Cože?! (Avengers ff)

Stalo se to tak rychle...

Vzpomínala, jak se učila jezdit na kole. Máma ji pustila a ona jela. Byla šťastná a volala ‚Mami, koukej! Já jedu! Sama!' hýkala radostí. Přední kolo se ale začalo nebezpečně kymácet a ona ztratila kontrolu nad řízením. Spadla i s kolem do příkopu plného kopřiv. A ona plakala. Její máma ale byla hned u ní a utěšovala ji.

Vzpomínala, jak se učila jezdit na koni. Kolikrát spadla, zranila se, nechtěla už znovu nasednout. Její máma ale byla hned u ní a utěšovala ji. A pak vyhrála závod. Postavila se na vlastní nohy a už nepotřebovala, aby ji maminka utěšovala. Naučila se, že vždycky bude líp.

„Víš, broučku, jednou budeš moc šťastná. Ale nevydrží to navěky. Vždycky pak přijde pád a ty budeš plakat. Ale pamatuj, vždycky zase bude líp. Zase budeš moct být šťastná," říkávala její máma. Tahle věta provázela její život.

Abby si ji teď znova a znova opakovala v hlavě. Protože teď, teď přece musí přijít to dobré, ne? Musí přijít to dobré.

Jen, co vyšli ze dveří, dostali se do přestřelky. Abigail se kryla všemožnými způsoby, párkrát dokonce zasáhla i agenty Hydry. A pak najednou bylo ticho. Kruté ticho. Základna byla osvobozena, agenti i Stucker byli mrtví. Tak proč bylo ticho a nikdo nejásal?

Stalo se to tak rychle...

V jednu chvíli cítila nezměrnou úlevu. Je konec, ne? Jenže pak ho uviděla. Ležel tam na zemi, přerývavě dýchal a podlaha pod ním se zbarvovala krví. Vykřikla a rozběhla se k němu.

„Jamesi..." zajíkla se. Poklekla k hnědovlasému muži, který se na ni usmíval.

„To je dobrý," chtěl ji uklidnit. Rozkašlal se. Vzala jeho hlavu do dlaní a přitiskla svou ruku na střelnou ránu na jeho hrudi. Zatlačila.

„Je to dobrý, takhle je to dobře," chtěl ji ujistit znovu. Někde v půlce věty ale cítil, že je konec. Naposledy se na ni usmál. Chtěl si tuhle vzpomínku uchovat navěky. A pak zavřel oči.

„Ne, prosím," zašeptala dívka. Zatřásla s nehybným tělem. Jeho ruka se bezvládně svezla na zem.

„Ne, to ne, teď má přece přijít to štěstí. Ty se vzbudíš a budeme v pořádku. Všichni budeme v pořádku," mumlala a houpala se s jeho hlavou v klíně ze strany na stranu. Věřila. Opravdu věřila, že bude v pořádku. Že spolu odejdou ruku v ruce pryč. Že bude žít. Zavřela oči. Bolest na hrudi se stávala větší a nesnesitelnou. Vzlykla.

„Opravdu věříš?" zašeptal někdo. Prudce otevřela oči a rozhlédla se. Nikdo kolem ní ale nebyl, byla tam sama. Ostatní procházeli ještě základnu a vyklízeli její prostory.

„Opravdu věříš?" zeptal se znovu ten hlas. Zamračila se. Pak ale odevzdaně přikývla.

„Co bys dala za jeho záchranu?" zašeptal hlásek. Musel být v její hlavě.

„Cokoliv," odpověděla odevzdaně a políbila svého vojáka na čelo.

„Miluješ ho tak moc, že by ses za něj obětovala?"

„Bez váhání..."

„Chceš ho zachránit?"

„Ano..."

„Řekni to nahlas, chci to slyšet."

„Ano, chci ho zachránit," vydechla do ztichlé místnosti.

„Dobrá, ať je tedy po tvém," řekl hlásek a pak bylo ticho. Z její dlaně vyšlehlo slabé modré světlo. Nejprve se vylekala a chtěla ucuknout. Pod tím dotekem se ale začala vyplňovat protržená tkáň Buckyho. A pak se nadechl.

„Jamesi!" vykřikla.

„Abby," otevřel konečně oči a usmál se na ní.

„Děkuji, ó, děkuji..." šeptala stále a stále dokola, zatímco si opřela své čelo o to jeho.

„Ty záříš," vydechl překvapeně voják a pomalu se posadil. Zmateně se podívala na své ruce. Opravdu zářily. To samé její nohy a všechno, kam dohlédla.

„Co se to děje?" vypadlo z ní zmateně. Měla strach.

„Ty mizíš!" vykřikl Bucky a chtěl jí chytit za ruku. Ta však projela jejím tělem. Všude kolem najednou bylo modré světlo.

„Jamesi, já..." nestihla ale tu větu doříct. Všechno se modře rozzářilo a ona najednou stála na chodníku před známou ulicí.

Stalo se to tak rychle...

Poznávala tu čtvrť. Vyrůstala tady.

Byla doma...

„Miluji tě," rozplakala se do ztichlé temné ulice.

V jiné realitě právě nevěřícně zíral na místo, kde ještě před chvílí seděla jeho Abigail. A teď byla pryč.

„Co se stalo?" vlítli tam všichni jako velká voda. Všude se vznášely modré provazce světel.

„Ona prostě..." odmlčel se a polkl.

„...zmizela." 

Zbloudilá slza opustila koutek jeho oka.