Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

8. kapitola

Stojím na verandě před svým domem. Zhluboka se nadechnu a zaklepu. Nikdo mi nepřichází otevřít. Začnu nejistě přešlapovat. Znovu zaklepu. Tentokrát už uslyším kroky.

Někdo zprudka otevře dveře.

,,Katniss!'' řekne matka s úlevou a rychle mě obejme. Chvilku jen tak stojím, ale poté jí objetí oplácím. Abych pravdu řekla, její, a později i má reakce mě velmi překvapila.

,,Musíme si promluvit,'' zašeptám jí do vlasů a ona přikývne.

,,Pojď dovnitř, Prim ještě spí.'' řekne a já vcházím do dokonale uklizené hlay. Matka se nejspíše obávala, že by se mnou mohl přijet i celý televizní štáb.

Vyzuji se a přejdu do obývacího pokoje, kde se posadím na pohovku. Matka si se strápeným výrazem sedne naproti mě a založí si ruce do klína.

,,Katniss, to co říkali v televizi, je to pravda, nebo ne?'' zeptá se.

Nechápavě se na ni zahledím a zavrtím hlavou.

,,Myslela jsem si to, ale potřebovala jsem mít jistotu,'' řekne a upřeně mě pozoruje. Najednou cítím potřebu položit ji otázku, kterou ode mne neslyšela šest let.

,,Co mám dělat, mami?''

Polkne a potom odpoví: ,,To, co dokážeš,''

,,Dokážu?! Já nemám na výběr. Jestli nesplním to, co Snow chce, zemřou všichni vylosovaní splátci, o tobě a Prim ani nemluvě!"

,,Nepotřebuješ vědět co máš udělat. Ty potřebuješ ujištění, že jednáš správně, že není jiné východisko,''

Chci něco říct, ale vyschne mi v ústech. Má pravdu. Poprvé po dlouhé době jsem vděčná za její pomoc.

,,Mám strach,'' vyklouzne mi z úst. V jejich očích se mihne překvapení.

,,Bojím se, že se i přes veškerou snahu stane něco hrozného, čemu nebudu moct zabránit,'' hlesnu.

Cítím, jak se mi do očí derou slzy, a proto několikrát zamrkám.

,,Katniss, vím, že na to teď není vhodná doba, ale pokud chceš splnit Snowův požadavek, nezbývá ti nic jiného, než začít ihned. Je jen otázkou času než si tě znovu odvedou do Kapitolu, aby tě vystavovali jako nějakou voskovou figurýnu.''

Přikývnu a přivřu oči. Po tváři se mi koulí slza. Rychle ji setřu lemem rukávu a zakloním hlavu dozadu.

,,Jak... jak můžu mít dítě s člověkem, kterého nemiluji? To přece...''

Sklopí pohled a já vím, že na tohle mi odpověď nedá. Ne, že by nechtěla. Ona ji neznala. Matka mého otce nadevše milovala. Odešla ze Sluje do života ještě ve větší bídě.

,,Katniss!'' probere mne ze zamyšlení radostný výkřik. Prim. Na jednou si zase připadám jako před kamerami. Má sestřička za poslední rok hodně vyrostla, ale pořád není ve věku, kdy by vše mohla pochopit.

Zářivě se na ni usměji a řeknu: ,,Ahoj!''

Přibíhá ke mně a její hubené paže mě objímají okolo ramen. Také ji obejmu a přivinu si ji blíže k sobě, jako by mi ji snad mohla nějaká neviditelná síla vzít. Položí si hlavu na mou hruď a přivře oči. Nemusí ani říkat to, co má na srdci, poznám to.

,,Věřila jsem, že se vrátíš.'' zašeptá mi do vlasů. Pousměji se, ale hned při další větě mi zkamení tvář:

,,Ale taky vím, že ty jsi se vrátit nechtěla a už vůbec ne takhle,''

Cože? To jsem tak snadno předvídatelná i pro Prim?

Odtáhla jsem se a změřila si svou malou sestru pohledem. Jak se zdálo, není tak malá, jak jsem si myslela, ba naopak. Vypadá to, že matka není jediný člověk, který má něco na srdci.

Ahoj!
Moc se omlouvám, že jste na další kapitolu čekaly tak dlouho, ale nějak není čas...(hlavně že jsou prázdniny, to má přece každý spoustu povinností.) Doufám, že se vám bude líbit