Cože?! (Avengers ff)

Obrátky

Bucky vzteky zaryl prsty do opěradla gauče. Zvedla se v něm nepopsatelná touha něco zničit. Nejlépe samotnou Hydru, teď hned.

„Bucky," oslovila ho Natasha a položila svou dlaň na jeho ruce, čímž ho donutila povolit stisk.

„Omlouvám se," řekl automaticky a hluboce vydechl. Snažil se zklidnit sovu rozbouřenou mysl.

„Jak je to možné? Vždyť byla zničena!" houkl a začal přecházet sem a tam po obývacím pokoji, s rukama založenýma za zády.

„Usekneš jedno chapadlo, narostou dvě nová," odpověděl Pietro bez svého typického vtipkování. I on chápal závažnost situace. Bucky zaskřípal zuby o sebe. Nechápal, jak ještě vůbec může existovat někdo, kdo Hydru obnoví. Napáchala tolik hrůz, tolik zla, zanechala za sebou tolik smrti. Proč by někdo chtěl něco takového držet při životě? Po chvíli, kdy se trochu uklidnil, položil další otázku:

„O co nám tedy teď půjde?"

„Hydra chce rozložit SHIELD zevnitř, protože je pro ni hrozbou. Postupně nastrčila své agenty přímo do nitra a nikdo si toho nevšiml. Museli mít někoho přímo uvnitř, u přijímaní nových agentů, jinak si to nedovedu vysvětlit," povzdechl si Steve.

„A Fury? Jakto, že s tím nic nedělá?" nadzdvihl obočí Bucky.

„No, on popravdě asi vůbec není na základně," přiznala Nat, „Myslíme si, že ho někam uklidili a místo něj nasadili svého člověka, který jen nosí jeho masku. Tato technologie je tak pokročilá, že by to ani nikdo nepoznal. Dokud by se nezačal chovat jinak."

„A on se začal chovat jinak," dořekl za ní James a vzpomněl si na všechny ty chvíle, kdy se mu jednání s jeho šéfem zdálo opravdu zvláštní. Nat přikývla.

„Víte, kdo je místo Furyho?" zeptala se Abby, upřímně zaujatá debatou před sebou.

„Alexander von Stucker," řekl Tony a na holografickou obrazovku přenesl starého Stuckera, jak ho všichni znali.

„Ten je ale mrtví," namítl James.

„Ano, ale jeho vnuk není. Ten hajzl se stihl rozmnožit," zakřenil se Tony. „Foto jeho rodokmenu ale bohužel nemám, sorry. Víme ale, že mu jde o pomstu. Co nejkrutější a největší. Ublížit co nejvíce lidem, zabíjet, šířit strach. Jeho prioritou je vyvraždit Avengers, hezky před zraky lidí, aby ztratili naději a podvolili se jejich nadvládě."

„A co s tím uděláme?" položil po chvíli přemýšlení tu zásadní otázku James.

„Musíme vymyslet plán, jak se dostat do SHIELDu a zničit ho. Osvobodit Furyho, ať už je kdekoliv, a odvést odtamtud Bruce," vyložil Steve.

„Proč vlastně Bruce nejel s námi? Nebo proč už dávno neodjel?" zeptala se udiveně Abby. V místnosti nastalo ticho. Opět si vyměňovali ty zatracené pohledy. Zamračila se na ně. „Tak už to vyklopte," zavrčela popuzeně.

„Jde o to, že Bruce jako první zjistil, že něco nehraje. Postupně zpravil každého z nás, abychom se už nevraceli zpět na základnu a jeli rovnou sem. Chtěl odtamtud dostat ještě tebe, jenže tvá záchrana byla velmi nebezpečná a náročná. Hlídali tě na každém kroku. Nevěděl si rady. Pak ale konečně přijel na základnu Bucky, který se vrátil z mise, kde se ho Bannerovi nepodařilo kontaktovat. Naštěstí pro tebe. Svitl mu v hlavě plán, jak tě dostat pryč. Za cenu toho, že on už se pryč nedostal," řekl opatrně Steve. Dívka zírala do země, v očích slzy. Jestli se mu něco stane, může za to ona. Kdyby se tehdy nedostala před to auto, nemusela by tu být. Kdyby se jen o trochu víc uměla bránit, Bruce by mohl být teď tady s nimi v bezpečí.

