Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

12. kapitola

O týden později

Celý týden probíhal stejně. Ráno jsem vyspávala alkoholové opojení, večer jsem byla s Peetou. Vypadá to, že si na to začínám zvykat. Nebo, abych to řekla správně, když to celé skončí, nemám potřebu běžet na druhý konec světa, ale mohu jít rovnou domů. Tam to ale není o moc příjemnější. Matce už došlo, že piju a má strach, abych nedopadla jako Haytmich. Pořád ale neví o tom, kam se to každý večer vytrácím. Jsem za to ráda. Představa, že bych jí o tom musela vyprávět mě naprosto děsí.

Avšak dnes vstávám brzo. Rozhodla jsem se, že zajdu za Hurikánem. Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem za ním ani nestihla zajít. Popravdě, spíš jsem k tomu neměla odvahu. Nechávám tedy v kuchyni na listu papíru vzkaz a vycházím do zamlženého rána. Ve vzduchu je cítit dusno a co nevidět začne pršet.

Vydávám se po kamenité cestičce k domu Hawtvorových a cestou si přehrávám odpovědi na všechny možné dotazy.

,,Katniss?'' vytrhne mě z přemýšlení něčí hlas. Otočím se a s překvapením zjišťuji, že patří Hurikánovi.

,,Hurikáne!'' vypísknu radostně a poté pokračuji: ,,Co tady děláš?''

,,Od návratu ses ani neukázala, tak jsem se šel podívat, co s tebou je. Ale asi se nemůžeš vymanit z vášnivého objetí svého snoubence, že?''

,,Dost! Prosím tě, můžeš přestat s takovými nesmysly! Hurikáne vzpamatuj se. Já žádné dítě nečekám a už vůbec ne s Peetou!'' vyjedu na něho. Nechápu, že zrovna on tomu uvěřil.

,,Hurikáne, já si s tebou přišla promluvit, protože už to nezvládám!'' seřvu ho. Je mi jasné, že mě teď mohl kdokoliv slyšet, ale musela jsem mu to říct.

,,Katniss promiň. Jenomže potom, co vysílali v televizi... Myslel jsem, že alespoň provedli pořádný testy nebo tak něco, než zrušili hry.'' řekne a omluvně sklopí pohled. Musím uznat, že jeho vysvětlení je docela logické.

,,Tak buď v klidu. Neprovedli.'' odvětím, tentokrát už potichu. A doufám, že dlouho neprovedou, protože jinak budu mrtvá a se mnou dalších dvacet tři splátců.

,,Takže, co přesně nezvládáš?'' zeptá se dychtivě.

Koutkem oka zahlédnu nějakého muže. ,,Všechno ti řeknu, ale pojď kousek dál, tam nás nikdo neuslyší.'' říkám a společně se vydáváme na cestu k mému domu.

Za tu chvíli stihnu Hurikánovi povědět všechno o mně, Peetovi i pohrůžce prezidenta Snowa. Hurikán nic neříká, jen s kamennou tváří přikivuje. Když domluvím, jen zavrtí hlavou.

,,Katniss, ty si myslíš, že když otěhotníš,'' poslední slovo velmi zdůrazní. ,,že to skončí?''

,,Ne. Ale spousta lidí kvůli tomu přežije.''

,,Měl jsem se přihlásit do her místo Peety.''

,,Jo a byli bychom oba mrtví,''

,,Myslíš, že bych nedokázal vymyslet podobnou pohádku jako on?'' poslední slovo vyplivne, jako by to byl kus štěrku.

,,To ano, ale neřekl bys jí. Nejsi jako Peeta.''

,,To máš pravdu... Jo. A jsem za to rád. Dej vědět až si budeš jistá, že budeš matka. Konec konců, tohle není to nejhorší mučení. Alespoň pro něj.'' vyštěkne nasupeně a bez dalšího slova odchází.

Nemá smysl abych na něj volala. Doufala jsem, že mi pomůže, ale asi jsem se spletla. Je na světě někdo, kdo by mi mohl rozumět?

Zbytek cesty se opět utápím v myšlenkách, ve kterých se snažím změnit věci, které jsou pevně dané.

Když dorážím domů, jsem zralá akorát na to, abych si šla lehnout do postele a spala až do večera.

Ahoj! Ptáte se, jestli o něčem byla tahle kapitola? Jo, to já taky. Ale nicméně jsem přece nemohla jen tak přehlédnout Hurikána, že ano. Nicméně další kapitola bude zajímavější... snad. Nebojte, je v ní taky trochu příprava na do budoucna.