Cože?! (Avengers ff)

Hloupý nápad

Dívka se snažila uklidnit svůj dech. Blbá, blbá, blbá, nadávala si v duchu. Nacházela se v kancelářích, skrčená pod kovovým stole, který naštěstí skrýval celé její tělo. Bylo jí fyzicky špatně z toho, jaké nebezpečí jí hrozilo. Kdybych jen nebyla tak hloupá a radši se držela zpátky, spílala si. Zaslechla hlasy. Celá se napjala a snažila se uklidnit svůj splašený dech. Hlavně se neprozradit...

„Podle záznamu se někdo vloupal do budovy," oznámil první hlas, hluboký a na sto procent mužský.

„Ale nikdo nebyl nalezen, nebo snad ano?" zareagoval druhý hlas. Ten patřil určitě ženě.

„Ne, paní," odpověděl muž. Abby napjatě poslouchala snažíce se nevydat ani hlásku, aby neprozradila svůj úkryt.

„Jistě," protáhla líně žena a přešla o kousek dál do prostoru, takže Abigail získala výhled na její tmavé boty na podpatku a černě nalakované nehty. Tiše polkla.

„Omluvám se, madam," řekl muž, teď už s viditelnou stopou strachu v hlase. Do zorného pole dívky se přesunuly i jeho boty, černé a těžké. Takové nosívali vojáci.

„Nemusíte se omlouvat, generále Beversi," zašvitořila žena nepříjemně sladkým hlasem, až se dívce zježily chlupy na zátylku.

„Madam?" řekl nejistě voják.

„K čemu je mi voják, který neumí najít ani partu zamaskovaných kreténů, či jim vůbec zabránit ve vstupu do budovy," prohodila.

„Už se to nikdy nestane, madam Stucker," prohlásil voják.

„Ne, to se nestane," zasmála se žena. A pak se ozval výstřel. Dívka pod stolem málem vykřikla nahlas, ale naštěstí si stihla zakrýt pusu, takže její přidušený výkřik zanikl v hluku padajícího těla mrtvého generála. Z úst mu vytékal pramínek krve a ona sledovala, jak z jeho očí vyprchává život. Kousla se do ruky a nedovolila si ani vydechnout. Žena kopla do mrtvého těla a pak odkráčela pryč z místnosti. Ozvalo se zaklapnutí dveří.

„Je to žena, Alexander von Stucker je žena," zašeptala Abby a neopatrně vylezla z pod stolu. Její následný křik proťal ztichlé chodby základny. Jak rychle začal, tak i ustal, protože dostala kopanec do hlavy, který ji poslal do temnoty.

***

„Takhle debilní nápad bych od vás nečekal! Kdo jí to vůbec dovolil? Zbláznili ste se snad všichni?" křičel jako smyslů zbavený. Přecházel sem a tam po mýtině a kopal do všeho, co mu přišlo pod nohy. Svou kovovou paží znovu uhodil do stromu, který v pořadí již pátou ránu nevydržel a s hrozivým praskotem se skácel k zemi.

„Když ona tak moc prosila," pípl Pietro. Bucky se k němu otočil a mladý muž ustoupil o dva kroky vzad.

„Nemá ani výcvik, pro Boha!" zakvílel, „Naservíroval's ji na stříbrném podnose!"

„Má výcvik. Věnovali jsme se jí," argumentoval Steve. Sám ale věděl, jakou hloupost Pietro s Abigail podnikli. Neschvaloval to, naopak, spíš se zlobil na ty dva pomatené blázny. Teď už ale bylo pozdě na hněv a výčitky. Už byla uvnitř. A stále se nevracela. Bucky nervózně přecházel sem a tam, když se z budovy ven dostal výkřik. Všichni ustrnuli v pohybu a těkali očima jeden na druhého.

„Jdu tam," prohlásil Bucky a bez jakéhokoliv dalšího slova se vydal směrem k budově.

„Počkej, musíme něco vymyslet!" volala za ním Natasha. Neposlechl.

***

„Nakopnul's ji moc silně. Jestli se neprobudí, Stucker tě zabije," zavrčel první hlas.

