Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

1.Kapitola

Sedím vedle Peety na tmavě modré pohovce v našem pokoji ve Výcvikovém centru. Všude v ulicích zhasli světla a Haytmich s ostatními někam zmizeli ihned jak ukončili rozhovory.

,,Stejně ty hry nezruší. Nemůžou.'' řeknu a nepřítomně se zahledím ven z okna.

,,Proč ne?'' zeptá se Peeta a pokračuje. ,,Prezident Snow přece může všechno a konec konců, kdybys byla doopravdy těhotná, bylo by v aréně a jednoho splátce navíc, což by bylo hrubé porušení pravidel.''

Musím uznat, že z určitého hlediska má pravdu. Obdivuji, jak dobře dokáže hrát bezstarostného kluka, přestože ví, že po jeho rozhovoru se z arény nedostaneme určitě.

,,Obávám se, že mu to bude úplně jedno. A navíc, je nám sedmnáct. Kdo by chtěl tak brzo dítě?'' řeknu a dlouze na něj pohlédnu.

Přikývne a otevře ústa, jako by chtěl něco říct, ale vzápětí se zarazí. Na čele se mu objeví drobná vráska a podrbe se na hlavě.

,,Co je?'' zeptám se nechápavě.

,,C... co? Ale nic, v pohodě.'' odvětví, jako bych ho právě vyrušila z přemýšlení.

Podrážděně si odfrknu a převrátím oči. Proč mi lidi nikdy nic neřeknou?

,,Nevíš, kde můžou být tak dlouho?'' zeptá se mě Peeta ustaraně. Málokdo by to řekl, ale oba máme o Cetkie a ostatní strach. Zní docela paradoxně, že my dva máme strach o ně, vzhledem k tomu, že ani ne za dvanáct hodin budeme zase zpátky v aréně.

,,Ne. Ale stejně, nic neudělali, co by se jim mohlo stát?'' opovídám, přičemž se snažím uklidnit spíš sama sebe než Peetu. Prezident Snow by přece nikomu bezdůvodně neublížíl...

Vypadá to, že Peetu napadlo úplně to samé, neboť jen nevěřícně vrtí hlavou.

______________________________________

Kouknu na hodiny, které visí na protější zdi. Jsou to už dvě hodiny od konce rozhovorů a stále nikdy nedorazil. V ulicích je stále prázdno a není rozsvícena jediná pouliční lampa. Peeta šel objednat něco k jídlu a já hypnotizuji dveře v naději, že konečně přijdou.

Je pár minut před půlnocí. Začínám si pohrávat s myšlenkou, že bych si měla jít lehnout, abych se alespoň naposledy pořádně vyspala. Když však přicházím do svého pokoje, vzpomenu na loňskou noc před hrami a rychle ten nápad zamítám. Stejně bych neusla.

,,Katniss?'' slyším z jídelny Peetův hlas. ,,Vypadá to, že i obsluha má zakázáno s námi komunikovat, protože jsem nikoho nenašel.''

,,Cože?'' zeptám se a vyjdu z pokoje za Peetou. ,,Tak na tomhle se mi něco nezdá, protože...''

Než stačím doříct větu, rozletí se dveře a do místnosti vpadne rozesmátá Cetkie s Haytmichem.

,,Zrušili je!'' zavolá svým pisklavým hláskem a běží mě obejmout. Obejme mě a teprve teď dochází význam jejich slov.

,,Oni... oni zrušili hry? Ale jak to...?'' ptá se koktavě Peeta.

,,Prý by to bylo hrubé porušení pravidel. Her se má zúčasnit pouze 24 splátců a navíc, by to dítě ani nebylo vítěz. Navíc tvůrci her jistě nepředpokládali, že se mezi Kapitolany a vítězi vytvoří tak silné pouto.'' odpoví mu Haytmich s úsměvem, ale v jeho obličeji se skrývá i něco, co naznačuje, že nás možná čeká něco horšího než samotné hry. Takže Peeta měl přece jen pravdu.

Když se Cetkie odtáhne, jde vidět, že pláče dojetím. Jde obejmout i Peetu, ale ten ani zdaleka není tak šťastný jako já. Dokonce by se dalo říct, že je na tom stejně jako Haytmich. Jako by si uvědomoval, že jsme sice jedné katastrofě utekly, ale ta druhá nás teprve čeká.

,,Za hodinu to všem ohlásí.'' štěbetá Cetkie, ale já jsem myšlenkami úplně jinde.

Musím zjistit, co si ti dva myslí.