The ginger that was chosen

•Princ•

Srdce mi v hrudi hlasitě bilo. Né kvůli princi, ale kvůli mluvení s lidmi kteří nejsou na stejné úrovni jako já. Mám strach, že se strapním, nebo něco horšího. Podlehnu těm krásným hnědým očím, jež září při odlesku slunce. Nevím jestli je pravda, že je princ tak krásný, ale říká se to. Prý je to jeden z nejhezčích panovníků který bude Illi vládnout. No abych ti zkrátila, mám strach že mu propadnu. I když vim že se to určitě nestane, tak mám právo mít lekhý strach. Neznám prince, ano. Ale už teď je mi jasné že to bude jen povrchní debil, který nemá srdce. Už jen selekce dost o člověku vypovídá ne? Jako kdo by si do zámku pozval 20 dívek aby si vybral ženu? To je směšné.

Já se zbylími 19 dívkami jsme došly k velkým dveřím od jídelny. Slyšela jsme nadšené šeptání a hyhnání dívek.,, Už jsme tak blízko princi." Bylo to co jsme slyšela nejčastěji. Převrátila jsme otráveně oči a upravila jsme si šaty.

,, Dámy, vítejte v jídelně." Řekl tučňák v modrém obleku. Potichu jsem se zasmála, protože jsme si uvědomila že jeho nos dost připomíná zobák. A to donutilo vechny dívky na mě otočit pohled. Ale já nemohla a začala jsme se smát.,, Dobře." Řekl nasupeně tučňák a nechal dveře otevřít. Zadržela jsme smích a vešla jsme s hlavou zklopenou do místnosti. Zvedla jsme pohled a uviděla jsme 21 židlí u velkého dlouhého stolu plného jídla. Jídlo! Ohh už jsem se těšila. Na talířích byli papírky s našimi jmény a tak jsme vyhledala své jméno a posadila jsme se. Seděla jsme vedle Rainbow, s oči rozzářenými jako slunce na obloze za nejteplejšího dne. Po pravé ruce seděla dívka, už od pohledu z vysoké kasty, s hnědými u konečků vlnitými vlasy a velkými výraznými tmavě hnědými oči. Byla opravdu nádherná... Oproti mně byly všechny krásné. Každá byla ničím zajímavá... Ano mám oranžové, často načervenalé vlasy... Ale jsou často rozcuchané a hodně málo je nosím rozpuštěné. Usmála jsme se na ní, ale ona mě naprosto přehlédla. Proto jsme pohled navrátila ke svým rudě nalakovaným nehtům.,, Dívky, tak jak jste se teď usadili budete sedět dokonce vaší selekce. A teď, přeji dobrou chuť." Všichni se pustili do jídla a já s nimi. Na talíř jsme si nandala, oproti všem malou porci. Ale hned jsme jí zvětšila. Snědla jsme jí celou. Měla jsme hroznej hlad, už dlouho jsme se takhle nenajedla. Chvíli jsme bezmyšlenkovitě hleděla na misku s pomeranči, který měli stejnou barvu jako mé vlasy, jen možná světlejší. Moje myšlenkové pochody se ubírali jinam než měli,, Dámy, jak vidím jste všechny najedené, takže se můžeme přesunout do salónku, kde poznáte prince Alexandra II." Vechny dívky se nadšeně zvedly a tak jsme se také zvedla. Přešly jsme z jídelny do pozlaceného salonku.,, seřaďte se do řady." Řekl tučňák a tak jsme všechnx tak udělali.

Narovnala jsme se, ale i přesto jsme zanechávala pohled na zemi vechny dívky skoro nadšením poskakovaly když se velké mahagonové dveře začali otevírat. Všechny oči byli na dveřích, ale já pořád nechávala své oči přišpendlené na zemi. Celou místností se ozývali velké s tvrdé kroky, a tak jsme pohled zvedla nahoru. Uprostřed místnosti stál sám princ.

Hnědé vlasy vyčesané nahoru a krásné hnědé oči, podobající se hnědé horké čokoládě. Byl opravdu krásný, ale jeho oči byli plné negativních emocí. Nasadil úsměv a místoností se roznesl jeho krásný a jemný hlas.,, Vítám vás v selekci dámy, vás 20 dívek tu semnou bude žít do té doby než si jednu z vás vyberu za ženu." Rozhodil ruce. Jemně jsme protočila oči.,, Chtěl bych každou z vás poznat více osobně. A tak půjdu takhle popořadě a budu s každou z vás mluvit 5 minut." Usmál se a přišel blíže k jedné z dívek. Podal jí ruku, kterou přijala a odešel s ní do rohu místnosti.

Trvalo dlouho než došel ke mně, už jen protože jsme byla poslední která v řadě stála. Princ domluvil s černovlasou dívkou a rozešel se k mojí osobě.

Na jeho tváři se utvořil milý úsměv a já mu ho obětovala. Podal mi ruku a já jí přijela. On se trochu ohl a jemně jí políbil. Jsme si jistá že tohle ostatním dívkám nedělal. Nasadila jsme ten nejnepravější úsměv a vydala jsme se s ním do rohu. Posadili jsme se do jednoho z červených křesílek.,, Takže drahá." Zamračila jsme se a skočila mu do řeči.,, neříkajte mi drahá." Usmála jsme se přeslazeně.,, Vaše veličenstvo." Dodala jsem narychlo. On nasadil milý úsměv a odpověděl.,, Dobře a jak se jmenuješ?" Usmála jsme se znovu falešným úsměvem.,, Shanila Katherine." On přikývl.,, španělské jméno?" Přikývla jsem.,, Otec pochazí ze španělska." On znovu přikývl, jakoby byl velice hliboce zamyšlený.,, A co ráda děláš Shanil?" Zamyslela jsme se.,, Jezdím na koni." Odvěděla jsme jednoduše.,, Aha, a máš nějaké sourozence." Zasmála jsme se.,, ano, 4 brary a dvě sestry. A obě dvě sestry vás milují, prý by dali cokoliv za to vás jen obejmout. A také jsem jim slíbila že jim odtuď nechám poslat cupcake a jahodový dort." On se hlasitě zasmál.

Také jsme se zasmála, jen nevím jestli tomu co jsme řekla nebo jeho smíchu.,, Jste velice unikátní dívka Shanil... Moc rád bych si s vámi povídal déle, ale čas nám," ozvalo se zapískání z hodinek na jeho ruce,, právě vypršel." Zvedl se. Usmál se na mě a podal mi ruku.,, Zařídím aby se ten cupcake a dort k vám domů dostal dr-" zasekl se.,, Shanil" přikývla jsme a usmála jsme se.,, Děkuji." On se vrátil doprotřed místnosti.,, Bylo hezké se s valmi setkat, už se těším na snídani. Dobrou noc drahé dámy." Prošel okolo mě a polohlasně řekl.,, Dobrou noc shanil." A odešel z místnosti.

Úsměv se roztáhl přes má uśta, ale rychle jsme ho zase sundala. Ne ne ne.