„Není to tvá vina," uhodl její myšlenky Clint, přistoupil k ní a položil jí ruku na rameno. Zvedla k němu rudé oči.

„Tak čí?" zeptala se ho tichým hlasem. Přitáhl si ji do objetí. Rozplakala se. Ostatní odešli z místnosti do jiného pokoje kvůli plánování záchranné mise.

„Nemůžeme přece jen tak nakráčet do SHIELDu, promenádovat se tam Stuckerovi pod nosem. To je nemožné," vydechla, oči upřené do těch Clintových.

„Bude to dobré, neboj se. Máme plán," usmál se na ni povzbudivě. Opětovala mu úsměv, avšak ten její byl spíše smutný. Vyčítala si to. Vyčítala si, že není tak silná jako ostatní. Že neumí ubránit své přátele.

„Hele," cvrnkl ji do nosu jako malou holku, „ten protáhlej obličej už schovej. Jdi se vyspat, pokoj máte nahoře," zakřenil se na ní a vytáhl ji do stoje. Když se stále neměla k odchodu, popohnal ji.

„Běda ti, jestli nebudeš do deseti minut v posteli! Přijdu si to zkontrolovat!" křikl za ní.

„Ano, tati!" křikla na zpět a se smíchem utekla do koupelny. Bezděčně se usmál. Měl tu malou rád. Někoho mu hrozně připomínala. Někoho, kdo ale už dávno zmizel. Někoho, koho miloval. U srdce ho bodl osten ztráty. Promnul si to místo, zavrtěl hlavu a rozešel se za zbytkem skupiny do místnosti, kde plánovali jejich zítřejší nájezd na SHIELD.

***

Seděla v posteli a zamyšleně si česala své hnědé vlasy. Přemýšlela nad tím, jak se sem vlastně dostala. A jak tohle všechno vlastně vzniklo. Bylo to jiné, než se dívat na film. Teď to byla její realita. A ona se nacházela přímo uprostřed děje. Nikoho se o tenhle výlet neprosila. Jako každá fanynka chtěla potkat své oblíbené postavy, bývala by se ale spokojila i s hereckým obsazením. A hele, ona se objevila přímo v jejich světě. Mohla se přesvědčovat, jak chtěla, ale svůj pocit změnit nemohla. Byla ráda, že se sem dostala. Byla ráda, že je všechny poznala. Byla ráda, že poznala jeho. Usmála se, když myslela na společně strávené noci, i když jich bylo po málu. Milovala jeho teplé doteky, jeho příjemně měkké rty a sladká slova. Milovala jeho činy a rozhodnutí. Milovala jeho historky. Milovala jeho. Konečně si to přiznala. Milovala ho.

Tok myšlenek přerušilo zaťukání na dveře.

„Už si v posteli?" strčil do dveří hlavu Clint.

„Neboj se, mami, jsem," zasmála se a odložila hřeben.

„To je dobře," zazubil se na ní, „Dobrou noc!"

„Dobrou," odpověděla mu se smíchem. Jeho hlavu vystřídala jiná hlava, tentokrát s hnědými vlasy.

„Můžu dál?"

„Ty vždycky," usmála se na svého vojáka. Vešel a zavřel za sebou dveře. Posadil se k ní na postel a po nekonečně dlouhé době ji políbil. Polibek mu s radostí opětovala. Byl to delší polibek plný nevyřčených slov a skutků. Plný něhy a lásky. Oddělili se od sebe a zůstali opření o svá čela.

„Zítra vyjedeme na průzkum" řekl. Přikývla. V tuhle chvíli jí to bylo upřímně jedno. Chtěla být tady a teď, přímo v tomhle okamžiku. Ne zítra nebo pozítří, na to vůbec nemyslet. Bucky se od ní odtáhl a s tichým „Vydrž" se odebral do sprchy. Abigail se uvelebila na posteli a zavřela oči. Po chvíli klimbání se prohnula postel na druhé straně a do objetí ji přitáhly dvě silné ruce.

„Dobrou noc, cestovatelko."

„Dobrou," zašeptala tiše v odpověď a konečně po dlouhé době usnula sama od sebe, bez nesmyslných snů a nočních můr.