Cože?! (Avengers ff)

Lumbální punkce

Během dne za Abby přišel ještě Bucky. Hrozně se zajímal o svou smrt, co o něm ví a zdali mu to slušelo, když padal dolů z vlaku. Dívce přišel sympatický a poměrně si s ním rozuměla.

Dalšího dne se v pokoji objevil jistý jednooký agent.

„Zdravím, slečno Stonesoul."

„Dobrý den, pane," odpověděla, jak se sluší a patří.

„Potřebuji od vás pár informací. Předně odkud jste přišla a co se dělo před tím, než vás kapitán strhl na chodník," vychrlil bez okolků. Ani ji to nepřekvapovalo, proč chodit okolo horké kaše, že? Chovala k němu určitý druh respektu. Teď, když ho viděla na vlastní oči, šel z něj strach. Byl to člověk, kterému opravdu nechcete říct špatné správy, být neposlušná nebo, nedej Bože, lhát. A to jedno oko!

„Jmenuji se Abigail irina Stonesoul, ale to už jistě víte. Pocházím z Toronta, což určitě taky už víte. Nejsem ničím zajímá, což asi nevíte. A studuju, to taky asi nevíte, když tu o mně nemáte žádné info," drmolila jedno přes druhé. Byla nervózní, obzvláště z toho jednoho tmavého oka, které jí probodávalo tak tvrdým pohledem. Otřásla se.

„Ano, nevíme," zavrčel. „V žádné databázi neexistujete, nemáte rodný list, nemáte nic. Technicky vzato, nejste tady nic."

Au.

„To nejsem," ucedila skrz zuby. Byla naštvaná, tenhle chlap jí tady téměř urážel. A ona si to musela nechat líbit.

„Došli jsme k závěru, že nejspíš pocházíte z jiné reality. Vzhledem k přechozím..." odmlčel se, asi jak hledal to správné slovo, „...událostem, je to více než pravděpodobné."

„Aha," vypadlo z dívky. Co jiného na to taky měla říct? Popravdě něco podobného tušila, ale slyšet to takhle z jiných úst? Stalo se to tak nějak pravdou. A to bylo mírně bolestivé. Obklopila ji úzkost.

„Potřebuji ještě pár testů, hlavně kvůli té zbytkové energii, kterou v sobě stále máte. A pak se začneme zabývat tím, jak vás dostat zpět. Do té doby budete využívat pohostinnosti pana Starka, vzhledem k jeho velkému a naprosto nevyužitému prostoru, který zde má," přes tvář mu přeběhl posměšný úšklebek, rychle ho ale schoval pod tu studenou masku. „Nějaké otázky?"

„Dostanete mě domů?" špitla. Jeho oko se na dívku podívalo, dá se říci skoro soucitně.

„To vám nemohu slíbit," konstatoval a dal se na odchod.

Abigail zmítal vnitřní rozkol. Je možné, že tady ztvrdne navěky? Že zde zestárne? Má se radovat, že tu může být se svými, téměř, idoly? Nebo raději plakat, protože je vysoce pravděpodobné, že už nikdy neuvidí svou rodinu?

Nesmíš takhle přemýšlet, mysli pozitivně! Okřikla se v duchu. Otřela si slzy a hluboce vydechla.

Ozvalo se zaklepání.

„Dále!" zavolala směrem ke dveřím. Dovnitř strčil hlavu Bruce.

„Mohu?" optal se, na odpověď ale příliš nečekal a už se hrnul dovnitř. S neobvykle velkou jehlou. Dívka vyděšeně polkla a podívala se na něj,

„To mi budeš strkat jako kam?" vypískla hlasem o dvě oktávy vyšším, než má normálně. Omluvně se na ní usmál.

„To je kvůli testům. Potřeboval bych odebrat mozkomíšní mok, kvůli té energii," naznačil místo na zádech. Abby polil studený pot. Znala tenhle nechutný zákrok. Znala jeho rizika. Věděla, že se doktor chystá vrtat v její páteři.

„Je to nutný?" zeptala se přiškrceně, stále nespouštěje pohled z té obří jehly. Banner přikývl. V tu chvíli se opět otevřely dveře a dovnitř vešel ještě nějaký chlap v bílém, nejspíš další lékař, a taky Bucky.

„Ahoj, holka," zazubil se na ni pozitivně. Zakřenila se na něj nazpět. Posadil se k ní na postel.

