeme. Aspoň se nebudete nudit," mykla rameny Lucy a zhluboka se nadechla. Tušila, ba dokonce věděla, jaká část příběhu ji nyní čeká a nemine. Situace, při které její otec povstal. Narovnala se jako pravítko a stiskla dlaně v pěsti. Zatla všechny svaly v těle a počítala do deseti, aby se pořádně uklidnila.

,,Rozhlížela jsem se po rozlehlém hřbitovi, až mi padly do oka náhrobky. Přešla jsem k nim a zděsila se. Byly to hroby mých předků, což znamenalo pouze jediné. Byla to past, do které jsme se tak snadno lapili.

Bylo jasné, že Ced je navíc, a tudíž se ho budou chtít zbavit. Ze vzdáleného domu vyšla zahalená postava a něco nesla v náruší. Neviděla jsem, co to bylo. Přejel mi mráz po zádech. Ticho ptonul syčivý hlas, který poručil čarodějovi, ať se zbaví Digoryho. Stoupla jsem si před něj, abych ho ochránila, ale ten vrah mě odstrčil nějakým kouzlem.

Pronesl smrtelnou kletbu, Avada kedavra. Zděsila jsem se a hleděla na bezvládné tělo Cedrica Digoryho, jak padá k zemi. Vykřikla jsem frustrací a rozběhla jsem k němu. Nevšimla jsem si, že Harryho spoutali pod kosou nějaké smrtky. Nic jsem nevnímala, ničeho jsem si nevšímala. Byla jsem úplně mimo a to samé se dá říct i o Fredovi, který zničeně hleděl na dění kolem.

Postava se odhalila a já v ní poznala Červíčka. To on zavinil smrt Harryho rodičů. V krvi se mi hromadil adrenalin. Musela jsem něco dělat, ale nevěděla jsem co. Přiběhla jsem k Fredovi a chytila ho za ruku. Sledovali jsme celý proces před námi. Poznali jsme, že se jedná o otce. To on všechno zavinil. Ale nešlo nám do hlavy, proč tam přivedl i nás.

Červíček vyjmul z hrobu kost, usekl si zápěstí a pořezal Harryho a vzal si jeho krev. Všechno přidal do kotle a následně tam hodil nějakou dečku, ve které nejspíše bylo něco živého. Voda začala bublat a vřit. Raději jsme se vzdálili. Nechtěli jsme, aby nás to nějak zasáhlo. Chudák Potter se nemohl hnout. Přemýšlela jsem, jak ho z toho vězení dostat, ale nic mě nenapadalo.

Z kotle se valila pára a postupně se formovala do postavy. Postava byla mužská, štíhlá a vysoká. Pokožka byla až nepřirozeně šedá a bledá. Neměl vlasy. Jednalo se o otce. Zhluboka jsem vydechla a raději zavřela oči. Nechtěla jsem vidět, co se bude dít.

Otec si nás nevšímal. Svolal své poskoky a rozdával jim nějaké nesmyslné instrukce, které jsem neposlouchala, nebo jsem nevěděla, co znamenají. Postupně všem sundal masky. Všimla jsem si, že se mezi nimi nachází i Lucius Malfoy, otec vašeho otce, tedy váš dědeček.

Jakmile dokončil svůj dlouhý proslov, obrátil se k nám.

,,Hleďme! Můj syn a má dcera! Konečně pohromadě!" pronesl s úšklebkem a celé obecenstvo se zasmálo. Mně vařila krev. Byla jsem rozzuřená, ale nedávala jsem to znát.

,,Rád Vás opět vidím," pokračoval ve své řeči. Zamračila jsem se, jelikož mi ty jeho průpovídky lezly krkem.

,,Je mi to líto Frede, že jsem tě dal pryč, ale musel jsem," nasadil smutný tón a snažil se hrát na neviňátko. Dále s námi mluvil o úplných pitominách. Snažil se nás přetáhnout na svou stranu, protože věděl, že s ním nesouhlasíme a chceme bojovat proti zlu.

,,Věřím, že uděláte správnou věc a přidáte se ke mně," usoudil a nechal nás být. Uvolnil Harryho z vězení a pustil se s ním do boje. Harry se držel obstojně, ale docházely mu síly. Bylo to jasně patrné. Museli jsme mu na pomoc. Koukla jsem na Freda. Souhlasil se mnou. Bylo nám jedno, že nás otec zabije, Ukryli bychom se, ale Harry musel žít, aby ho porazil.

Zvedli jsme se ze země a rozběhli se jejich směrem. Vytáhli jsme si hůlky a namířili je na Voldemorta. Zakřičeli jsme naše první kletby, které ho zastihly nepřipraveného. Odletěl několik metrů daleko. Postavili jsme se vedlo Harryho.

,,Běž pro pohár a Cedrica, musíme se dostat pryč," zašeptala jsem mu do ucha. Poslechl mě a vydal se pro ty věci. My ho zatím kryli ze zálohy. Otec se mohl zbláznit. Bránili jsme se výtečně. Potter donesl pohár a my se přemístili pryč. Objevili jsme se na začátku bludiště," Lucy napodobovala hlasy a gestikulovala zběsile rukama. Konečně ukončila éru čtvrtého ročníku. Někdo zaklepal na dveře. Dovnitř vstoupila Narcissa.

,,Už můžete jít dolů," usmála se na ně. Následovali ji do určité místnosti. Oněměli úžasem, když spatřili tu krásu. Všude na zdech visely balónky a na stolech ležela spousta jídla. Vypadalo to velice precizně a dopodrobna promyšlené.

,,Všechno nejlepší k výročí!" zakřičeli všichni přítomní. Lucy se do očí nahrnuly slzy štěstí. Draco ji objal kolem pasu a líbnul do vlasů. Na konec se políbili a dav začal jásat.