The ginger that was chosen

•Flat shoes•

Adrenalin pumpoval mým tělem, letadlo přistávalo. Už jsme byli blízko, tak hrozně blízko zámku, v kterém budu nějakou chvíli přebývat. Letadlo se dotklo kolečky země a já slastně vydechla. Konečně jsme byli na zemi, konečně jsme neletěli ve vzduchu. Letadlem jsme letěla dvakrát za svůj život- a nikdy mě to nebude bavit.

Celou cestu jsme mlčela, zato Rainbow neustále mluvila. Věděla že já jí poslouchám, ale nepotřebovala abych se vyjadřovala. Rainbow je zajímavá dívka, to musím uznat.

,, Přeji hezký pobyt dámy." Ozval se pilot a otevřel nám dveře. My se zvedli, s našima kabelkama a vyšli jsme ven. Vítr z motorů letadla mi pocuchal vlasy, naštěstí to nebylo moc poznat. Moje vlny byli pořád stejné.

Od letadla jsem došly k limuzíně. Dveře od černé limuzíny nám otevřel tůčňák- tak odteď budu říkat těm chlápkům v kvádru. Posadili jsme se.,, To je dobrodružství." Zatleskala nadšeně Rainbow.,, Máš pravdu." Ona se zasmála.,, Za chvilku potkáme prince!" Vyjekla nadšeně. Usmála jsme se.,, ano, potkáme prince." A vyhlédla jsme z okna. Královské město bylo velice krásné a opravené, narozdíl od města ve kterém žiji. Všechny domy jsou veliké a mají obrovské zahrady. Jesli jsem sotva 10 minut a už jsme vjížděli do královské brány. Rychle jsme nalepila obličej na sklo auta.

V tu chvilku jsme spatřila obrovký nádherný zámek.

Celý bílý a hozený do bílýh cihel. Byl tak překrásný, oproti domu jež byl skoro rozpadlí. Byla jsme unešena tou krásou. A to jsme ještě neviděla zahrady. Miluji zahrady, mám vždy pocit že ta zeleň mě pohltí a nepustí mě. A květiny. Ta vůně...

,, nádhera." Vzdychnu úžasem.,, ano, nádhera." Opakuje Rainbow. Auto zastavilo a mi vystopili ven. Pořádně jsme se rozhlédla. Nebe bylo krásně modré a slunce svítilo. Dneska je ten den kdy bych sestřičky vzala ven, třeba k jezeru aby se vykoupali. Bylo vedro... Páni už teď mi moje rodina chybí.

Chvíli jsme se rozhlíželi když se u nás oběvil tučňák a naznačil že máme jít. Nebyla bych to já kdybych si ho všimla a proto jsme si ho také nevšimla. A tak jsme tam stála a sledovala jsem nebe a vežičky, na které padalo slunce. Z mého přemýšlení mě vyprostil hlas který se zdál velice nervózní.,, Slečno Shanil!" Otočila jsme se. A pohlédla jsme do očí muži v modrém obleku.,, Slečno, jste poslední na kterou se čeká. Prý jste se nikam ztratila." Nervózně jsem se zasmála.,, Omlouvám se, ale zadívala jsem se..." On přikývl a vykročil k velkým dveřím zámku.

Vešly jsme do haly, a ani jsme se nastihla rohlédnout protože ten muž v modrém obleku už mizel na schodech. Rychle jsme velké kamené schodiště vyběhla a už jsme byla v patách muži- modrému tučňáku. Šly jsme dlouhou chodbou až do posledních dveří. Dveře byli zavřené. Modrý tučňák se před nimi zastavil a vzhlédl ke mně. Poté dveře otevřel. Uvnitř bylo spousty lidí. Každá dívka seděla u svého zrcadla se služkou. Služky dívkám barvily vlasy, stříhaly, vlnily a rovnaly. Malovaly je, a převlíkaly. Ale ve chvíly kdy jsem vešla dovnitř, všichni prestaly dělat to co dělaly a jejich pohledy byly na mně. Nervózně jsem místností prošla, tak že jsme koukala na špičky svých jezdeckých bot. Došla jsme k poslední služce, co byla volná. Zvedla jsme pohled a usmála jsme se. Ona ukázala na židly stojící před zrcadlem. Posadila jsme se.,, máte krásné vlasy, slušeli by vám sitě červené pramínky." Zakroutila jsme hlavou.,, Nechci nic měnit, stejně tu dlouho nebudu." Ona nadzvedla obočí ale souhlasně přikývla.,, A mohu vám udělat manikůru a pedikůru? A lehký makeup." Váhavě jsme přikývla a služka se pustila do práce.

Vše jí trvalo sotva půl hodiny, a další půl hodinu vše jen zdokonalovala.,,  a teď vám vyberem šaty a boty." Zvedla jsem a s dalšími dívkami, které mě neustále pozorovali, jsme se vydali do šatny. Dívka- tedy služka- mě odvedla do nějaké části s šaty a boty. Vytáhla šaty z věšáku a nějaké boty a podala mi je.

Usmála jsme se a zašla jsme do kabinky. Slékla jsme si své boty s oblečením a nasunula jsme s edo krásných světle modrých šatů, které byli dlouhé až po zem.

Pak jsme si do ruky vzala boty na vysokém podpadku. A tak jsme je chytla do ruky a vyšla jsme ven.,, Do těhle bot nejdu, chtěla bych nízké- nejlépe balerínky." Ona přikývla. A vzala si ty vysoké boty, na kterých bych se rozhodně zabila. Zachvilku mi nesla nízké boty. Nazula jsme si je a usmála jsme se.

,, Moc vám to sluší slečno." Ona přikývla a vyvedla mě zpět do toho salónku. V salónku už byli skoro vechny dívky, a všechny byli krásné. Měli buď šaty dlouhé až po zem, nebo krátké po kolena. Všechny měli jemné barvy, až na jednu, která měla rudé šaty až po zem. Vechny bylo také velice jemně namalované, až na ni. Měla rudou rtěnku, ale i prěsto byla velice krásná.

,, je na čase jít na večeři slečno." Přikývla jsme a tím jsme se s dalšími 19náctni dívkami vydali do jídelny.