Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

17. kapitola

Chtěli byste i kapitoly z pohledu Peety? Kdyžtak napište do komentářů. A malá reklama. Pokud byste chtěli, můžete si přečíst můj další příběh :
Katniss a Peeta- Peeta reprodrozdem.

Seděly jsme v objetí ještě půl hodiny, než jsem se konečně uklidnila.

,,Nechceš říct Peetovi, že je všechno v pořádku?'' zeptá se mě.

Zavrtím hlavou. ,,Musím si to sama srovnat v hlavě a se s tím smířit, než to povím někomu jinému. Nebudeš to nikomu vykládat?''

,,Ne, ale měla bys za ním zajít co nejdříve. Myslím, že on to snese mnohem líp, než ty.'' odpoví mi tiše.

Asi má pravdu. Možná bude mít i trochu radost. Přinejmenším může oslavovat, že si ještě nějaký ten pátek nepoleží v rakvi.

,,Mami, potřebuji být chvíli sama. Kdyby někdo přišel a chtěl mě vidět, nejsem tady, ano?''

Matka přikývne a já se vymaním z její náruče. Zvednu se a odcházím do svého pokoje. Zavřu za sebou dveře a vlezu si do postele. Ležíc na zádech hledím do stropu a zkouším si sama sebe představit jako matku. Jak každý den vstávám s tím, abych tu byla pro někoho jiného a své tužby odsunula do pozadí.

A já nejsem ten člověk, který by tohle dokázal. Taková je Prim. I když je o čtyři roky mladší, nebyla to ona, kdo vždycky utíkal do lesa a vracel se, až bylo po všem. Od tohohle ale odejít nemůžu, protože až bude po všem, budu mrtvá.

Nevím, jak dlouho tam ležím, ale za nějakou dobu se mi začínají klížit víčka. Přetáhnu si tedy peřinu přes hlavu a okamžitě usínám.

______________________________________

Slečno Everdeenová, omlouváme se, ale došlo k omylu. Nejste těhotná! Kolikáteho budete chtít pohřeb?

Nádherná dítka! Škoda jen, že je budeme muset zabít.

A nyní, splátci z dvanáctého kraje- dvojčata Mellarkovi!

S trhnutím se probouzím propocená a na druhé straně postele. Celou dobu mě pronásledovaly noční můry. Jedna následovala druhou a já se nebyla schopna vzbudit. Podívám se z okna. Venku se již začalo šeřit. Sice jsem spala alespoň šest hodin, ale cítím se víc unavená a beznadějná, než když jsem si šla lehnout.

Vylezu z postele a dojdu do koupelny, kde si dávám rychlou sprchu. Převleču se do čistého oblečení a sejdu dolů. Matka něco vaří v kuchyni a Prim sedí na gauči s Pryskyřníkem v náruči.

,,Katniss!'' pozdraví mě s úsměvem Prim a posune se, abych si mohla vedle ní sednout.

,,Jak ses vyspala?'' zeptá se s bezstarostným úsměvem. Nemá cenu jí kazit dobrou náladu.

,,Dobře.''

,,A jak dopadlo to vyšetření?''

,,Dobře. Jsou v pořádku.''

,,Jsou?'' zeptá se užasle. Dochází mi, že jí to budu muset říct.

,,Nikomu to ale neřekneš, slibuješ?'' zepatám se. ,,Neřeknu.''

Zhluboka se nadechnu, jako bych lhala: ,,Čekám dvojčata.'' Jen co tu větu dopovím, udělá se mi z ní zle.

,, Co na to říkal Peeta?''

,,Ten to ještě neví. A doufám, že to tak zůstane!'' Přísně se na ni podívám a ona převrátí oči. Ví, že z toho nejsem moc nadšená, ale nijak to nekomentuje.

Možná ví, že jsem nebyla těhotná už před hrami, možná ne. Nechci se jí na to ptát. Bylo by to jen mnohem horší, než je to teď.

,,Dáš si večeři?'' ozve se z kuchyně matka a já souhlasím. Celý den jsem nejedla a mám hlad jako vlk.

Po jídle opět odcházím do svého pokoje. Chci se, alespoň pro dnešek, vyhnout všem Priminým dotazům. Sundám si oblečení a jen ve spodním prádle ulehám do postele a po chvíli zase usínám.