Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

16. kapitola

,,Čekáte dvojčata!'' výskne radostně a já na ni překvapeně vykulím oči.

,,Cože?'' zeptám se polekaně.

,,Budete mít dvě miminka. Není to úžasné? Já tomu prostě nemohu uvěřit!'' vykřikne a začne zvesela tleskat, jako by byla pětileté dítě.

,,A... ale jak... to přece...'' zavrtím hlavou a chci se posadit, ale zastaví mě.

,,Počkejte, budete celá špinavá.'' řekne a setře mi zbytky masti ubrouskem. ,,Tak, to už je lepší. Strašně moc vám gratuluji! Měli by se narodit v polovině dubna.''

Pokusím se o úsměv, ale mám pocit, jako by se mi zhroutil celý svět.

,,Mohu se vás zeptat? Sice mi do toho nic není, ale čekala jsem, že vás najdu u vašeho snoubence.''

,,A...totiž...'' snažím se najít vhodnou výmluvu. ,,Prakticky jsem stále u něj, jen ještě nebyl čas na odnošení věcí a tak.''

,,Ou, zajisté. Moc dobře vím jak to myslíte. Rozjímání nad zjištěním, že v jednom z partnerů vzniká nový život je nanejvýš nádherné a časově nákladné. Proč se vlastně nepřišel podívat? Otcové jsou velmi nadšení, když vidí své dítě ještě před narozením.'' rozmlouvá pisklavým hlasem a mě z ní začíná bolet hlava.

,,Je nemocný. Nechtěl mě ani vás nakazit...'' nestihnu ani dopovědět, když se žena ujme slova: ,,Rozumný mladík. Normálně jsem proti tomu, aby se brali takle mladí lidé, ale vy dva jste prostě fantastičtí a nebylo by fér vám nedopřát co nejvíce společných chvil, které jste si vybojovali. Ani nevíte jak moc jsem byla šťastná, když zrušili Čtvrtohry, ale mohli je nahradit obyčejnými. Má sestra si vzala volno na to, aby je mohla sledovat...'' V ten moment jsem jí přestala vnímat.

V hlavě mám jedinou myšlenku. Jak můžu být těhotná? Sice jsem se o to pokoušela, ale je to... Nevěřila, nebo jsem možná nechtěla, aby se to podařilo. Myslela jsem, že se dnes naposledy rozloučím s rodinou a přidám dalších 22 jmen na seznam lidí, které jsem zabila. Místo toho ale čekám dvojčata a sedím tu s tou nejpitomější doktorkou a poslouchám její zármutek nad zrušením her. Nejraději bych se zbalila a někam hodně daleko utekla. Už teď je jasné, že z nich obou budou mrtvoly do jejich čtrnáctých narozenin. Snažím se tvářit šťastně, ale asi mi to moc nejde, protože se mě zeptá: ,,Katniss, je vám něco?

,,Není mi moc dobře.'' řeknu. Alespoň jedna pozitivní věc na téhle situaci- nemusím hledat odpovědi.

,,Aha. No, já myslím, že to bude pro dnešek všechno. Jen při tom stěhování, nechte skříňe a takové věci na zemi. Pro jistotu.''

Přikývnu a s velkou radostí ji vyprovedím ze dveří. Jen co je dovřu, opřu se o ně zády a sjedu na podlahu. Chvíli tam jen sedím a do očí se mi vhrnou slzy. Trochu štěstí, ale mnohem více smutku. Představa, že v sobě nosím další dva lidi mě k smrti děsí a asi ani děsit nepřestane. Nemohu být matkou a ani nechci.

,,Katniss'' ozve se matčin hlas a já vzhlédnu. ,,Co se stalo? Jak to...?'' Říká zatím co schází schody. Sedne si ke mně a rozpřáhne ruce. Je to poprvé od úmrtí otce, co se k ní sama choulím.

,,Nedokázali jste to?'' Zavrtím hlavou. ,,To ta nejlepší zpráva!'' Zvednu k ní uslzenou tvář a ona jen posmutní.

,,Katniss, vím, že jsi nikdy nechtěla děti, ani Peetu nemiluješ, ale věř mi, většina dohodnutých manželství byla nakonec šťastných. Lidé se do se do sebe zamilují na první pohled, ale láska mezi nimi vzniká až tím, že spolu tráví čas.''

Zhluboka se nadechnu. Snažím se jí uvěřit, ale nejde to.

,,A přežila jsi. To je důležité. Teď mě nepochopíš, ale jedno dítě ti absolutně změní pohled na svět. Zrůžový.'' snaží se mě uklidnit.

,,Dvě.'' hlesnu.

,,Cože?'' zeptá se a nechápavě nadzvedne jedno obočí.

,,Dvojčata.'' špitnu a sklopím pohled.

Matka mě obejme ještě pevněji a pohladí mě po vlasech.

Modlím se, aby měla pravdu, ale jak je známo, mě štěstí dvakrát nepřeje.

Ahoj!
Katniss se povedlo otěhotnět kvůli tomu, že jinak by skončil příběh. A k těm dvojčatům:
1) byl konec předešlé kapitoly napínavější
2) do budoucna to bude mít své opodstatnění