„Ale prd," odpověděl mu druhý, o poznání hlubší hlas. Abby se pomalu obnovovaly smysly. Vnímala ty dva hlasy, ale nemohla si vzpomenout, komu patří nebo jak se dostala do téhle situace.

„Stucker je ale kus ženskej, co?" pokračoval druhý a obešel dívku kolem dokola.

„Mlč, nebo tě někdo uslyší," řekl vyděšeně ten první muž, podle hlasu mladší. Starší to přešel mlčením. Dívka na své tváři cítila jeho nechutný dech a udělalo se jí z toho nevolno. Rozhodla se ale oči neotevřít.

„Furt se neprobírá," prohlásil po chvíli starší muž a o krok odstoupil. Následně dívce přiletěla facka. Zalapala po dechu a otevřela oči. Chtěla se chytit za bolavou tvář, avšak pouze zacukala svázanýma rukama. Zamračila se na své věznitele.

„Tak, copak si tu hledala?" zeptal se jí starší muž a znovu přiblížil svůj ksicht k jejímu obličeji.

„To tě nemusí zajímat," prskla.

„Ale, ale. Maličká si chce hrát?" protáhl starší a přiblížil se ještě o kousek blíž. Svou nechutnou špinavou prackou vyjel po dívčině stehně. Zvedla se v ní vlna odporu a vši silou po něm plivla.

„Ty malá děvko!" zařval muž a praštil ji pěstí, až přepadla i s židlí na zem a vykřikla. Z očí jí vyhrkly slzy, nechtěla ale ukázat slabost, a tak se je snažila rychle rozmrkat. V ústech ucítila kovovou pachuť a z nosu se jí spustil pramínek krve.

„Co děláš, ty vole?" počastoval ho nadávkou ten první, mladší z nich, a zvedl dívku zpět. „Ti asi těžko něco řekne, když bude mít tak oteklou hubu, že ani mluvit nebude moct."

„Kde je ta holka, co sem přiletěla?" zavrčel raději starší. Tentokrát už se ale k dívce nenaklonil. Nejspíš nechtěl schytat další spršku slin. Abigail vynechalo srdce a pak se splašeně rozběhlo. Oni hledají mě!

„A k čemu vám bude?" zeptala se a posměšně zvedla jedno obočí.

„Řekni, kde je a uvidíš," zasyčel starší.

„Nic vám neřeknu!" ucedila skrz zatnuté zuby a tvrdě mu pohlédla do obličeje.

„To se ještě uvidí..." natáhl ruku k další ráně. Zavřela oči, aby se na to nemusela dívat a čekala ránu. Ta ale nepřišla. Překvapeně otevřela oči. Před ní stál překvapený voják. Z hlavy mu trčel šíp. Tiše se svezl k zemi a neudělal u toho žádný rámus. Stejně na tom byl i ten druhý, mladší. Podívala se do dveří, odkud dovnitř mířil Clint.

„Clinte!" vydechla úlevně a rozplakala se.

„Už jsem tady, neboj," rychle k ní přiskočil, „Nejsi zraněná?" Zavrtěla hlavou.

„Stucker je žena," pípla tiše, když Barton vytahoval z kapsy dýku, aby jí mohl uvolnit ruce a nohy z provazů. Překvapeně se na ni podíval. Pak ale pokrčil rameny: „To dává smysl."

„Hledá mě," pípla znovu a vyhledala Clintův modrý pohled.

„Asi kvůli té modré energii. Nevíme, co je to zač. Vsadím se ale, že by se z toho dala udělat nějaká pěkná zbraň," zavrčel a přeřízl poslední provaz. Dívka si promnula bolavá zápěstí a vstala. Dostala do ruky nůž.

„Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se s rukou na jejím rameni, dívajíc se jí zpříma do očí. Přikývla a usmála se na něj. Nejsem.

„Tak pojď, ať už jsme pryč," řekl Clint a vydal se ke dveřím.

Kdyby věděli, co se za nimi skrývá, utekli by jinudy. Nebo by tam vůbec nechodili. Kdyby jen věděli...