The ginger that was chosen

•Sport day•

Další den jsem byla unavená, moje oči byli nateklé a rudé. Dívky se nevyptávali, nějakým způsobem mi oči zamakupovali aby nebylo poznat že jsme brečela tak moc.
,, Slečno? Den odedne blednete... Máme o vás strach." Řekla Tania vyděšeně a obě dvě jí na to přikývli. Nasadila jsme nepravý úsměv.,, já sem v pořádku, jen jsem málo spala." Stefanie se tak zvláštně usmála a já se vydala na snídani. Cestou se na mě všichni dilvali tak... Bolestně.

Fakt nevim proč.

Došla jsem do jídelny a posadila sem se vedle Crystal. Všechny se na mě tak zvláštně podívali. Nandala jsem si jeden kousek rohlíku s marmiládou a začala jsme si to namazávat. Po chvilce se všichni vrátili k jedení.

Nesnědla jsme ani jeden chleba s už mi bylo blbě. Po snídani jsem se měli věnovat vlastním aktivitám a potom po obědě je vyučování.

Dneska se budeme učit jízdě na koni, obraně a tak dále.

Po snídani jsme se zvedla jako všechny dívky a vydala jsme se do pokoje. Před pokojem mě zastavil hlas Crystal.,, Shan?" Otočila jsme se na ní.,, Ano Crys," usmála jsme se.,,je ti dobře? Vypadáš... Unaveně." Nasadila jsme ten nepravý úsměv.,, Jo jo, sem vpohodě jen... Nemohla jsme spát." Zavřela jsme za sebou dveře a rozhodla se že dneska zůstanu v pokoji. Posadila jsem se k piánu a začala jsme hrát jakousi skladbu. Když jsme skončila ozval se potlesk. Pohlédla jsme na vinníka jež mě odposlouchával.,, Grante?" Usmála jsme se.,, vypadala jsi tak pobledle, měl jsme strach tak jsme se šel podívat jestli tu nic není... Ale neotevírala jsi." Usmála jsme se.,, promiň, málo jsme spala." Grant se posadil vedle mě na tu Lavici u piána.,, Děje se něco Shani?" Usmála jsme se.,, Ne, jen... Už se mi stýská po domově."

On přikývl, věděl že to má hlubší smysl, ale také věděl že nemá důvod to ze mě páčit... I když já bych možná byla docela ráda kdyby to ze mě nikdo páčil.

,, zahraj mi, prosím." Usmála jsme se položila jsem prsty na klávesy a začala jsme hrát písničku jménem Fight song. Začala jsem i zpívat. Grant pozoroval moje prsty kmitající po klávesách. Když jsme skončila a otočila se na něj. Měl na tváři takový nepředvídatelný úsměv.,, Zpíváš kouzelně." Zašeptal a položil svou ruku na mou ruku spočívající na piánu.

,, Děkuju." Zašeptala jsme zpátky a usmála se.,, škoda že jsme se potkali v tak špatnou chvíli... Je mi líto že má sám princ o tebe velký zájem... A jestli nemá tak je to hlupák." Usmála jsme se.,, nejsme hlupáci všichni. Přehlížíme ty co nás milují a milujeme ty co nás přehlížejí." Usmála jsme se, pohled nechávající na našich prstech který do sebe zapadali jako puzzlíky.,, tak krásná, chytrá a talentovaná... Byl by to blázen, cvok a debil kdyby tě nemiloval." Zasmála jsme se.,, Mluvíš o mě jakobych byla nějaká víla, bezchybná... Ale opak je krutá pravda.. Nikdo není bezchybný zlatý Grante. Všichni jsme pobláznění o představě lásky, ale nikdo z nás neví co pravá láska obnáší." Pronesla jsme jemně, zvedla jsme pohled ke Grantovím bledě modrým očím. Jeho oči byli jako nebe když je sluníčko, když všechny mráčky vyprchají a zůstane jen prázdná plocha.

,, A co obnáší prává láska?" Zeptal se, jiskřička v jeho očí se zaleskla.,, Odpuštění a Štěstí... Když opravdu miluješ odpustíš tomu člověku vše, i kdyby to měl být nejhorší hřích. Když člověka miluješ, tak jsi šťastný za štěstí toho druhého, i když to štěstí neprožívá s tebou..." Usmála jsem se. Grantovy oči se smáli.,, musíš jít na oběd." Řekl Grant po chvilce. Usmála jsme se, zvedla se a i s Grantem v pátách jsme se vydala na oběd.

K obědu podávali nějaké špagety, snědla jsme jen málo, a tam jsem setkala se smutným a prosebným pohledem Crystal. Usmála jsme se a natáhla jsme se pro dezert, který vždy spočíval uprostřed stolu. Dezert jsme snědla celý, po obědě jsem se znovu vydali na pokoje. Cestou jsme si povídala s Crys.,, Jak se máš?" Zeptala se mě.,, Jo jde to, už se těšim až budu doma... Začíná to tu být peklo." Usmála jsme se.,, Jo taky se mi stýská po domově." Vrozdělili jsme se u pokojů s tím že se uvídime na zahradě.