Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

6. Kapitola

Sedíme v kruhu na podiu. Je to naprosto stejné, jako včerejší rozhovor. Každý má tři minuty na rozhovor, který se však podobá spíše děkovnému proslovu.

Pohlédnu na Peetu. Široce se usmívá, ale v očích mu jde vidět smutek. Doufám jen, že se přes to přenese a dál bude ten zamilovaný chlapec.

Všichni opěvují laskavost Kapitolu a předvádějí bělostné úsměvy, avšak jde na nich vidět, jak jsou nervózní. Všichni čekají, co přijde.

Absolutně nevnímám čas, takže když se rozezní zvonek ohlašující konec Plevova rozhovoru a začátek mého, několik vteřin ještě sedím jako omámená.

,,Ale, že by dívka v plamenech přešla na druhý břeh?'' začíná Caesar, když se posadím do křesla vedle něj. ,,Vypadá to, že dnes žádné plameny nebudou.'' říká hlasem, který musí přilákat každého diváka.

,,Katniss, celá záříš. Tvé dojmy ze zrušení her jsou jistě dobré. Jaká byla tvoje první reakce?'' zeptá se.

,,Rozbrečela jsem se radostí.'' odpovím s hraným ústavem a publikum potěšeně zamručí.

,,Ano. To chápu,'' blahosklonně se usměje a potom pokračuje: ,,Ale když ti včera shořeli šaty, v čem se budeš vdávat?''

Vdávat? Takže svadba v Kapitolu se spoustou kamer a odporných lidí stále platí?

,,Nevím. Ale pro Cinnu by neměl být problém nějaké vymyslet.'' odpovím. K mé úlevě se Caesar tváří normálně, takže je Cinna v bezpečí. Snad.

,,No, to nejspíš ano. Doufejme, že budou tak krásné jako ty předchozí.'' řekne.

Něco mi celém tom rozhovoru nesedí. Celou dobu mluvíme o ničem. Neptá se mě na dítě, ani na vztah s Peetou. Doufám, že je to jen kvůli tomu, aby se měl o čem bavit následující hodinu na rozhovoru pouze se mnou a Peetou.

Když mé tři minuty uplynou, přestávám opět vnímat. Peeta to jistě zahraje skvěle, takže se nemám čeho bát.

Když však ostatní splátci odejdou, tahle pohoda rázem končí. Hned první dotaz směřoval na mne.

,,Katniss, jaké byly tvoje první dojmy, když jsi zjistila, že jsi těhotná?''

,,Brečela jsem. Myslela jsem jenom na to, že v aréně nezemřu jen já, ale i to malinké. Poprvé jsem to oslavila až dneska.'' říkám co nejpřesvědčivější odpověď a snažím se nemyslet na obličej matky při zjištění, že bude ve 40 babičkou.

,,Peeto, a co tvá reakce?''

,,Lekl jsem se. Ale po zrušení her jsem byl šťastný jako nikdy v životě.''

Obecenstvo pláče dojetím. Vsadila bych se, že v krajích je z nás lidem zle. Snad všichni kromě Kapitolanů musí vědět, že lžeme jako když tiskne.

,,A za jak dlouho se to malé narodí?'' táže se s radostí Caesar a já rychle odpovídám, než Peeta stačí říct nějakou pitomost. V tomhle mu fakt nevěřím.

,,No, víme to teprve krátce, takže přibližně za 8, 8 a půl měsíce.''

Teď se mi hodí, že je moje matka léčitelka.

Zbytek rozhovoru naštěstí probíhá bez větších problémů. Když tedy po jeho skončení odcházíme, jsem docela potěšene tím, jak jsme to všechno zvládli.

Ahoj!
Vím, že v téhle kapitole se nestalo prakticky nic, ale bylo to takové ,,nutné zlo.'' Proto taky trvalo tak dlouho ji napsat. Snad se bude alespoň trochu líbit.