„Co děláš?" optala se ho a odtáhla se od něj dál. Srdce jí vynechalo pár úderů, když se její holá kůže otřela o jeho ruku.

„No, přišel jsem tě přidržet, abys sebou moc neházela," odpověděl pohotově. Dívka švihla vyděšeným pohledem po doktorech.

„Nemůžu tě dát pod celkovou anestezii, promiň. Nohy hoď přes okraj postele a předkloň se," instruoval Bruce. Udělala, co po ní chtěl, ale třásla se po celém těle. Bucky se přesunul před ní a chtěl jí stáhnout tričko. Ohnala se po něm a málem mu urazila ruku, kdyby jen nebyla z vibrania. Odrazil její chabý pokus a řekl:

„Nemůžeš být oblečená, když ti potřebujou odkrýt záda, že jo?" podíval se na Bruce a ten jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Vítězoslavně se usmál a dívka se na něj opět zakřenila. Se slovy „Nekoukej se!" si sundala tričko a okamžitě se ovinula pažemi. Bucky pobaveně pozvedl obočí, ale nic neřekl.

„Bucky, chytni ji nahoře na zádech a přidrž jí ruce. Doktore Andersone, vy natáhněte anestetikum. Doktore Murphy, tady je jehla," dával rozkazy Bruce, všichni poslechli. Dívka se nervózně třásla. Možná i strachem. V cizím městě, v cizím pokoji, s cizími lidmi, kteří se jí chtějí vrtat v páteři. Nadějné vyhlídky. Bucky omotal ruce kolem polonahé dívky, umělá paže jí na chvíli zastudila na zádech a naskočila jí husí kůže. Druhá jeho ruka ale byla příjemně teplá. Nevědomky se usmála do jeho trika a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Tohle trochu zabolí," zahlásil Bruce zezadu a píchl anestetikum do dívčiných zad. Ta zatnula zuby. Tělem se jí pomalu šířilo zvláštní mravenčení.

„Cítíš to?" optal se Bruce a dloubl dívku do zad.

„A co?" zeptala se, což byla dostatečná odpověď. Zákrok mohl začít.

„Teď ucítíš tlak. Nebraň se tomu a hlavně se, prosím, nehýbej. Nechci ti ublížit," pokračoval Banner a pomalu navedl jehlu do dolní části bederní páteře. Abby se kousla do rtu a ze všech sil se snažila nevykřiknout. Nebylo to vůbec příjemné. Jehla pronikala dále do páteře a jí se začalo dělat mdlo. Zavřela oči a v puse cítila kovovou pachuť krve, to, jak si prokousla ret. Cukla sebou. Buckyho stisk zesílil.

„Snaž se nehýbat," zamumlal doktor od jejích zad. Lehce přikývla, stejně byla až moc zaměstnaná svým rtem, z kterého teklo více krve, než by čekala. Převalila se přes dívčin koutek a trochu vyteklo na šedivé tričko její „svěrací kazajky", jak pojmenovala Jamese.

„Tohle tričko mám rád, moc mi na něj neslintej," zažertoval. Abigail se ale nezasmála. Před očima měla černé kruhy, v uších jí hučelo a ona začala doufat, že omdlí. Tlak ustal, to, jak Banner vytáhl jehlu ven. Přelepil ránu po vpichu čistou gázou a společně s Buckym a mediky položili dívku na postel.

Byla přesně na hranici vědomí a nevědomí. Hukot v uších neustával, ba se stával ještě horším. Cítila, jak jí někdo pootočil hlavu na stranu, to, aby se neudusila krví z roztržené pusy.

„Tohle je na šití," zkoumal ránu jeden z přítomných mediků. Banner mu dal za pravdu a prozatím přiložil čtverec z obvazu, aby krev zastavil.

„Zůstanu tu s ní," řekl Bucky, držíc dívku za ruku. Bruce se na něm zastavil zkoumavým pohledem, ale pak přikývl, uklidil pracoviště a odešel.

Přišlo mu, že hnědovlásku už zná léta, ne jenom pár dní. Okamžitě si získala místo v jeho srdci. Líbil se mu její úsměv, rád ji rozesmíval a rád s ní trávil čas. Byla podle něj krásná. Bezmyšlenkovitě ji pohladil po vlasech.

„Jako malej kluk," zasmál se sám sobě a jen ji tak tiše sledoval.

____________________________________________________________________________