Cože?! (Avengers ff)

Dearist Mother

Milá maminko,

Nemusíš se o mě bát! Jsem jen v paralelním vesmíru, kde jsem potkala hrozně moc hodných a skvělých lidí. Oblékám se teple, není mi zima, nedělám nic nebezpečného, dokonce i jím pravidelně. Nikdo mě nechtěl zabít, zatím. Když nepočítám Clinta, kterému jsem jednou vyměnila jeho vibraniový luk za plastový. Nebo Bruce, když jsem pořád měla otázky na jednu a tu samou věc. Ehm. Ale jinak jsem úplně v pohodě! Jen tak mimochodem, mluví na mě kytky. Dobrý co? klídek, je to úplně bezpečný. Prý teda. Byla bys na mě hrdá. Zpívají krásné písně plné soucitu a příběhů, moc by se ti líbily. Moc mi chybíš ty a naše čičina.

Docela jsem se zlepšila ve střelbě z luku! To jsi ráda, co? Ehm, já vím že nejsi. Vždycky sis stála za tím, že střelné zbraně nejsou pro holky. A když jsem chtěla dělat bojový sport, to byla taky mela. Ten mimochodem taky teď provozuju. Jmenuje se to sebeobrana, a ještě něco navíc s Natashou Romanoff. Neptej se, občas to dost bolí. Ale je to plně bezpečné! Na ošetřovně jsem skončila zatím jen asi 15x!

Na vzdělání jsem taky nezanevřela, učím se nanofyziku a strýček Banner je velmi trpělivý učitel. Zezelenal jenom jednou, ale naštěstí se mi nic nestalo. Už tomu začínám přicházet na kloub!

S matikou jsem na tom lépe, teda alespoň to minule říkal Tony. Že už to není šíleně špatný ale jenom špatný. Ale v informatice a počítačích jsem pořád dobrá! Dokonce už jsme spolu s Tonym hackovali jednu obrazovku v SHIELDu!

Jé, ty vlastně nevíš, co je SHIELD. To je taková organizace, která chrání lidi před těma zlýma a vlastně je hrozně tajná, a proto je její logo na každý věci, co vlastní. Já vím, trochu neinteligentní, ale Fury si do toho nenechá kecat. Vlastně jsem ho hrozně dlouho neviděla, asi se odjel opalovat a trénovat zlé pohledy někam na Bahamy.

Dokonce jsem si našla i kamarády! Je to parta takových bláznů, ale máme se rádi! Třeba Wanda, to je taková holka, co umí divný věci s myslí, ale je úplně skvělá! Líbila by se ti. Pak je tady Pietro, což je její dvojče. Je na ní hrozně háklivej a nedej Bůh, aby se jí něco stalo. Myslím, že by pro ni byl schopen i zabíjet. Vždycky jsem chtěla takového sourozence, staršího bráchu, s kterým bych měla přesně takový vztah... Pak je tady Nat, ta, která se mnou mlátí o žíněnku. S ní a Wandou probíráme takové ty holčičí věci, je to docela fajn. Ostatně všichni jsou tu fajn. Třeba Tony, to je takovej můj druhej táta. Pořád se o mě stará, což mi je už trochu trapný, přijdu si jako jeho přítěž, ale pořád mě ujišťuje, že je to v pohodě. Jsem rozhodnutá si ale koupit svůj byt a živit se sama. Takové to postavení se na vlastní nohy, víš. Asi bys to nepochopila a říkáš si, že jsem se musela zbláznit. Nezbláznila jsem se, pouze jsem prostě pryč. Pomalu si začínám uvědomovat, že už se odsud nejspíš nedostanu.

Občas přiletí na návštěvu Thor. Je z Asgardu. Vlastně je to bůh blesku. Hrozně ráda ho pošťuchuju, protože skoro nic nechápe. Pak je tu taky Steve. To je takové štěně. Když na tebe hodí psí oči, tak bys mu odevzdala svůj byt, duši, a ještě ho přikryla peřinkou a dala do ruky lízátko. Něco jako Nathan, pamatuješ si ho ne? Takový modrooký američan, který přijel jedno léto na prázdniny. Nepamatuješ? Nevadí...

Pak je tu Hawkeye. Vlastním jménem Clinton. Ale všichni mu říkají Clinte nebo Legolasi. To on mě učí střílet z luku. A náhodou, postřelila jsem ho jenom jednou A to jenom malinko. To je dobré skore.

Dobře, dobře... Vím, na co myslíš. A už máš nějakýho šamstra? Nevím, mami... Ožrali jsme se, líbali jsme se, usnuli jsme spolu v posteli a on pak musel odjet na misi... Dobře, tenhle dopis ti nikdy neukážu, po jistotu. Ale líbil by se ti! Dobře, alespoň trochu by se ti líbil! Je hnědovlasý, má sportovní postavu, je ochranitelský typ a má skvělou práci u SHIELDu! Detaily o té práci nepotřebuješ vědět, ani bych ti je vlastně sdělit nesměla, ale dostává zaplaceno a tak! A taky má skvělou kovovou ruku... Ale zvykneš si. Nevím, jak to mezi sebou máme, nevyjasnili jsme si to. Vrtá mi to hlavou. A hlavně mě svírají starosti. Kde je? Vrátí se? Neleží tam někde zraněný a neumírá pomalu a v bolestech? Zajali ho? Zabili ho? Už vím, jaký jsi měla vždy strach, když jsem ti nedala vědět, že přijdu později. Určitě teď musíš šílet strachy... Už je to pár měsíců a já nikde, ani stopa, nic.

Promiň mami. Za všechny ty těžkosti, které jsem ti způsobila a za všechny ty věci, které jsem ti tajila. Za všechny rány, které jsem ti utržila a za všechna slova, která ti ublížila. Kdyby to šlo vrátit, udělala bych to. Nikdy jsem to ‚nenávidím tě' nemyslela vážně. Jak ráda bych ti teď skočila kolem krku a nechala se ukolébat ku spánku jako malá holka. Tak moc mi chybí tvoje tichá slova, že všechno bude v pořádku. Tak moc mi chybí tvůj smích.

Mám tě moc ráda, mami. I ségry. Všechny. Hrozně moc mi chybíte. Kéž bych ti mohla alespoň nějak dát vědět, že jsem naživu, ale nemůžu být s vámi. Ale nevím jak.

Mám tě moc ráda,

Tvoje ztracená dcera Abigail Irina Stonesoul

Dopsala dopis a následně ho dala do připravené obálky, kterou zapečetila hezky postaru voskem. Na obálku dopadly první slzy z dívčiny tváře. Rychle je setřela. Sáhla si na hruď, tam, kde bylo srdce. Tam, kde cítila tu rozprostírající se prázdnotu. Nikomu o ní neřekla. Bála se to říct. Co kdyby jí měli za blázna? Raději tedy předstírala, že se nic neděje.

Bucky byl stále pryč. Neměla o něm žádné zprávy, Fury jí odmítal cokoliv sdělit, i v těch chvílích, kdy se nacházel na základně. Dělala si o něj starosti. Na lepší myšlenky se jí snažil přivést Tony, když jí přinesl malou verzi Jarvise, s kterým mohla hrát počítačové hry a povídat si s ním. Byla mu za to vděčná. Byl ale omezený pouze na internet, který stále častěji a častěji vypadával.

Uplynul další den, ani nevěděla jak. Hrozně dlouho s nikým nepromluvila. Jako kdyby se jí všichni vyhýbali. Mluvila už jenom s květinami...