Nikdo z nás se nenarodí jako princezna.
Princeznou se člověk musí stát.
Shanil. Dívka co se zůčastnila Selekce o princovo srdce, ale spíše si princ získal její srdce. Příběh o tom jak se z prince stal zloděj a ukradl srdce nejedné dívce.
,, Slečno ty šaty vám padají z boků." Řekla Stephanie zaraženě. Podívala sem se na sebe pořádně. Šaty mi byly velké, jen o malý kousíček ale i tak.,, tak... mi dejte jiné prosím." Usmála sem se. Podaly mi další, také mi byly větší ale vypadlo to lépe než ty předtím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usmála sem se.,, dobře, tohle je dobré." Ony přikývli, a s nepravým úsměvem mě poslaly do jídelny, šla jsme pozdě. Už je to to týden a půl co sem slíbila mámě že pojedu domu.
S Alexem už se bavím velice málo, svůj volný čas trávím hlavně s Crystal a Grantem. Šla sem prázdnou chodbou až ke schodům když sem uslyšela křik. Rozhlédla jsem se, když jsem uviděla muže v černém oblečení jak vbíhají do paláce.
Nepřemýšelala jsem, schovala sem se za skřín. Jedním okem jsem se koukala kolem sebe, velké rány, pokřiky a bolestné výkřiky se ozývali. Přilepila jsme se na jednu stranu skříne a otočila se zády k místu odkud prodilo spoustu mužů v černém oblečení. Když jsme se otočila, spatřila jsem Granta stojícího opodál, bojujícího prototi klukovy tak jako on v černém. Ten v černém značně vyhrával. Rozhodla jsem se mu pomoct, vydala jdme s epotichu jejich směrem, cestou jsme ze stěny popadla dlouhou tyč, která sloužila jako ozdoba na zdech. Grant si mě všiml, snažil se mi naznačit ať nic nedělam, ale když kluk začal šahat po pistoly aby skončil jeho život praštila jsme ho přes hlavu a tak omráčila. Odhodila jsem tyč a přešla ke Grantovi který mi hned padl kolem krku a pevně mě objal.
,, sem rád že ti nic neni." Zasmála jsme se.,, Jdeme do skrýše." Ale než to stihl do říct ozval se hlasitý řev odedveří. Otočila jsme se tam a spatřila jsme jak všichni ti rebelové utíkají.,, myslím.. že utíkají." Zašeptala sem.,, Jo, zdá se že jo." Řekl, pevně mě chytil za ruku a vydal se k hlavním dveřím semnou za zády. Pevně mě táhl a já neprotestovala, chtěla jsem vidět jskou spoušť po sobě ti muži zanechali.
,, nevidim žádnou krev a mrtví." Řekl Grant, a měl pravdu. Celá chodba byla zdevastovaná ale jeden mrtví mezi rozbitými zrcadly a obrazy neležel. Grantova ruka opustila bezpečí mé ruky a já zůstala stát uprostřed bez pohybu, zatímco Grant se šel ještě rozhlédnout.
Pozorovala jsme každý střípek, každou rozbitou vázu. Chtěla jsme tak moc vědět co po paláci chtějí. Nikdy nic neodnesou,jen vtrhnou dovnitř, zdevastujou nějakou místnost a častokrát zmizí bez povšimnutí a bezboje.
,, Shan?" Otočila jsme se za sebe, kvůli volání mého jména. Spatřila sem Alexe, stojícího a mile se usmívajícího. Vyšla sem směrem k němu a jeho ruce se roztáhly. Padla jsme do jeho obětí takřka bez váhání. Obětí sem potřebovala, a Alex měl ta nejlepší obětí.,, Padl nikdo?" Zeptala sem se. Ucítila jsme jak Alexovala hlava jemně a váhavě vyjela nahoru.,, jen... jeden muž. Byl to voják co měl... chránit Crystal."
Odtáhla sem se.,, Kde je Crystal?!" Zeptala sem se váhavě. On sklopil hlavu a mě nebylo jasné co tím chtěl říct. Když dlouho nic neřekl zeptala sem se znova.,, Kde. Je. Crystal?" Zasekávala sem se. Snažila sem se znít tvrdě a nebojácně, jakobych mohla přijmout i smrt mé nejbližší osoby.,, Nevíme, asi... asi jí unesly."
V moment kdy slova jež vypustil Alex z pusy dolehla k mým uším padla sem na kolena.,, ne." Zašeptala sem zlomeně. Alex hned padl vedle mě a pevně mě objal.,, je mi to tak líto."
Chvíli jsem tam jen tak seděla, v pevném obtí kounovačního prince. Poté jsme se zvedla.,, musíte jí najít." Zašeptala sem oevným a odhodlaným hlasem. Teda aspoň sem si to myslela, spíš byl zlomený a unavený.
,, odnesu tě do postele." Rozhodl a vzal mě do náruče jako princeznu, kterou jsme ale já nikdy nebyla.
Vytuhla jsem už na schodech a probudilo mě až když se mé tělo dotklo peřin.,, dobrou noc Shani." Alex mi věnoval pusu na temeno hlavy a chystal se odejít.,, ne... neodcházej... prosím." Poprosila sem. Slyšela sem vzdychnutí, a pak jsme jen cítila jak si nikdo lehá vedle mě. Pevně jsem se na Alexe přitiskla a on mě jednou rukou objal.
Ucítila jsem vůni jeho trička a usmála se, voněl moc moc hezky. Jedna jeho ruka začala lýskat mé vlasy a jeho hlava spočinula na mém temeni. Moje víčka se začala přivírat, slyšela jsme slova,ale moje hlava nedokázala rozeznat jaká slova to jsou či jaký vůbec mají význam a pak už jsem jen padla do říše snů.
